VYDANÉ SVAZKY OSENl KNIH MLADÝCH ČTENÁŘŮ 1. SVATOPLUK ČECH: VÝBOR Z aAsNI 60 b 2. K. POSPíŠIL: ROK V N$MECKE ŠKOLE 50 b 3. CARL EW ALD' TICHE JEzeRO 60 b 4. SVAJQPLUK CEGH: l POVIDEK A ČRT 6D b 5. F.J.CECETKA: BYVAVALO.,. 60.b 6. HŘstKA POVIDEK ZE SPISU P. K. ROSEG. GRA" SOb 7. O. V. GRIGOROVlC: ANTON uBolÁKK 1'20 8. OR.ZIKMUNI;> WINTER: DVA DNINA STA- ROMĚSTSKEM DOMĚ RADNIM 7Ó-h 9. B. BAUŠ~J. V JAŘMU A VE VOLNOSTI 70 h 10. VYBRANJ:; PRAcEV. M. KRAM,ERIA 80 b 11. HELENA NYBLOMOVA: POHADKY BO h 12. DR. O. PANÝREK: ZDRAVI NEjVĚTšl po. KLAD . BOb 13. JAN NERUOA: VÝBOR z BAsNI BO b 14. k. ROŽEK: DVĚ POVIDKY OPRACl 90 b 15. E. THOMPSON SETON: BINGO. LOBO. MATKA LIŠKA. 60 h 16. F. STREJCEK: JMÉNEM, SRDCEM STEJNĚ CECH SOb 17. FR. OOUTLÍK: MALÉ HVĚZDAfzorovati kolem sebe toulající se lidi, hrčící vo~íky, hlučné hospody a zavřené krámy) byl Diviš Diderot, proslulý francouzský spisovatel a filosof XVIII. věku. Teprve před chvílí odložil pero z ruky a odstoupil od svého psacího pultu, nad nímž právě byl ztráviI bez přestávky dvanáct hodin; nechtěl opustiti své dílo, dokud by nebyl úplně hotov, j kdyby měl nasaditi celou noc. Mohl se dÓéssejíti s učenými a šlechtickými přáteli a při výborné 80 hostině a znamenitém vině prohovořiti s nimi celé odpi'1ldne a celý večer o věcech, které jej neodolatelně poutaly. Mohl se za dnešní pohody procházeti na obvodě Paříže a zde pod stromy sežloutlými a zčervenalými pozorovati, jak příroda se chystá k odpočinku. M9hl navštíviti svoji ušlechtilou přítelkyni, slečnu Zofii VoHandovou a potěšiti u ní svou unavenou mysl. Mohl zabrati se do některé anglické či italské knihy a dáti se četbou přenésti do cizí země a cizí společnosti. Dnes však Diviš Diderot odepřel si všecky tyto příjemnosti a radosti a jako by byl uvězněn a spoután, četl, opravoval, psal u svého pultu, a teprve když přečetl a upravil rslední řádku, vyrazil ze své jizby. Potřebova nadýchati se před spaním trochu volného vzduchu, měl-li usnouti, ale musil urovnati také myšlenky, které se mu prudce v této chvíli hrnuly. Cítil určitě, že jest to velká chvíle jeho života; vždyf dnes propracoval a pro tisk upravil poslední stránky ohromné Encyklopaedie čili Slovníku věd, umění a průmyslu. Diderot nepochyboval ve vznešeném sebevědomí, že spis ten učiní jeho jméno nesmrtelným. Před zraky Diderotovými vynořovaly se nyní podivuhodné a vzrušené osudy tohoto veledíla, jemuž věnoval dvacet let života a úsilí. Viděl v duchu celé zástupy vznešených, mocných a duchaplných lidí, s nimiž "Eneyklopaedie" \lvedla jej do styku. Učenci a šlechtici, umělci a spisovatelé, peněžníci a státníci, kněží a soudcové, knihkupci a tiskaři, ba sám král Ludvík XV. a 6 81 dvorní dámy byli mezi nimi; jedni spolupracovali na díle, druzí je posuzovali, třetí chránili a podporovali, čtvrtí odsuzovali a pronásledovali - nebylo ve Francii opravdu vynikajícího člověka, jenž by byl nesouvisel s "Encyklopaedií". Diderot umínil si, že v této klidné hodině noční zopakuje si postupně a soustavně, celý vznik a průběh díla ... vždyf to byla spolu jeho nejlepší mužná léta, léta práce a přemýšlení, nadšení i zklamání, slávy, ale i pronásledování 1 Před dvaceti léty přišel vítaný host do chudobného příbytku Diderotova, kde mladý spisovatel, tehdy ještě