i osudovou tragiku tkalců a chalupníků i drobných inteli·
gentů z nejvýchodnějších Čech, kde sama zdomácněla. Mo·
ravský Slovák Jan Herben, pokrokový publicista mužné
naléhavosti, propracoval rodovou kroniku své barvité a
kulturně zaostalé otčiny, ale nevznikla pouhá. řada přesných'
a pasivních kinematografických obrazů jako u jeho
krajana Aloise Mrštíka, ani pouhá galerie povahokresebných
genrů, jež se v nezvyklé plastice podařily jadrnému vy·
právěči slovenskému Martinu Kukučinovi, nýbrž zároveň
filosofie kraje a lidu, v němž dřímou síly ukryté pro bu·
doucnost.

Takto nabýval stále větší zvučnosti i naléhavosti hlas,
volající básníky domů, zvoucí je ke kořenům, ukládající
jim péči o národní svéráz. Avšak vedle této tendence
soustředivé a často proti ní ozývala se snaha kosmopolitická,
nutná u malého národa, neměl-li zakrsnouti a zplaněti
v úzkém svém okruhu myšlenkovém i látkovém. Již
FrantišekPalacký vydal heslo, aby staré Čechy zdomácněly
v nové Evropě; v sedmdesátých letech proměnili je mladí
spisovatelé v básnický program. Studium, překládání a
nápodobu západoevropských vzorů pokládali za
nejvhodněj ší cestu k tomu, aby si osvoj Hi ideové. bohatství .i umě·
lecké formy moderního člověka. Vyhrazovali si pak, za
častého nesouhlasu, právo zpracovávati dějinné, bájeslovné
i f antasti~é látky cizích národů; vyj adřovali se, i když to
odporovalo literární tradici, slohem exotickým; ukájeli svou
obraznost v rozkošniokém těkání po časových i místních
dálkách. Znamenalo-li to vítané rozšíření uměleckého
obzoru, jmenovitě pomocí hojných překladů, ukazovalo _ se
záhy i kulturní nebezpečí, spojené s tímto směrem, totiž
těkary eklekticismus, diletantBká nestálost, nedostatek
pevného stanoviska. Silní duchové z kosm~politick~ školy do·
vedli překonati úskalí toto vytrvalou prací myšlenkovou a
samostatnou tvořivostí; i enom epigoni utonuli, nevynesše
z opojných hloubek svébytného díla básnického.

Nikde neprojevilo se toto eklektické těkállJ.í, spojené se

41