samo je proměnilo v úspěšný čin. V jeho čele stojí vlastní
zakladatel nové české literatury, Josef Jungmann, filolog
z, povolání, ale zároveň muž vzácného estetického vzdělání
i vkusu. Obě hlavní, nevýslovně pracná díla Jungmannova,
velký slovník jazyka českého a důkladný soupis domácího
písemnictví, pokračují v dráze Dobrovského, ale ukazují již
z pojetí národa i jeho minulosti zřejmé rysy romantické.
Jungmannova literární estetika, které se pak přidržovalo
celé národní obrození, jeví zvláštní směs romantismu a kla·
sičnosti: ukládá písemnictví českému, aby se snažilo býti
klasickým a to závoděním s moderními i antickými litera·
turami, ale shledává pravou klasičnost teprve v tom, že
národ vtiskne svému básnictví svou původní osobitost,
jedinečnou a nenapodobitelnou. Veškeré úsilí Jungmannovo
směřovalo k tomu, aby spisovatelům usnadnil cesty vedoucí
k takové klasičnosti; sám vytvořil moderní básnickou mluvu,
obohacenou také ze zdrojů slovanských; ve vzorných
překladech z anglické, francouzské i německé poesie uvedl do
Čech příklady vysokého umění slovesného; s jemným srny·
slem pro zevní ústrojí básnictví udomácňoval rozmanité,
namnoze složité formy veršové, přeje si, aby v Čechách
stejně bylo pěstováno básnictví přízvučné i časoměrné. Sám
nebyl tvůrčím básníkem, ale jeho kritický podnět, jeho přá.
telská pomoc, jeho estetický vkus stály jako dobré sudičky
u kolébky nové české poesie - byl to český Herder, vy·
chovatel i miláček národní romantiky.

Básnictví, které nejprve zkoušelo své neobratné síly
v anakreontických hříčkách, v bezduchých náboženských
i hrdinských epopejích a v únavných skladbách popisných,
,mělo zvláštní štěstí, že mezi Jungmannovou družinou se
'Objevili dva opravdoví poetové; každý jiného uměleckého
ty~u, Jan Kollár a František Ladislav Čelakovský, vlec·
čems přímo antagonisté, ale oba nadšení vyznavači roman·
tismu a stoupenci i apoštolové slovanské vzájemnosti.

Evangelický kazatel ze Slovenska, Jan Kollár, prošel
romantickou universitou v Jeně, kde poznal Herderovu

23