málo známý, lopotil se nudným překladem dějepisných a lékařských knih, aby získal skromničkou obživu pro ženu a maličkou dcerušku. Neznámý pán představil se Diderotovi jako knihkupec Le Breton a nabízel mu čestné, ač jen prostředně výnosné zaměstnání literární. Slyšel prý, že Diderot zná výborně anglickou řeč a že obratně vládne francouzským slohem, i táže se ho, zda by nechtěl podle anglického vzoru se· psati veliký slovník francouzský, v němž by se každý vzdělanec snadno mohl poučiti o všech důležitých otázkách z oboru věd, mudrctví, umění, náboženství a státnictví. Knihkupec Le Breton, v němž bystrozraký Diderot poznal na první pohled ziskuchtivého obchodníka bez lepšího smyslu pro vědu a písemnictví, se honosil, že Diderotovi za jeho práci dobře zaplatí. Diderot, jenž žil skutečně velmi nuzně, porozuměl sice hned, že peněžní nabídka knihkupcova není zvláště skvělá, ale přijal ji přece rád. 82 V novém podniku mnohá věc vábila jeho smělého a myslivého ducha. P~edevším byla to jeho láska k anglické vzdělanosti, která jej pobízela, aby svoje krajany vzdělával příkladem anglickým. Již jako student naučil se anglicky a od té doby protrávil celé noci nad spisy anglických básníků, učencii a myslitelii. Jako četní jeho souvěkovci poznával také Diderot, že za priiplavem La Manche vynikají nejen svobodnější ústavou, nýbrž i svobodnějším myšlením a psaním než ve Francii. Každý myslitel anglický rozuměl lépe než sebe bystřejší Francouz schopnostem, nedostatkiim i hranicím lidského rozumu. Kdykoliv vzal Diderot do ruky dílo některého učence z Londýna neb z Edinburku, žasl přímo, jak v něm přesně a souladně srovnány byly všecky poznlltky v přehlednou jednotu. Podobně poutali jej vždy angličti básníci, af psali verše, romány či divadelní kusy, svou vzácnou znalosti lidského srdce, jeho náruživosti, citii a bolesti. Diderot netajil se nikdy svou láskou k Anglii a často pohádal se ve společno~ti s těmi, kdož mu vyčítali, že místo Římanii a Rekii chce Angličany učíníti učiteli francouzského národa. Když mu Le Breton učinil onu nabídku, chtěl zřejmě říditi se anglickým příkladem, avšak chtěl zároveň ukázati, že Francouzi vyrovnají se svým učitelům, ba předstihnou je jasnosti, přesnosti, břitkosti a smělosti ve věcech vědy, umění a filosofie. Sotva Le Breton, pořídiv dobře, odcházel s uspokojením z bytu Diderotova, dal se Diderot do práce. Rozhodl se nepřekládati ničeho z vel- kého ~Iovníka anglického, nýbrž 'podati s pomocí předních francouzských spisovateI6 dilo úplně samostatné. Slovník měl obsáhnouti všecky obory lidského ducha tak, jak vědeckými a uměleckými pokroky v současné době vzkvétajícího rozumu byly rozšířeny a prohloubeny. Avšak kdeito posud veškeré vědomosti byly nesouvislé a rozptýlené, chtěl Diderot ukázati jejich vnitřní souvislost, ~jitost a jednotu. Proto nazval Diderot dílo Encyklopaedií čili "vědami v kruh seřazenými": jako všecky poloměry v kruhu směřují k středu a tam se stýkají a splývají, tak všecko vědění a umění mělo směřovati k rozumu pevnému, jistému a neklamnému. Diderot chtěl dáti vzdělané Franciisouoor všeho, co možno rozumem bezpečně poznati - a to,com6žeme poznati, můžeme zároveň ovládnouti. jestliže Encyklopaedie měla otevříti vzdělaným lidem veškerou vědu, znamenalo to, že