scenickému; jest )Ull »Jaromír«_ »smutnohra v pateru dějstVí~ od
Šebestiána Hněvkovského, vydaná f. 1835. V úvodu tragedie své
vokusiI se Hněvkovský dokázati, že krvavý námět tento obsahuje
»tragickou dústojnost« a v provedení skutečně zdůraznil ve
vypravování kronih:y Hájkovy o trpném Jaromíru, šlechetné Střezislavě a
úskocném Kochanovi prvky dramatické - tím všim ukázal úctyhodný
ochotník v poesii scénické k hodnotám romantického tohoto úseku
z děiin Přemyslovců. Již Karel Hynek Mácha, jehož náčrty k
»Bratřím« spadají přibližnč v dobu, kdy opus Hněvkovského vyšlo tiskem,
vytěžil z kchtn hodnot pokud možno nejvíce, daleko více, než Václav
Kliment Klicprra v cpisodické své činohře »Boleslavovci« (vydané
r. 1863); na Máchovy dramatické zlomky navazuje r. 1865 přímo
Svatopluk Čech. Vydání Máchovy pozůstalosti z roku 1862
obsahovalo také zlomky výpravné i dramatické, z oněch Čech čerpal
snad podnět pro svého »Mnicha«, mezi těmito nalezl i náčrtek
truchlohry o pěti jednáních »Bratři«, z níž Mácha vypracoval na čisto toliko
první výjev prvého dějství, kdežto pro ostatní akty si pořídil jen
stručné skizzy s několika dialogickými i monologickými odstavci.
Mácha založil si tragedii svou velmi široce. Kromě knížat Jaromíra
a Oldřicha, kterým byly přisouzeny hlavní dramatické íllohy, měl
vystupovati také Boleslav Ryšavý jakožto stín hrůzné minulosti rodu
Přemyslova a mladistvý Břetislav, příslib a záruka to čestné
budoucnosti rodové i národní; naproti Přemyslovcům navzájem se vraždícím
měli se výstražně tyčiti vládychtivi Vršovci, pronásledující rodinu
knížecí stál~'m nepřátelstvím a vždy novými ukrutnostmi. Děj, do
něhož Mácha nemínil vložiti konfliktů politicky dějinných, byl osnován
jakožto přísné drama mravní odplaty: básník vytkl s{lm v základním
nárysu hlavní ideu slovy: »Všichni se tisknou k vládě neschopní, ku
vládě, jeden hubě druhého. Tak vládne Nemesis; nechavši nehodné
vlády, aby sami mezi sebou se pohubili, vede nejhodnějšího vlády
ku vládě.«

Čech přidržel se ve své hře dosti ,těsně dějového uspořádání
Máchova, jež se podstatně liší od pojeti Hněvkovského, avša"k místo
mravní filosofie, v níž se zalíbilo žáku německé metafysiky, zdůraznil
principy dějinně politické - v zápasu Vršovců s Přemyslovci chtěl
lJaznačiti sráiku domácí vzdčlanos!ti s cizomilstvím a boj náJodní
demokracie proti zněmčilému tyranství; proto Kochan Vršovec,
I46