a novel také několik příliš naivních historických her ˜
jsou školou národní energie, zdrojem síly k zápasu za staré
dobré· právo, tedy mravním činem vedle své hodnoty
literární; není divu, že vděčný národ promíjí svému
zasloužilému vychovateli psychologii občas mělkou, komposici
uvolněnou a provedení leckdy chvatné. Bez tendence, zato
s řídkým uměním evokačnÍm křísil životní útvary XVI.
a XVII. věku Jiráskův druh, učený a břitký archaista
Z;kmundWirrter, virtuos v drobnokresbě a v groteskním
humoru; zvláště se jeho intuici, která ovšem prodělala
školská léta varchivě, poštěstilo obnoví ti starobylou Prahu,
a to mnohem životněji, než učinil způsobem naukovým její
dějepisec Václav Vladivof Tomek, studený a suchopárný
konservativec ze školy Palackého.

Není poslední zásluhou Jiráskovou, že ukázal, kterak
velká myšlenková hnutí, zaměstnávající vzdělanstvo,
zachvacu j ící v Čechách také .lidové vrstvy; takto se u něho
historický román sléval s psychologickými studiemi lidové
duše. Vtom směru nalezl mnoho pokračovatelů, kteří však
sledovali tento proces hlavně v přítomnosti nebo v
nedalekých obdobích století XIX. V lečcems postoupili nad
Al. Jiráska: se silným zájmem ideovým stopovali myšlenku
až k "jejím nejskrytějším kořenům; vyzbrojili se důklad·
něj ším studiem národopisným; jako učeliví svědkové
rozvoje moderního realÍsmu nazírali na duševní jevy složitěji
a s odvážnější pravdivostí; nebyli pouhými vypravěči o
životě, ale i básníky jeho záhad. Tři různé kraje a lidové
kmeny našly tlumočníky své duše. Jižní Čechy, kolébka to
Husova, 2ižkova a Chelčického, vyslovily se svým rodákem,
slavjanofilským myslitelem.a novinářem Jo~efem
Holečkem, který v selských svých krajanech odhalil náboženské
a mravní dědictví Českých bratří a promítl své
etnopsychologické poznání rozsáhlým polorománovým cyklem »Naši«.
Kulturně složitá básnířka ze školy Karoliny Světlé, Teréza
Nováková, odložila na čas pýchu i hoře moderní feministky
a "oprostila se, aby pochopila i vyložila duchovní úsilí, ale

40