vzbudil stejně rozhodný protitlak v Čechách, a zde jsou
pr.vopočátky národního uvědomění a vlastního obrození
českého. Proti vídeňskému centralismu opřela se stavovská
šlechta, jejíž práva byla vážně ohrožena a jala se horlivě
podporovati ušlechtilé snahy některých učenců z kněžského
i laického sboru, kteří vystoupili na obranu českého jazyka
a české národnosti.

Leč běda! Jazyk český, věrně zachovávaný v mluvě
lidové, nebyl vzdělancům běžný; jeho mluvnické ústroji bylo
neprozkoumáno, takže pošetilí novotáři, neznalí jazykové
tradice, v něm řádili bez přítrže; pronedhav půl druhého
století kulturního vývoje, nevyhovoval potřebám vědeckým.
Stejně nesnadno bylo opírati národní uvědomění o
historickou tradici, která byla značně zakalena předsudky
protireformačními: nejslavnější doby národní minulosti byly
bud' zapomenuty nebo provázeny opovržením a potupou;
dějepisné památky byly rozptýleny a badání nepřistupny;
bajky kronikářů a legendy náboženských zuřivců
nahrazovaly v lidových myslích skutečný obraz vlastenecké
minulosti. Zde všude bylo obětavým a pracovitým buditelům
nasaditi rádlo, a proto v čele hnutí obrozenského za doby
osvicenské stojí vědecké badání jazykové a historické. Ježto
však nešlo pouze o to, probuditi vzdělance, nýbrž stejnou
měrou získati pro národní věc lidové vrstvy, provází tuto
!laukovou činnost horlivé úsilí popularisační a lidovýchovné,
prodšené ušlechtilou lidumilností a emancipačním
nadšením osvícenskýni. Aby lidoví čtenáři mohli čítati správný
a jadrný jazyk, vydávány pro ně památky staršího
písemnictví českého; pro jejich poučení historické sp;sovány
y;.·lehké formě vlastenecké kroniky; na divadle a o něco
později i v novelistice předváděny jim prostoduchou
technikou a s hojnými tirádami vlasteneckými a
demokratickými výjevy z dějin; noviny i kalendáře posilovaly jejich
uvědomění národní.

Toto prvn.í osvícenské období národního obrození, které
se končí asi válkami napoleonskými, mělo jednak ráz
vě
21