ztemnělé mračno, tam zkadeřený jako vlny bHého jezera, onde
rozškubaný v lehounké světlé obláčky, zde jako dým se valící, jako kouř
se plazící lesnatou horskou úžlabinou. Chvílemi vzedmula se mlha jako
plachta větrem, a pod ní objevil se hnědý bok nějaké skály, chvílemi
trhala se vzdušná příze v dlouhé vlající cťlry, a mezerami jejich mohl
jsem stopovati fantastický obrys kamenného kužele. Slušná to již hora!
V tom protrhly se na okamžik převysoko nad temenem jejím, v
oblasti nebeské, chuchle mraků a v trhlině zamihl se úryvek zeleného lesa,
plnící v té závratné výši úžasem bezděčného diváka, budící v
obraznosti jeho rázem představu čehosi ohromného, skrývajícího se za
šedivou touto clonou. Ale již zmizel nadoblačný les jako přelud
zrakový, a nade mnou nic než pára, mlha, dým a mraky.« Vedle studií
v barvě zelené, šedé a bílé čtou se v »Upominkách z Východu« i v
»Několika obrázcích z Kavkazu« strany, na nichž proniká slovesné úsilí,
zachytiti zvláštní vzduchovou atmosféru, neb odvážiti tón světla a
tmy: tak v jiskřivém odstavci, jenž líčí lesklý nádech křišťálové
čirost~ na všem za letního jitra v sadech běloključských, tak v
sugestivních větách vystilll:jících náhlý vpád nočni tmy do hnědých údoU
gruzfnsk};'ch pod černými vrchy a tmavomodrou oblohou za Manglisem.

Všecko to uzpůsobuje Cecha neobyčejně, aby horská pásma a
temena kavkazská ocl hrbolatého pobřežního předhoří Černého až po
výbojně bílý vrchol Kazbeku namaloval nejen v povšechných
obrysech, nýbrž 4 v hloubce perspektivy, která se stále měn i. trory
pozorované s lodní paluby od Novoľossijska jsou přesně odlišeny od oné
obrovské stěny ze sněhu a ledu v blescích asijského slunce, která
zaútočí na pozorovatele v oknech Vladikavkazu, nebo od pohoří, jak se
za plné dopolední záře zrcadlí v zracích poutníka v samém středu
Kavkazu: barvy, světlo, opar, které spolupracují na věčné změně
scenerií, prolíi1ají tu mnlebné slovo básníkovo. Chvílemi lze takměř říci,
že' v cestopisný'ch těchto obrazech Svatopluk Cech nejen vidí, nýbrž
i myslí výtvarně. Klíč k duši města, ať jest to orientálně. složitý
Tiflis nebo Zjednodušený a poruštěný Vladikavkaz, hledá v
celkov~l1panoramatě jeho, a na chvatných cestách horami, lesy a aúly
svěřuje se svému zraku jako vůdci nejspolehlivějšfmu ... Jakou
pochybovačnou a namnoze Ironickou kritiku provádí naopak na př. Neruda
v cestopisech svou poučenou inteligenci na dojmech, které mu přinesl
letmý pohled!

136