postav z Puškina nebo Lermontova. I on má humor, avšak mírný,
hrav~r, trochu rozpačit}', též on si zaironisuje, ale hlavně jen na účet
vlastni, též on vtipkuje, leč bez kritich:ého a posměšného ostří.

Z galerie pestrých národopisných typů, jimiž se pyšní Čechovy
vzpomínky kavkazské, dva jsou propracovány nejpodrobněji a
zároveň postaveny do příkrého protikladu . .Jsou to Čerkcs-abrek,
Ilťsmířitelný odpůrce všech křesfanů, mstivec a kl,"velačník, neznající
slitování a ohledů, a kozácký plastul1, ruský- řadový voják, zdomácn~lý na
Kavkaze a přijavší nejeden mrav čerkeský, prLlkopník vzdělanosti a
slovaJ~sk6ho imperialismu aa jih od sedla vladikavkazského a soutť,ky
derbclltské. Právě však při kresbě obou těchto typů a při (lčinném
jejich kontrastování nevedlo ruky Čechov~; vlastní nepředpojaté
pozorování, lJ)'brž slovesná tradice a částečně také zámysly tcndcnčn f. Po
nuceném vystěhováni Čerkesů do Turecka, jež bylo dCIsledkem
úplného vítězstvÍ ruských zbraní nad Čerkesy r. 1864, osiřel západní
Kavkaz od domorodého obyvatelstva úplně. Marně hledali tam
cestovatelé malebné a ukrutné bohatýry i vášnivé a smyslné krásky, jei
zlJali z básni a povídek romantikú ruských; již náš E. Valečka, kter~r
pobyl v Černomořské gubernii v létě r. 1869, byl odkázán zcela
na zprávy knižní, když líčil život u Natuchajců, S,apsuchú a Ubrchúv.
Stejne se vedlo Sv. Čechovi, který v dopise z Novorossijska matce
si stěžuje: »Procházívám se v okolních lesích a horách a vídúlli po
příkrých stezkách jezdící Cerkesy v malebném vojenském kroji.
s kr-ivou šavlí a štíhlou puškou, ve vlajíci burce; pak sličné Čerkesky
s baňatou nádobou na hlavě, scházející k horským studánkám, v dáli
mezi lesy vystupující kouř z aúlů, vesnic to čerkeských - .totiž
vídám to všechno v duchu, ~eboť o Čerkesích není v horách zdeíší~h
a v celém hornatém Kavkazu již ani slechu.« Přes to podal Čech v
(1vodních kapitolách »Upomínek z Východu« podle ruských pramenů
rozsáhlou a velmi instruktivní stať o rozdělení, povaze, osudeclJ a pádu
kmen(t čerkeských a v čelo »Několika obrázků z Kavkazu" položÚ
působivou, polopovídkovou črtu »Adige«, y níž zhustil všecku tragiku
obestírajici úp1aý rozvrat samostatnosti a slávy čerkeské.

S kozáckým plastunem setkal se Svatopluk Čech na kavkazských
potulkách nejednou a pozoroval jej, jak uprostřed namáhavé práce
kolonisační, tak v divoké volnosti přírodní; i ve spisku Valečkově
Učení jsou plastuni podobně. Kdekoliv se Čech zmiňuje o ruském
vo138