slavnou zkoušku svého života v lásce k nevinné dívce. Též slohově ndleží obě skladby těšně k sobě, slučuifť v celek napolo epický, napolo dramatický s prudkým líčením dějinné katastrofy vášnivý důraz filosofického rozhovoru o prazáhadách vesmíru a užívají při tom široce vzdutého výrazu rétorického, jehož skvělé posáže jsou občas přeryty písňovými vložkami. V »Adamitech,<, díle znamenitého rozsahu, jest vše rozvedeno do rozměrú monumentálních, v »Andělu«, lleveJiké skladbě o několika scéllách, básník pouze stručně nadhodil a nedořešil palčivé problémy, docílil však při tom jasné jednoduchosti a vzdušného vzletu. Mluveno analogií: »Anděl« stOjí v témže poměl II k »Adamitům«, jako »Nebesa a země« ke »Kainovi~(, časově, myšlenkově, umělecky. Čr.ch;1v biblicky sen utkán jest ze tří hlavních složek: první jest zrození Anděla ze soucitné slzy Hospodinovy; druhou láska Andělova k pozemšfance, jež přivodí Andělův pád; třetí potopa světa a zachráněni N,)emovo. Motiv první, v podstatě nebiblický, zpracoval nejprve ViR,ny; motiv druhý jest vůbec jádrem andělské poesie u Byrona, M.oora neb Lamartina; Čech přidržel se však zřejmě řešení Byronova, u něhož andělův p,id sloučen organicky s potopou světa. Mladý básník čet;ký, prožívající právě svůj metafysický var a hořečku titanskou, vložil do látky ještě prvek další: Satanův skeptický- odpor proti Andělovu idealismu, a tím přiblížil se oněm mysteriím, kde přiřčell podstatný úkol prokletým duchům vzpoury, Lermontovu spíše než Vignymu. Každý ze základních těch motivů vypIiíuje u Čecha zhruba jeden zpěv, jejž možno nazvati též dějstvím, neboť biblický se:1 má (rlvar scénický; nezdařilo se však básníku, alespoň v závěru básně, rozuzliti dokonale tyto dějové a myšlenkové útky. ;>Anděl« začíná se prologem v nebi. Biblický- řlospodin, jenž u většiny básníků projevuje svou vůli pouze ústy okřídlený'ch poslů, mluví ti Svatopluka Čecha přímo. Jako v předzpěvu »Fausta« tichnou sb'ary andělské, aby sám Bůh pronesl řeč, kterou poeta označuje jako parahasi slov Genese »Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém«. Slohy, jimiž se rozvádí příčina žalu božího, líčí v mocné gradaci stvoření světa se zřetelnou příklonou k biblickému podání a kupí důvody, proč se řlospodin rozhněval na své tvorstvo, hlavně na člověka, hned v prudkém stupňování hlásí se plán pomsty a pokuty. Leč Bťlh Čechův není pouze trestající a mstivý Je 117