některých básní; ještě před vstupem do pražského gymnasia poznal
Cech i několik jeho dramat; ještě v mužných létech vzpomínal si
s rozkoší, kterak kosmopolitický genius německého všelidského
dramatika, těkaiícího všemi končinami Evropy, »odívá světlé ideály svoje
ve třpytnou duhu rozličného kroje« a tím přihlíží k rázovitosti
národní. J ocitl se v bolestné kolisi při demonstrační pražské oslavě
stých zrozenin Schillerových, na níž jako studentík třináctiletý hleděl
s pavláhu salvatorského kostela: čeští jeho krajané protestovali
proti poctě německého hásníka, jehož sám si vážil vší silou
uměleckých svých sympatií! Svatopluk Čech neuvádí jménem
Schillerových dramat, která seznal tak záhy; dvě z tragedií těch však
sloučeny jsou s jeho vnitřním životem, »Wallenstein« a »Don Car1os«.
Mohutné drama z česk)'ch děiin živilo onen plamen nadšení pro naši
reformaci, který hořel jasně v rodině čechovské, a poutalo již dějově
hocha, jenž krok za krokem v Klementině nacházel památky na
třicetiletou válku. »Don Car1os«, vyvolené dílo mladých idealisW a
blouznivých nadšenců svobody, ozývá se motivicky i myšlenkově v
nejednom básnickém výtvoru Čechově a to i v dobách pozdějších:
svobodomyslný boj proti hrůzovládě, vzepětí se ochable vůle k
veřejnému činu, obětování za myšlenku, tragický rozpor otce a syna, kult
příkladného přátelství - tot motivy Čechovi co nejpříbuznější. Ještě
častěji než s dvojicemi řečnické truchlohry Schillerovy, s markýzem
Posou a králem, donem Car10sem a královnou setkáváme se v
poesiČechúvě s oběma grandiosními protinožci Goethova »Fausta«, jenž
naň v létech studentských učinil »dojem v pravdě ohrornn)',
úchvatný«: vždy v nové podobě zjevoval se mladému básníkovi Faust
jakožto typus titanské touhy po poznání i po požitku, přjjímaje často
jeho vlastní rysy a vždy v jiném zakuklení provázíval jej duch nicoty,
blíženec Mefistofelův, hned sváděje k rozkoši, hned vybízeje k
hrdinskému činu; i Markétčin obličej kmitne se občas skladbami
Čechovými. Ani přímá svědectví ani rozbor analogií v Čechov}-ch dílech
nepoučuje nás, zda si z Goetha kromě prvního dílu faustovské
tragedie co osvojil; rovněž o dojmech, a vlivech ostatní poesie
klasické a celého romantismu v Německu nevíme ničeho určitějšího.

Proti domácím romantikům, které do rukou kladla rodina, i proti
klasikiim německým, jimiž vychovávala škola, hlásila se mocná
reakce v moderní četbě básnické": mluvily tu k mladému rozohněnému
11