stěhovali se do ruských končin Kavkazu i čeští z.emědělci a osadníci,
popsal podivínský, ale nadšený průkopník vzájemnosti česko-ruské,
Edvard Valečka »Černomořský úkruh Kavkazu« v drobném, vysoce
poučném sešitku na základě vlastních cestovních zkušeností z léta
1&l9. Valečkův spisek sleduie, hlavně v poslední třetině, záměry čistě
pj"akticke Ll mění se přímo v rádce pro české vystěhovalce na Kavkaz,
avšak vedle suchopám6ho výkladu geografického, vedle ochotnického
pi"!rodopisu a národopisu obsahuje též nejedno místo posvěcené
přím~'m dojmem vnímavého nadšence a pokouší se sem tam o
skutečnč názoTllol' karakteristiku lidu kavkazského. Jmenovitě dvojí,
ostrou tužkou kreslená podobizna krvelačných, mstivých Čerkesu a
drsný.::h kozáckých »plastunů« zarývá" se do paměti; Svatopluk' Čech
použij jí již r. 187] v příležitostných a kompilačních »ObrúzCÍch z
Kavkazu« (ve l) Vlastťne.:k0m kalendáři na r. 1872«) a prohloubil ji později
v obou vlastnich cestopisech.

Výtěžky svých cest po Kavkaze shrnul Sv. Čech dvojnásobně,
vždy v jiném literárním způsobě. Přímým. ano téměř deníkovým
c>drazem cestovních zkušeností kavkazSkých, jenž zřejmě spoléhá na
původní záznamy turistovy, jsou řady cestopisn}'ch feuilletonů,
dop!ilujících se vzájemrJě: do čtyř včtších skupin seřazené l;Upomínky
Z Kavkazu«, které vyšly koncem roku 1875 a v prvních měsících roku
J876 v »Národních listech«, a tři )lObrázky z Kolchidy«, vydané s
pseud')J]Y mem tej)rve r. I H85 v » K věte..::!J«; první cyklus ve změněném
sestavení a s novým titulem shrnut byl jako »Upomínky z Východu«
r. 1885 knižně a věnován příteli Serv. liellerovi. Sv. Čech zachoval
v těchto cestopisných besídkách v jádře chronologický pořad své
pouti, kterou přehledně rozvrhl v několik časových a dojmových
čistek Učení obou kavkazských měst, kde pobyl delší dobu, Tiflísu a
Vladikavkazu, jest jakýmsi oddechem mezi cestovním letem ostatní
plavby a jízdy -- pak i vypravovací tón se uklidi'luje, nad stránkami
rozestírá se epická pohoda, spisovatel všímá si jednotlivosti, probírá
život lidu i povahu městského celku všestrannč, popouští uzdu
rozmarnému humoru. I jinak dbá Čech toho, aby čtenář, na jehož sitnici
valí se pravý déšt obrazů, b~rev, postav, odpočinul si při leckteré
půvabné a tiché episodce, nejáéle a nejšťastněji ve vděkuplné kapitolce
"Čtrnáctý gruzínský pluk«. Ale tyto feui1letony, nad jejichž odstavci
chvěje se omamně lehký opar nálaáového posvěcení, nechtějí hý-ti
pou
133