národní vědomí. Tvoř.ivá fantasie lidu zbásnila právě v těchto
těžkých dobách v Čechách, na Moravě i na Slovensku ony
čarovné písně, hned hluboce zádumčivé, hned výbušně
veselé, někdy ironicky štiplavé a jindy milostně něžné, plné
vůně lučin a lesnatých strání,. které zanedlouho měly
pomáhati umělcům básníkům při hledání a nalézání pravé
poesie.

Nastal·li v poslední pětině XVIII. věku přece obrat k
lepšímu, z něhož pak se vyvinulo celé národní obrození ve
veškerých směrech duševního života, bylo to podivuhodným,
at' nedím, zázračným výsledkem toho, že se spojily dvě
síly, které napohled byly zcela různorodé: . mohutné
kulturní proudění evropské splynulo se sebezáchovným hnutím
národním, jež vedeno vzdělanstvem, čerpalo stále sílu ze
zdravého a svěžího jádra lidového. Dva osvícení panovníci
habsburského rodu, kteří podle vzoru svých druhů na
ostatních trůnech evropských vnesli do starobylého a
zpátečnického císařství skutečnou osvětu a ušlechtilé lidumiIství,
poskytli hospodářskými, s~iálními i právními ;reformami
českému lidu možnost zdárného vývoje; ve vzdělanstvu za
podpory vlády a pod vlivem zahraniční vědy a filosofie
nabyl vrchu osv.ícenský směr, jenž důsledným racionalismem,
neohroženou kritikou a bezohledným popíráním tradice
znamenal porážku jesuitské protireformace. Universita stala se
ohniskem skutečné vědy, vedle' ní vznikaly učené společnosti
s horlivou činností přednáškovou i publikační, kritické
časopisy seznamovaly s naukovým ruchem za hranicemi a
potíraly vžité předsudky, lidoví novináři v časopisech i
brožurkách tlumočili nové názory vrstvám nejširším. Ale
pokud tyto pokrokové snahy osvícenské i lidumilné přímo
přicházely od vídeňské vlády nebo byly od ní podporovány,
přinášely s sebou veliké nebezpečí národní; bylyt' zároveň
pomůckou rakouského centralismu, který neuznával
historického státního práva českého, a germanisace, která mínila
všecky národy v Rakousku obětovati fantómu jednotné
národnosti státní. Tento tlak, prováděný s velkou rozhodností,

20