individualisován jest adamits.h.-ý tábor velmi živě a plasticky. Na
rozdlod něho zůstal válečný hluk a dav husitský pouze matnou hromadou,
z níž nevystupují povahy prokreslenější. Nad stupeň malebné
dekorace nepostoupil Sv. Čech ani při hejtmanu Bořku Klatovském, ani při
knězi kališnickém, ani při stařeně táborské, provázené zlatovlasým
chlapcem. Třebaže Čech v první části epopeje pouze ojediněle provedl
kontrastování Adamitú a !fusitů, na něž pomýšlel nejpůvodněji, přece
podal v »Adamitech« něco více než divadelně patetické líčení
husitských bojů, jímž se musil spokojiti ve svém »Žižkovi« Alfréd Meissner.
Tam, kde Bořek Vystupuje na bojiště a jmenovitě, kde valí se obrovská
kolesa vozových hradeb husitských, hučí a duní v pádných trochejích
ona bouřná hudba, jež při inspiraci značila smyslovou pralátku dějů
tragických.

Druhý základní motiv, jenž po přesunutí komposičního těžiska
ovládl dějovou náplň »Adamitů«, jest příznačným námětem
romantické problematiky: romaneskní osud Sulamity, která zápasí o
Adama se stejnou vášnivostí, s jakou Adam hojuje o idealistické klady
životní, není než čechovskou obměnou případu, kde padlá dívka
oči!fuje se láskou. Nikdo nezabýval se tímto magdalenským problémem
s naléhavější výmluvností a s efektností více strhující než oba
dramatikové francouzští, devětadvacetiletý Victor Hugo r. 1831 a
osmadvacetiletý Alexandr Dumas mladší r. 1852. Hledisko myšlenkové
i zaujetí citové v dekorační »Marion de Lorme« i v mravoličné
;,Dámě s kame1iemi« jest totožné a stejně romantkk6: pře5 veškerý odpor
pokrytců a strážců konvence rehabilitují oba scéničtí básníci před
očima nedůvěřivého, avšak citově překonaného obecenstva své
krásné. kurtisány tím, že zažehnou v jejich popleněném srdci plamen čisté
a svrchované lásky, která romantice jest poslední instancí mravnosti
a práva. Ačkoliv Sv. Cech mohl dobře znáti tyto francouzské
prototypy vykoupení padlé ženy láskou, které zdomácněly na českém
jevišti, přece ukazuje příběh Sulamítin jinam a to k německému
básnictví klasickému a romantickému.

Snad nějaká mladistvá zkušenost, mocně pobouřivší plachou
cudnost Čechovu, pohnula básníka, jenž podobných motivů se již
nejednou dotkl, aby dodatečně přiřadil Sulamitu, někdejší milenku
Mojžíšovu a temně vášnivou sokyni Adinu, k »rusalkám kalu«. Vytřídiv
ji z plesajícího II rozkošnického davu adamitských žen, posunul
Su96