náboženskému, druzí· k absolutnu sociálnímu. Z oněch vy·
stoupil Jaroslav Durych, osobně blízký duchovnímu světu
Březinovu, jako uvědomělý protichůdce Čapkův a
zároveň jako nesmiřitelný odpůrce své doby. S gotickým
zanícením a s tvrdošíjnou ekstatičností hledá tento stále expe·
rimentující mistr mnohých slovesných forem svého Boha a
také ho nachází, at' prožívaje pitvornou hrůzu nesmyslné
pozemskosti, at' kochaje' se nevinně smyslným půvabem
dívčích zjevů, at' pronikaje bleskem intuice do minulosti.
Uctíván jedněmi, odmítán druhými, zůstává však ve svém
okolí výjimkou a zvláštností, stejně jako druhý náboženský
básník přítomnosti, dětsky bezprostřední primitiv s fran·
tiškánským smyslem pro přírodu a pro lidovost, Jakub
Deml. Většina českých hledatelů hodnot absolutních doufá
dosíci v jich hranicích království z tohoto světa, v nové
sociální spravedlnosti, kterou hlavně pro pracující prole.
tariát má prudkým a náhlým rozmachem vymoci světová
revoluce po ruském způsobě. Tato víra, podložená sice
přesvědčením vitalistickým, ale prohloubená silným prvkem
etickým, spojuje básníky tak různorodé, jakými se literár·
nÍmu psychologú jeví z·dokonalitel daných lyrických forem
Josef Hora a nálezce nového baladického slohu Jiří
Wolker. Spíše kontemplativní než vášnivý Josef Hora, nadaný
hutnou názorností a prvkem melodickým, odvozuje z po'
znání pospolitosti práce ve vesmíru požadavek rovného
práva pro všecky, ale chvílemi mu bývá úzko ve vřavě
světa a civilisace, kde má býti velký boj spravedlnosti
vybojován, a pak se utíkává do ráje srdce, kde zaznívají
nejtišší melodie a filmově táhnou obrazy pokojných krajin.
Jiří Wolker - pro svou předčasnou smrt věčný jinoch
české poesie jako Mácha - užil své podivuhodné
schopnosti vcit'ovati se do věcí i do osudů svých bližních, stejně
jako svého nadání pro výraz pregnantní, pro verš přímo
gnomický, pro hdenci lidové písně k tomu, aby vytvořil
drobné lyrické tragedie prostoty až klasické o sudbě mo:
derního proletáře a o bratrském vztahu ušlechtilého
vzdě
60