hým dojmovým náčrtníkem, podmíněným jen náhodou chvile a
opřeným toliko o subjektivní zkušenosti. Spisovatel mínil podati též malé
informační dílo o Kavkaze a Kavkazanech a leckde pokusil se látku
historickou neb národopisnou vyčerpati; proto zaokrouhloval
cestopisné své obrázky zprávami a údaji, převzatými ze spisovatelů ruských
i západnich, jmenovitě tenkráte, šlo-li o Učení poměrů, které za jeho
pobytu na Kavkaze náležely již nenávratné minulosti, na pf. kdy,ž
seznamoval čtenáře s Cerkesy, po nichž jeho. vlastní oko, rozplameněné
četbOlI Marlinského a Lermontova, se marně ohlíželo za plavby z
Novorossiiska do Poti.

Zcela jinak založeno a provedeno jest šestero causerii, kten:
poslal Sv. Čech o svých dojmech kavkazských v I. 1874-1876 do
»Lumíra« a jež r. 1884 s ůhrnným názvem »Několik obrázkú z Kavkazu.,
vložil do sbírky ).,Kresby z cest«. Vyjímajíc stať nejdelší »Projížďka
gruzínským krajem«, kde se v celku přidržuje slohu ostatních
feuilletonů cestopisných, posunuje Čech své arabesky a karakteristiky v
sameu blízkost novelistiky: zkušenost několika dnů a někdy í nlzn}"ch
míst zhušťuje v jedinou typicKou situaci, poznání četných zástupců
téhož národopisného druhu soustřeďuje na význačnou postavu jednu,
vše nahodilé krátí, vypouští a potlačuje. Vyhýbá se na míle postupu
kompilačnímu, naopak se bezstarostně oddává volné hře své
obraznosti, vykoupavší se právě v barvách a žhavém vzduchu dívokého
v}'chodu: skoro románová figura starého Adige, Arslana beje, jenž si
přichází z Turecka do ztroskotaného rodného aúlu pro smrt, jest právč
tclk imaginačním výtvorem jako erotická legenda, kterou si oživil
ímeretinský klášter v Mocamethi. I kde vkládá Čech clo těchto b~rvitých
obrazů národopisných ukázky starodávně tradice kmenů kavkazský~iI,
jest patrna snaha povznésti látku věcně zajÍmavol! k v}'ší zpracování
bť:snického: poslední krvavý výjev samostatl1}'ch dějin Svanecic má
pud ký dramatický spád; mistrovsky vybrané ukázky z rapsodického
eposu turkomanského o bohatýru a pěvci Ker-Dglu, o lIčmž Sv. Čech
sám též napsal několik veršů, nezaprou pochopení skutečlIé výpravné
poesie. Jmenovitě však prvni z obrázků »Adige« jest spiše skizzou
k básnické povídce ),Čerkes«, než listem vytržen}'m z cestovního
deníku a doplněll~-m příslušnou literaturou, jak}'l11 nesporně jsou
kapitoly věnované Šapsuchům a Abadzechům, postavené v čelo
>Mpomínek z Východu«.

134