vzdělaní a neohrožení literáti klestiti cestu myšlenkám
kosmopolitického dorozumění.

Prakse nebývá vždycky ve shodě s teoretickými zásadami
školy, a organický vývoj literární odvede spisovatele často
od mladistvého programu. To osvědčilo se i tentokráte.
Jeden z vůdců této skupiny, Vítězslav Hálek, vytvořil v
krátkém a neúnavném životě mnohostranné dílo, v němž
zastoupeny jsou snad všecky genry literární, arciť s nejed.
nou výpůjčkou z literatur cizích. Co z něho dopo~!Ud žije,
tot' pouze realistické obrázky postav a dějů ze středočeské
vesnice a lehounce nahozené písně o domácím háji i louce,
kde vzácné malířské nadání je provázeno spontánním
lyrismem prostého srdce. Podobný, skoro ptačí lyrismus
přírodního bezstarostného dítěte zvoní z nepřehledné
veršované produkce nejnaivněj šího srdce mezi českými poety,
Adolfa Heyduka, zvlášt' šťastného, když napájel své slohy
z čerstvých pramenů slovenské písně, nebo když je odíval
do hluboké zeleně milovaného svého Pošumaví. Mnohetn
složitější bytostí než tito oba lyričtí básníci byla
Ka.rolina Světlá, velmi samostatná pokračovatelka Boženy
Němcové, beze sporu největší výpravné ingenium celé školy.
Prostý iIMltinktivní poměr člověka k přírodě a k životu,
který jest vlastním předpokladem všech prací Boženy Něm·
cové, neměl pro ni platnosti; patetická a přísná její mysl
zaujímala ke skutečnosti odstup, který překlenovala velmi
těžkou refleksí. Myšlenkové a mravn? problémy, které
bouřily její vlastní nitro, překládala s velkou dialektickou od·
vahou do nadživotních postav svých vesnických románů,
zobrazujících život na pohraničním 'pásmě ještědském:
jsou to konflikt ženiny lásky a rodinné cti, spor mezi
velkou životní vášní a mravní vůlí k oběti, otázka, etického
růstu ženina, hoj mezi zjeveným náboženstvím a volným
deismem. Leč neméně silně než tato všelidská téma;a mluví
k nám z velkorysých a patetických románů Karoliny Světlé
kmenová původnost a povahová rázovitost jejích tragických
horalů.

32