biografický hrdina Čechův, snilek a sentimentalik, zpravidla prchá
ze smyslového a citového zajetí mladé lásky buď sladce bezobsažné
neb žárlivostí otrávené, aby vstoupil činně do veřejného ruchu, jejž
pak básník snaží se zobraziti. Kdežto ryze výpravné delší básně
Čechovy z této doby, v nichž není subjektivního obsahu, na př. naivně
romantický příběh hradní »Nepřítel«, či hrůzostrašná fantasie klášterní
"Mnich«, pro kterou byl snad čerpán podnět ze stejnojmenného
proslulého fragmentu Máchova, neb obě již uvedené ukázky modního
exotismu »Moriska« a »Iiindu« jsou psychologicky i básnicky zcela
bezcenné, nelze naprosto pominouti čtvera zlomků, do nichž skladatel
vložil nejeden osobní zažitek a mnohý názor studentských svých let·
Nejpozdější z těchto náběhů k povidce veršem jsme již poznali: jest
to úryvek »Nic«, psaný r. 1867, v kterém básník, prohlédající
průzračkou škraboškou reka Václava, burcuje se husitským přízrakem
k činu.

Ostatní tři, značně objemné trosky pocházejí z doby Čechova
přechodu na universitu a zauiímaií ve vydáni prvotin daleko více než sto
tiskových stran. Básnická fonna těchto tří »pokusů o jakýsi český
román ve verších« jest zárove'ií epigonská a neobratná. Pt1vodně Čech
se snažil postihnouti lehkou výpravnou eleganci »Evžena Oněgina«,
odkudž první dva fragmenty přejaly členění strofické, leč záhy upadl
v matnost a těžkopádnost tlálkových básnických povídek. Základní
plán tratil se mu pod rukama, které umdlely již příliš širokou exposicí.
a tak děj i s konvenčními postavamI se rozplýval. Nevýrazná mluva,
často titěrná svými deminutivy a přesládlá sv}'mi epitety vzpírala
se jakékoliv snaze karakterisační a povážlivě dusil bombast citových
částí každou ostřejší reálnost. Za to mají tyto tříštky z dUny epického
začátečníka značnou cenu jako dokumenty jeho vnitřního života,
zvláště pak jako konfese erotické. Životopisec Čechův zaznamenává, jak
právě v době, kdy vznikaly lehce stilisované lyrické zpovědi v
polo!epickém rouše, prožíval Svatopluk Čech ony krise své
citovostilz nichž až hluboko do mužných let čerpal pro svou zdrželivou a naivní
koncepci lásky k ženě.Stíhlá klobúcká tmavovláska řeckého profilu,
Růžena Kubrova, kterou na rozhraní gymnasia a university miloval
málomluvný a exaltovaný student vranský mlhovitou láskou plachého
platollika, zůstala mu dlouho básnickou inspirací. I když překládá hlavu
mladistvé svojí vzněcovatelky ze snědého koloritu do plavých tónů,
38