Přímo z díla Byrol1ova vycházeH dvě básnické skladby anglické
a dvě rozsáhlé epopeje francouzské, oba krajané Lordovi četli však
jeho mysterium teprve, když již si sami rozvrhli náměty polobibIické.
Každý zpracoval pouze jediný motiv mysteria Byronova; pravověrný
bohoslovec Tomáš Dale v »Iradu a Adě« (1822) potopu světa,
sentimentální lyrik Tomáš Moore v »Láskách andělů« (1823) osudné
vztahy nebešťanu k ženám pozemským; Dale přidržel se Genese,
Moore pokusil se námět téměř vyčerpati a přiblížil jej zároveň co
formy výpravné. Dalovo »vypravování o potopě« ve třech zpěvech
nemá dalších vztahů k básnické látce e> pádu milujících andělů; zato
M.oure pokusil se námět téměř vyčerpati a přiblížil jej zároveň co
nejvíce vkusu a názoru průměrného čtenáře. V nedramatickém sledu
vypravují tři andělé svou lásku i svůj pád: Lea, u níž první anděl,
duch smyslný a zvědav~', hledal rozkoš, aby nalezl zatracení, jest
náboženská bytost, které dostává se v odměnu zbožštěni a křídel;
hrdinský a vznešený R.ubi, anděl svrchovaného poznání, se potkává
se stejně duchovou a heroickou Lili, ale oba, jako oběti bezmezného
titanismu, hynou v zhoubných plamenech; i třetí anděl Zaraf iest
odsouzen pro lásku k pozemšfance Namě ke ztrátě nebeské
blaženosti, oba musí, pokud země trvá, nepokojně blouditi a snášeti slasti
i strasti lásky _. čtenář však tuší, že Bůh shlížející shovívavě k těmto
čistým milencům, se posléze slituje nad nimi a přiime oba do ráje.
Smírn~'m tím akordem optimistická skladba konvenčního Moora
vyznívá: není viny, jež by nemohla býti odčiněna, není věčných trestU,
Bůh jest netoIiko nekonečná spravedlnost, ale i nekonečná
láska, a ta posléze odstoupí miluHcímu srdci. Mezi »Nebem a ztťmí«a
»Lískou andělů« isou tytéž nepřeklenutelné rozdíly jako mezi jeiich
tvůrci, lidsky spřátelenými a básnicky zcela různorod)"mi: kde Jest
Byron títanský, jest Moore sentimentální, kde Byronovo podání
freskovitě zjednodušuje, nanáší titěrný lyrismus Moonlv nasládlé barvy,
kde Byron se inspiruje věčnými rozpory ve vesmíru, jest Moore
ochoten najíti zprostředkuHcí řešení; z Byrona slyšíme bouři, z
Moora harmonium.

Na mladistvého Alfréda de Vigny působilo vedle podnětů z
Tomáše Moora a z Chateaubrianda Byronovo mysterium tak silně, že
jej podnítilo ke dvěnia skladbám básnick)"m, v kratší »Potopě«
zpracoval biblické pozadí, kdežto tragedie scrafinismu, sloučentí s motivy
8 113