třeba politicky bylo od nich odloučeno již ve středověku;
náboženská reformace husitská i bratrská prohloubila a
upevnila tuto jednotu. Z evangel\ckých vrstev národně
uvědomělých a nikterak nedotčených rozkladným vlivem
protireformačním vyšli oba velcí Slováci, básník Jan Kollár
a učenec p'avel Josef Šafařík, kteří tak mocně zasáhli do
obrození českého národa; v jejich blízkosti vyrostl i
František Palacký - byla to duševní šlechta česká, která
myšlenkovou i slovesnou jednotu čechů se Slováky cítila jako
samozřejmý předpoklad životnÍ. Odstředivé snahy
některých katolických horlivců na Slovensku, které, vedeny
učeným jazykozpytcem' Antonínem Bernolákem a literárně
představovány epikem a idylikem klasicistického směru
Janem Hollým, pokoušely se o zvláštní literaturu v
nářečí, nacházely naproti tomu skrovnou půdu. Teprve v
samý před večer revoluce 1848 obnovila toto separatistické
úsilí vzdělaná mládež evangelická a dík zvláště myšlenkové
bystrosti i publicistickému nadšení neúnavného Ludevíta
Stúraprohlásila jazykovou i literární odluku celého
Slovenska od čech - pro neústupné horlivce byl tento zápas
o sebeurčení nikoliv národa, nýbrž kmene, mluvícího
několika dialekty, důsledkem romantického pojetí národnosti
a spolu výrazem slavjanofilské touhy, aby kultura byla
postavena na lidovější základ, zachovaný v ryzejší čistotě na
východě; pro politickou praksi byl to nešt'astný krok, jenž
maďarským politikům přišel velmi vhod. Palacký i Š·afařík
varovali z Čech, básníci, jako Božena Němcová a Adolf
Heyduk, usilovali o obnovení jednoty, ale vývoj nedal se
již zastaviti. Kdežto na Moravě uvedeno úsilí o kmenovou
svéráznost jazyka i literatury v dokonalou shodu s povědo.
mím úplné jednoty národní, jak se o to později zvláště
zasloužil jadrný filolog dobrého lidového kořene, František
Bartoš, má Slovensko od konce 40. let vlastní literaturu
básnickou i publicistickou, psanou nikoliv v některém z
přirozených nářečí lidových, nýbrž v umělém
jazycespisovném,nově zkonstruovaném; pouze písemnictví vědecké mu

37