lance k němu - provedl to iS českostí, pnpomínaJ1cl
nejlepší mistry domácího verše, Erbena, Nemdu, Sládka.

Nežádala sama kulturní rovnováha toho, aby bylo po
dogmatu absolutna náboženského, po požadavku absolutna
sociálního prohlášeno také heslo absolutna básnického
jako další účinná odpověď na relativismus předchozího
období? Stalo se to brzy pod vesele vlajícím praporem
poetismu, který - důsledněji než l'ars pour I'artisté doby
Vrchlického - volal po básnictví čistém, nezúženém ani
společenskomravním posláním, ani myšlenkovým obsahem,
ani citovou funkcí, a míní se spokojiti pouhou smyslovou
a smyslnou hrou obraznosti násobící rozkoš života. My.
šlenkovým východiskem českého poetismu, podobně jako
surrealismu francouzského, jest kult podvědoma, odkud se
bez kontroly logiky a postupem přímo snovým hrnou
vzpomínky, představy, metafory někdy v tlumech působí.
cích paradoxně, jindy prostě beze spojitosti, aniž básník
koná práci třídící, pořádající a vybízející, odkudž plyne
chaotičnost básnění poetistického, zvýšená ještě uvolněním,
ne·li rozbitím mluvnických forem, převahou substantiva nad
slovesem, nedostatkem větné členitosti. I v
nejkouzelnějších obrazových a metaforických ohňostrojích, jež jsou
spojeny se jménem Vítězslava Nezvala, smyslného virtuosa
strakatých lyrických divů uprostřed barevných par ves·
míru stále se měnícího, zůstává dojem, že zde básnická
surovina teprve čeká uměleckého zvládnutÍ. Dávají-li se
poetisté okouzlovati a podněcovati technickými
vymoženostmi moderními, které zrychlují tempo života, spojují
země i národy , umožňuj í prožívati znásobenou existenci;
libují-li si v rozkošnickém velkoměstě poválečném s jeho
zábavními podniky hudebními a tanečními, aby tu
ukojili svůj vitalismus poněkud zhrublý a triviální, jsou jenom
výrazem svého lidu, který, málo dbaje trad:čních hodnot
minulosti, ochotně podléhaje každému podnětu z ciziny a
odvraceje se pohrdlivě od přisné duchovosti, dychtí bez
výhrady a obmezení přisednouti k hostině života.

61