formace: i on jako Hus, Chelčický, Komenský a Palacký
neshledává vyššího úkolu a větší moudrosti než žíti v
Bohu a s Bohem, hledati a konati jeho vůli, poznávati a
milovati ve vesmíru souhlas s jeho zákony. Ale jako Čechové
minulých věků má i Březinova náboženskost zároveň ráz
praktický, na:bývajíc rysu sociálního a posvěcení
mravního. Kážet' - nejkrásněji v posledním básnickém díle
v »Rukách« - evangelium součinnosti všech, spolupráce
milionů živých, mrtvých i nenarozených, ukládá soustrázeň
a pomocnou energii, hledá a uskutečňuje zákon nového
řádu sociálního, jenž jest svrchovaně spravedliv, ježto
vyvěrá z Boha. Leč i umělecky jest dílo Březinovo
naplněním a dovršením tradice českého básnictví, hlavně oné,
která se počíná JaI;oslavem Vrchlickým. Dokonalý mistr
uzavřené formy i volného verše, básník nej osobnějších
modliteb i hromadných hymen sborového rázu, pracoval
Otokar Březina jako ciselér o svém ,díle, až je přivedl k
dokonalosti skoro absolutní; těžko bylo by v celé lyrice
Evropy souča~né najíti umělce, jenž by v obrazovém
vytržení takto ovládal patos myšlenky a takto klenul odváž·
nou a bohatou metaforou most mezi kvetoucím světem jevů
a vzdušným světem ideí. Nikoliv živý Paul Valéry, nýbrž
právě odešlý Otokar Březina představuje dnes v Evropě
nejvyšší mety lyriky metafysické.

Vrchol, jehož české básnictví dostoupilo Otokarem
Březinou, pozdějším lyrikům zůstal podle své mystické povahy
nedosažitelným; jejich cesta vede s hrotu hory do údolí,
mezi lidské radosti a žaly, k svítícím i kouřícím ohňům
života. Jediné dramatický lyrik, předčasně zesnulý Otakar
Theer, usiloval ve vzdorné a hrdé své mysli o absolutno
náboženské, mravní a umělecké, ale nezapomněv svých
sensualistických začátků, provázel své hledání prudkou, až
nahou konkretností obrazu i výrazu, vždy vášnivě proži~
tého; snaha o volný verš, inaugurovaná již Sovou a
Březinou, došla u něho vyvrcholení. Jeho antipodem jest do
jisté míry Karel Toman, ryzí lyrik uzavřené formy
pís
57