chce je navždy odvrátiti od pověry, od lehkověrnosti, od tajemn6stkářství: učenec měl nahraditi místo kněze a přesvědčení o lepší budoucnosti lidstva na zemi mělo vystřidati víru v nebeskou blaženost. Sestavuje takto plán díla, nahlédl Diderot okamžitě sám dvě nebezpečí, jimi bude Encyklopaedie určitě vydána: obtížnost práce a záští pravověrných odp6rc6. Nesnadnost podniku Diderota nejprve poděsila. Jak by mohl zvládnouti sám všecku vědu, všecko umění, celé dějiny i celé náboženství, veškerou nauku o státu a obrovskou oblast filosofie? Vzpomínal svých učených přátel,které si získal spíše svými spisy než svou osobou a řekl si, že je chce požádati za pomoc. Nepochodil při tom věru špatně. Jeho plán zalíbil se nejpřednějším duchům vzdělané Francie, a každý z nich dodal příspěvky ze svého oboru. Břitký a smělý Voltaire, přítel pruského krále a dopisovatel ruské carevny, pilně posílal články z dějepisu, plné vtipu a odvahy. Jeho odpůrce Jan Jakub Rousseau, jenž učil své současníky milovati přírodu a kochati se v citových rozkoších, přihlásil se úvahami o hudbě. Od klidného a přísného tajemníka "Akademie francouzské", Dalemberta došel učený úvod k celému dílu a stati z mathematiky. Znalec starověkého i novodobého básnictví a umění Marmontel, podával zprávy o literatuře. Lékař králův Quesnay psal o národním hospodářství, bývalý převor Turgot o peněžnictví, hrabě Buffon o přírodopise. Ale Diderot sám nelenil. Co mu nedodali spolupracovníci, napsal sám. Stále se snažil, aby příspěvky tolika a tak různých osobností v celku se shodovaly a srovnávaly, aby dílo bylo opravdu kruhem s jediným pevným středem. Ale pak naskytala se ještě jedna nesnáz. Jak by se mohlo shrnouti tolik všestranných vědomostí z tolika věd do několika svazků, což si původně Le Breton přál? Diderot oznámil hned záhy nakladateli a obecenstvu, že "Encyklopaedie" vydá alespoň deset svazků velikého formátu a dva díly obrázkových tabulek, kdežto anglický slovník měl jen dva obrovské svazky; tušil však, že dílo bude ještě mnohem větší. Nyní, když již tiskárna měla poslední ostatek rukopisu v ruce, 85 počítal Diderot, že v celku obsáhne "Encyklopaedie" sedmnácte dílů textu a jedenáct svazků obrázkových tabulek. Vydechl si při té vzpomínce, jako by mu tíha těch obrovských knih spadla právě s ramen! Ale po chvíli se Diderotova tvář zachmuřila, jeho rty se bolestně a vzdorně stáhly a ruce několikráte prudce opřely nočnímu chladnému vzduchu, jako by bránily se nepřátelům. Ba, kolik mělo dílo nepřátel! Sotva vyšel po bedlivé pětileté pří(!ravě první a druhý svazek "Encyklopaedie čili Slovníku věd, umění a průmyslu", neměl Diderot klidné chvíle. Arcibiskup pařížský varoval své věřící pastýřským listem před dílem bezbožným a nebezpečným. Vláda zabavila všecky neprodané výtisky, po nichž byla v obecenstvu ohromná poptávka, Diderot však se nedal ničím odstrašiti. Psal opatrně, aby nezdál se podezřelým; ukrýval nejsmělejší názory do článkO, kde by jich nebyl nikdo hledal; připustil i příspěvky z tábora svých odpůrců; duševní lev proměnil se chvílemi v lišku. Ani to nepomohlo úplně. Po pěti letech, když Diderot vydal sedmý svazek "Encyklopaedie", strhla se ještě větší bouře. Kněžstvo, řád jesuitský, vláda, ba i někdejší přátelé Diderotovi a