Brzy jiní vy líbají rtove

s čela ti mých políbení sled @
brzy opojí tě kouzlo nové,
různých květů stejně sladký med!

Pravím ti, že toužení tvé plané
neskloní má ústa nikdy víc

na ty rety každým zulíbané

na tu smavou, pro každtiho líc.
lpět se ponoř, rusalko ty kalu, @
kolem olzňů \'ýskej při cimbálu!«

TANNllAUSER:

»Frau Venus, meine schone frau,
Dein Reiz wird ewig bliihen;

Wie viele einst fiir dich gegUiht,
50 werden noch viele gliihen.

Doeh tlenk' řeh der Gotter und Helden, die einst
5ich ziirtlich daran ge~veidet,

Deřn schOner, lilienwei8er Leib,

Er wird mír schier verleidet.

Dein schaner lilienweilJer Leib

Erfiillt mich fast mít Entsetzen,

Gedenk' ieh, wie viele werden
Siel
Noch sptiterhin dran ergejzen!«

R,omaneskní zápletka Sulamitina pochází však odjinud, ze skladlly
YJAdamitúm« časově i látkově značnč blfzké, z Hamerlingova »Krále
Sionsk€-ho (1869). Rakouský dtdic mladoněmeckého kultu smyslnosti
byl zlomená bytost. Trudný, bezobsažný život starého mládence,
churaveho profesora, ješitného samotáře, :nedal básníku vůbec
obsallU pro poesii, a ježto liamerling neměl smyslu pro obklopujícf jej
~kutečnost, uUkal se s opožděným romantismem ve svém zpola
výpravném, zpola rozjímavém básněni do děiinné, místní a iinotaiitelné
dálky; tam mizel v kostýmech" shledaných s učeneckým
puntičkářstvím. Leč onu minulost, onu barevnou exotičnost, onu alegorickou
říši trunicí nad skutečností, nezřel Iiamerling mocnou intuicí před
sebou, nýbrž hmoždívě sí ji sestavoval a proto se llutil buď do
širo7* 99