] istika jeho, vzniklá ovšem z příležitostného podnětu a nevážící
tudíl slov na vážkách kritických, nesmí býti naprosto podezřívána
z neupřímnosti, ježto opisuje význam básně, která právě uměleckým
záměrům a sklonl'lm tvurce »liilariona« a »Bar Kochby« stála nejblíže.
»Byl to hodokvas poesie velkého stilu«, praví Vrchlický, »smělých
rozmachů, síly obraznosti, u nás posud netušené a nezvyklé. Čas
pozdější ničeho v tom nezmění. Každé pokračování bylo nám vskutku
literární událostí. Leccos tkvělo sice v Byronu a velkých vzorech
doby předcházející, ale většina byla svérázná a naprosto nová.
Smčlost koncepce a mohutný lyrický tok, přesnost, pádnost dikce, lepá,
uhlazená forma, dovednost, s jakou mohl básník fanatický bhld
šíleJí}7ch fantastů vznésti až v ovzduší otázek metafysických a
kosmickýclJ, neobyčejně velké perspektivy všelidské, lokálním koloritem
jen zesílené, lví spár na každém verši, bohatost forem v pasážích
lyrických a ten kovový, dunivý a zase laškujíci rým v částech
docela zpěvných, vůně exotická nad vším -- pravá b á s e ň!«

11G