Voltairovi, sočili proti podniku a způsobili konečně, že prodávání i další vydávání díla bylo zapovězeno. Diderot se chystal, že přenese redakci buď do Berlína, kde měly vědy a svobodomyslné myšlení v králi Bedřichu II. mocného ochránce; vždyf sám byl již dlouhá léta členem jeho Akademie. Pak rozhodl se, že dokončí dílo u dvora 86 ruské carevny Kateřiny II. v Petrohradě, svojí velkomyslyné příznivkyně. Konečně vytrval přece v Paříži, konaje přípravy k dokončení zakázané "Encyklopaedie" . S hořkostí vzpomínal na tyto doby, kdy byl prohlášen za nepřítele mravnosti a zkázu lidstva. Ach, jak málo znali jej odpůrci jeho I Neznal většího potěšení než činiti lidem dobro a pomáhati jim v bídě a v nesnázích; nikdy se při tom neohližel na odplatu pozemskou ani nebeskou. Jako jiný cítí potřebu píti víno neb hráti v karty, tak cítil Diderot náruživou nutnost býti dobročinným a pomocným. Ať měl sebe více na spěch s tou či onou knihou, vždy mu zbylo času, aby napsal žádost chudé vdově neb vysloužilému vojáku. Pospíchal-li na ulici, dal se zastaviti spíše ubohými prosebníky než uctivými chvalořečníky. Vznešených svých společenských styků využíval jenom pro své potřebné svěřen~e a nikdy pro sebe sama. Takový byl tento rušitel mravnosti, před nímž varovali kněží s kazatelen I Ovšem jeho učení o mravnosti bylo zcela jiné než nauka církve, jak nesčíslněkráte v "Encyklopaedíi" byl ukázal. Chtěl, aby všíckni lidé byli dobří a šlechetní, bez ohledu na to, jaká jest jejich víra. Učil, že rozumové poznání více podporuje mravný život než náboženství. Varoval před tím, aby si lidé podpláceli Boha dobrými skutky, av doporoučel, aby je konali k vůli nim samým. Zil vždy tak, jak byl učil, a ačkoliv nebyl nikterak ješitný, mohl si říci, že žil spravedlivě. Konečně přece zvítězila jeho stálost, když 87 jej opustili někteří přátelé a spolupraoovníci, poděšeni nebezpečím hrozícím od církve i od státu. Bohatí příznivci a příznivkyně opatřili další prostředky k vydávání, král se dal nakloniti pro dílo, prodej dalšich svazků nebyl zastaven. Diderot, jenž mezi tím řadou výtečných spisů vstoupil mezi nejznamenitější spisovatele své vlasti, dal se do práce zdvojnásobené, a kde odpadli staří spolupracovníci, nahradil vše vlastní neuvěřitelnou pílí. A teď byl hotov. Věděl, že vlastní zisk z díla,. jež vynese jistě několik milionů" bude míti knIhkupec, říkal si, že dvacet let plné mužné síly, které zasvětil "Encyklopaedii", již nikdy se nevrátí. Diderotovi bylo náhle těžko u srdce. Srostl se svým dílem tak, že byla mu náhle hrozná myšlenka žíti dále bez těchto každodenních starostí. Nedovedl si dobře představiti, jaký bude jeho další život, další obsah jeho dní. Jako náhlý přelud objevilo se mu jeho mládí, tak docela jiné než tento stálý chvat, toto věčné rozčilení, tento spěch od knihy ke knize. V mysli se mu zjevilo tiché rodné městečko Langres pod vinorodými vrchy Champagne. Zdálo se mu, že slyší radostné syčení nožířského brusu otcova, na který se jako hošík s radostí díval, těše se, že i on jako otec, dědeček i pradědeček bude nožířem. Vzpomněl si s lehkým úsměvem, jak potom zatoužil po stavu kněžském, jak nemohl se dočkati ani tonsury ani semináře. Viděl se pak nahrbena v písařské práci v kanceláři pařížského advokáta, spřádaje pošetilé sny, že bude jedním z předních obhájců a právníků francouzských. 