Kdežto pozdějším romantikům otevřel záhady pekel i ráje Goethe ve );.faustu« a Dante v »Božské komedii«, čerpala starší romantika představy o světě andělů i ďáblů kromě bible hlavně z Miltona; vedou! ke »Ztracenému ráji« zpětné stopy nejen .od Klopstocka, ale i od Byrona. Oba básníci germánští, přeiímaiíce a dopliíujíce demonologi::lrcimistra poesie biblické, upřeli hlavní zájem k tragickým zjevům an1ělti padlých. U Klopstocka snoubí se soucitný pietism s optimisinem a eudaimonismem věku osvícenského: kající ďábel Abbadona dochází na konec odpuštění a smí se vrátiti k božímu trůnu. Byrou dokresluje v »Kainu« postavu Satana moderním titanstvím a pesimisInem: největší z padlých andělů nechce se smířiti s Bohem, nýbrž hrdě se prohlašuje za jeho protinožce, za princip vzdoru, za sebevědomého vůdce věčné války proti pořádku božímu; tento Lucifer stává se praotcem novověké poesie satanské, která jednou jásá v pokrokovém positivismu Carducciho a podruhé se tmí v pudové mystice Przybyszewského. Současně s »Kainem,< vzniká druhé mysterium Byronovo »Nebesa a země« (1822), jež rovněž zahajuje řadu sourodých děl v básnictví romantickém a rovněž zabývá se odpadnutím anděIú od Boha. Byroll, pilný čtenář bible, sledoval tentokráte Genesi dále než Milton a spojil umně dva plodné motivy: lásku andělů k pozemšfankám II potopu světa; andělé pro lásku k dcerám KainovÝlljsou sice od Boha zavrženi, ale unášejí své milenky na vzdálenou i1Vězdu, zachraňujíce je od všeobecné zkázy; s;rnové Noemovi, zhrzeni od Kainitek pro anděly, unikají na archu otcovu, aby pluli do prázdné, bezobsažné budoucnosti. Vznešené mysterium »Nebesa a země« má volnou formu melodramatu s hojnými monology. ariemi a sbory, do nIchž básník vměstnal i mohutně drsné líčeni hrůz při potopě; vlastními nositeli dějoyého vzruchu nejsou však ani oba nedramatičtí andělé, ani jejich sentimentální sok lafet, nýbrž krásné hříšnice z rodu T