pásmo nesložitého děje, zde řada osudů proplétaiicích se nlOtivicky
i názorově; tam solipsistický hrdina trpící matným hořem
abstraktnfho lidství, zde mnohohll:l.vý zástup drcený v individualisované
tragice velkým dějinným konfliktem; tam mnohoslovná a přece
beztvárná reflekse zabývajicí se všeobecnými tématy lásky, svobody,
sebeurčení, zde rétoricky přiostřené a téměř populárně názorné
diskuse o čistě novověkých problémech metafysických a mravních.
Touto řadou antités, které vymezuji především vývoiov}- odstup
Cechův od Hálka, rozlišena jest umělecká meta obou básníků. Dospěl-li
k ní Čech nepoměrně blíže než Hálek, děkuje za svůj úspěch
opravdovějšímu a živějšímu vztahu ke skutečnosti, než jaký měli jeho
básničtí předchůdci.

K. tI. Mácha pronesl kdysi, na rozhodném rozhraní svého
vývoje pamětihodné slovo prorocké: »Až Laru v »Mnichu« překonám,
obrátím se do Čech a zůstanu se svým básněním navždy doma.«
Bolestného, ale i čestného problému toho Vítězslav Hálek jakožto
skladatel lyrických eposí'l nerozřešil nikdy; statečn)' hlas, jímž ozval se
ve prospěch nároáně konkretního básnictví přímo proti tlálkovi
roku ]874 v 1,Umělecké besedě« Josef Holeček, dokazuje, že nejlepším
hlavám z mládeže nebyly skryty Hálkovy umělecké omyly. A tu
právě přihlásil se k dílu Svatopluk Čech. Opustiv po freiligrathovsky
exotické »80uři« záhy abstraktní ideál místní dálkjr a časové fikce,
připíná v "Adamitech«, pracovaných s »DěHnami« Palackého po ruce,
události své básně k určitému datu, jež nalezl u historika; soustřeďuje
všecky děje tak, aby právě vyplnil mezeru několika dnů, o niž mluví
letopisec; naznačuje přesně jeviště na divokém ostrově řeky Nežárky
a karakterisuje nemnohé historické postavy správně v duchu doby,
ačkoliv zájem starožitnicko-dekorační a samoúčelná záliba
drobnohledně popisná jsou mu posud cizi.

Rozbor původní koncepce ukázal sice, že živly malebně názorné
neb:{ly prvky základními; pozorněiší četba básně přesvědčí rovněž,
že partie popisně výtvarné zůstávají v menšině proti částem
výpravným a hlavně dialogickj'm; i povrchní rozbor kterékoliv hlavní figury
doloží, že postavy nejsou karakterisovány kroiem, tváří, gestem,
njrurž slovem a heslem. Ale přes to básník »Adamitů,( jest mistr
slovesné malby, kterou se promítá intensivní názor zrakový. I když
posUllutím těžiska básně nastal odvrat od zálibně popisného a neepicky
104