88 Všecky ty neurčité a nestálé naděje mladých let ro:tpJvnuly se jako lehká pára; přání otcovo, aby syn byl páneth, se nenaplnilo: Diviš Diderot nestal se ani nožířem, ani knězem, ani advokátem. Stal se volným spisovatelem, zprvu nuzným, neznámým, společensky bezvýznamným, konečně slaveným, vyhledávaným šlechtici, krásnými damami, ano i panovníky. Neznal vyššího povolání než pozorovati život, rozpřádati volně a směle myšlenky o lidské přirozenosti, o vědách, o umění, pátrati po příčinách všech věcí ve vesmíru. Vše, co mocně zajímalo jeho rozum a prudce otřásalo jeho srdcem, napsal tak živě, tak pravdivě, tak směle, jak dovedl nejlépe. Věděl, že i tato činnost spisovatelova a myslitelova jest úkolem šlechetným. Učil lidi, jež srdečně miloval, pravdě a rozumu, odvracel je od pověry a nesnášeIivosti, hlásal jim krásu dobrých činů, otevíral jim přístup k divům přírody a umění. Diderot se tiše usmál. Což přece se nestal knězem, knězem rozumu, jenž káže a těší? Což nehájí práva lidského srdce a společenské spravedlnosti tak jako nejlepší a nejvýmluvnější obhájci? Což "EJlcyklopaedie čili Slovník věd, umění a průmyslu" nebyl činem kněze pravdy a obhájce lidskosti? Diviš Diderot, náhle uklidněn a uspokojen, stanul na rohu ulic pomalu oživujících před příchodem rána. Hlavní město vzdělaného světa, vznešená Paříž, obklopovala jitřním ruchem sebe. vědomůu postavu spisovatele novověkéhó. 89 SLOVNíČEK. Agamemnon, král v Mykenách na Peloponesu v jižním Řecku, vrchní vůdce řeckého vojska u Troje. Achajci, název Řeků bojujících u Troje. achát různobarevný polodrahokam, stejného složení jako křemen. Achilleu~, král Mynnidonů. kmene to thessalského v severním Recku, přední hrdina řecký před Trojí a rek Homerovy I1iady. Akademie francouzská, slavná společnost učenců pro pěstováuí věd a literatury, založena v Paříži r. ] 635, trvá doposud. aloe keřovitá rostlina z rodu lilíovitých, důležitá v lékařství šťavou listů a v truhlářství vzácným dřívím. Alyattes, král v Lydii v Malé Asii, žil r. 617-560 př. Kr. Andromacha, choť Hektora, královského prince trojského. Andy, městečko u Mantovy v severní Italii, rodiště Vergi- liovo. Anspach, město v Bavořích. Apollon, přední bůh řecký, uctíván jako bůh slunce, básnictví a hudby. Artuš král, dle středověké pověsti hrdinský král, jenž shromažďoval při svém dvoře celou družinu vynikajicích rybru, jichž dobrodružství byla předmětem hrdinských zpěvů. 90· AtheDa, přední bohyně řecká, dcera Diova, ochránkyně válečníků a nositelka vítězství, ctěna také jako bohyně věd. Atreus, otec Againemnonův, král v Mykenách na Peloponesu v jižním Řecku. Augustus, vlastně Julius Caesar Octavianus, synovec Julía Caesara (v. tam), vládl v Římě jako neobmezený vladař v letech 30 před Kristem až 14 po Kristu. Babyloňané, obyvatelé říše babylonské pří řece Eufratu v Asii, pojmenované dle hlavního města Babylonu. Bamberk, starožitné město se slavným biskupstvím v Bavořích. Bedřich n., král pruský, nepřítel císařovny Marie Terezie, vládl r. 1740-1786. Brindisi, přístavní město v Kalabrň v jihovýchodní Italii. Buffon (čtí Byfón) .liří Ludvik hrabě, francouzský přírodopisec, žil 1707-1788. Caesar Julius (ae = é), výtečný