individualisován jest adamits.h.-ý tábor velmi živě a plasticky. Na rozdlod něho zůstal válečný hluk a dav husitský pouze matnou hromadou, z níž nevystupují povahy prokreslenější. Nad stupeň malebné dekorace nepostoupil Sv. Čech ani při hejtmanu Bořku Klatovském, ani při knězi kališnickém, ani při stařeně táborské, provázené zlatovlasým chlapcem. Třebaže Čech v první části epopeje pouze ojediněle provedl kontrastování Adamitú a !fusitů, na něž pomýšlel nejpůvodněji, přece podal v »Adamitech« něco více než divadelně patetické líčení husitských bojů, jímž se musil spokojiti ve svém »Žižkovi« Alfréd Meissner. Tam, kde Bořek Vystupuje na bojiště a jmenovitě, kde valí se obrovská kolesa vozových hradeb husitských, hučí a duní v pádných trochejích ona bouřná hudba, jež při inspiraci značila smyslovou pralátku dějů tragických. Druhý základní motiv, jenž po přesunutí komposičního těžiska ovládl dějovou náplň »Adamitů«, jest příznačným námětem romantické problematiky: romaneskní osud Sulamity, která zápasí o Adama se stejnou vášnivostí, s jakou Adam hojuje o idealistické klady životní, není než čechovskou obměnou případu, kde padlá dívka oči!fuje se láskou. Nikdo nezabýval se tímto magdalenským problémem s naléhavější výmluvností a s efektností více strhující než oba dramatikové francouzští, devětadvacetiletý Victor Hugo r. 1831 a osmadvacetiletý Alexandr Dumas mladší r. 1852. Hledisko myšlenkové i zaujetí citové v dekorační »Marion de Lorme« i v mravoličné ;,Dámě s kame1iemi« jest totožné a stejně romantkk6: pře5 veškerý odpor pokrytců a strážců konvence rehabilitují oba scéničtí básníci před očima nedůvěřivého, avšak citově překonaného obecenstva své krásné. kurtisány tím, že zažehnou v jejich popleněném srdci plamen čisté a svrchované lásky, která romantice jest poslední instancí mravnosti a práva. Ačkoliv Sv. Cech mohl dobře znáti tyto francouzské prototypy vykoupení padlé ženy láskou, které zdomácněly na českém jevišti, přece ukazuje příběh Sulamítin jinam a to k německému básnictví klasickému a romantickému. Snad nějaká mladistvá zkušenost, mocně pobouřivší plachou cudnost Čechovu, pohnula básníka, jenž podobných motivů se již nejednou dotkl, aby dodatečně přiřadil Sulamitu, někdejší milenku Mojžíšovu a temně vášnivou sokyni Adinu, k »rusalkám kalu«. Vytřídiv ji z plesajícího II rozkošnického davu adamitských žen, posunul Su96