se do budoucnosti spIse jen šťastnou náhodou: obětavý
demokratický novinář, potulný herec, Josef Kajetán Tyl,
vyrobil celou spoustu historických truchloher, vzdušných
scénických báchorek s prvky lidovými, populárních frašek,
plačtivých činoher z občanského života a rovněž
dějepravných povídek, malých románů z měšt'anského a omylem
i z aristokratického života. Nečtou se již, hrají-li se, jsou
přijímány s vlídnou shovívavostí, ale jeho něžně
sentimentální píseň »Kde domov můj« se stala národní a posléze
i státní hymnou a se svou jímavou melodií připomíná světu,
že bylo to vlastenecké nadšení romantické doby, co
přispělo nejvydatnější měrou k uvědomění českého národa.

Mezi tolika epigonskými trpaslíky tyčí se chmurně a
vznešeně postava geniálního básníka, jemuž romantismus nebyl
pouze literárním heslem, nýbrž životním osudem. Karlu
Hynku Máchovi nebylo popI-áno více než 26 let života,
ale co všecko dovedl v nich prožíti mladý právník z
proletářské rodiny! Německá idealistická filosofie, polská ro:
mantika, Byronův vliv byly mu pouhým průchodem, aby
se dostal sám k sobě a aby porozuměl svému bohatému
nitru, trápenému napolo smyslnou vášnivostí, napolo
zžíravým hladem metafysickým; divoká krajina romantická
a temná noc se svými zvuky byly sourodými sceneriemi
Máchových stavů a dějů duševních. S temnou a prudkou
odvahou zabral se v českém básnictví po prvé do záhady
záhrobní a do otázky po smyslu a ceně lidského života;
protrpěl hrůzu z nelítostné lhostejnosti přírody k bolesti
člověkově~ dal se uprostřed sentimentaliků sežehnouti
plamenem lásky neuhasitelJ;lé, ale neuspokojující. Vypěl vše,
$ čím v duši zápasil, a to básnickým slohem, který byl
naprostou novinkou v 30. letech XIX. věku v Čechách;
zároveň hudebním i barevným, plným· dramatického pohybu
i náladové sugesce, jenž melodií i bohatstvím obrazů svádí
jako neodolatelný milenec ve chvíli erotického zasvěcení.
Učinil skvělé a novotářské náběhy téměř ve všech oborech
krásné Hteratury, v tragedii i v h;storickém románě, ale

27