vojevůdce, státník a spisovateT římský, zakladatel římského císařství, žil v I. 99-44 př. Kr. Ceres, římská bohyně polních plodů a úrody zemské; Cereřin plod = obilí. Cincinnatus Lucius Quintus, z V. stol. př. Kr., povolán od pluhu k nejvyšším státním a vojen. hodnostem a skvěle se osvědčil, byl vzorem starořímské prostoty a přísnosti. ciselovati (s = z) = kovové (lité nebo tepané) předměty umělecké zpracovávati pomocí dlátek, pilníků, rydel za tím účelem, aby všecky tvary takového předmětu náležitě byly propracovány a povrch jejich a9Y se uhladil. Dalembert (čti Dalambér), vlastně Jean (čti Zán) de Rond, vynikající učenec a mathematik (počtář) francouzský, žil v I. 1717-1783. delfín čili plískavice, ssavec z čeledi velrybovitých; Řekové a Římané přwisovali delfinům smysl pro hudbu. Dia, Diovi, viz Zeus. Diderot Diviš (čti Dydró), slavný filosof a spisovatel francouzský, žil v I. 1713-1784. Dido (čti Dýdo), královna a zakladatelka města Karthaga na severním pobřeží Afriky. 91 DioDU!lde.. král v Argu na PeIoponesu v jižním Řecku, pfední :i řeekých reků u Troje. disko s kovový neb kamenný kotouč k házení, jehož Řek~vé užívali při sportovních hrách. Durynsko. krajina v severovýchodním Německu na severo- západ od Cech. Edinburk, hlavní město Skotska na severu Velké Britanie. Egejské moře mezi Řeckem a Malou Asií. _ eneyldopaedie (ae = é), sborník vědeckých poznatků sou- stavně spořádaných, pravidelně v pořádku abecedním. z E8Chenbac:Mt (sch •• š) Wolfram, nejpřednější rytifský básník německý, žil ve Francku (v. t.) a v Bavořích koneem XII. a začátkem XIII. stol., zemřel asi r. 1220. fantasie (s = z) čili obrazotvornost jest duševní schopnost vytvářeti. obnovovati. spojovati obrazy; jest to hlavní podmínka činnosti básnické. filosofie čili mudrctví. nauka poznávající podstatu a příčinu všech věcí. filosof, kdo filosofii se zabývá. Foiničané, starověký národ kupecký, usazený na pobi'-eží Syrie v přední Asii, na západ od Palestiny. formát, velikost psaného neb tištěného listu knihy. Francko, krajina kmene franckého (viz tam). francký, náležejicí ke kmenu německých Franků, kteří bydleli na středním Rýnu a Mohanu na západ od Čech a na sever od Bavorska. fujara, píšťala pastýřská. Germáni, velka skup:na národů, k níž patří zejména Němci, Angličané~ Hollandané, Dánové, Švédové a Norové. Gutenberg Jan, objevitel knihtisku, žil v I. 1397-1468. habit, latinský název pro mužský šat, jmenovitě pro dlouhé roucho kněžské a mnišské. Hades, řecký bůh podsvětí a vladař mrtvých. Hanne, tolik co Jeník. Hefaistos, řecký bůh ohně "a umělých řemesel v kovu. Hekabe, královna trojská, manželka Priamova. Hektor, královský princ trojský, syn Priamův, přední hrdina mezi Trojany. 92 Homere., nejstarší a nejslavnější básník řecký, skJadatel "IIiady" t. j. básně o hněvu Achílleovu, a "Odysseie" t. j. básně o bloudění hrdiny Odyssea; žil v Malé Asíi asi v VI. stol. př. Kr. honorář, čestný plat, jmenovitě spisovatelům za práce literární. hospodářství národIl\' nauka o pravidlech a zákonech, jimii se řidí hmotný bláhobyt národů. hrdinské verše čili hexametry {šestiměry), dlouhé nerýmované verše, jakými napsány jsou hrdinské básně řecké a římské na př ..•• Ilias" neh "Aeneis". Champagne, (vysl. Sampaň), krajina v severozápadní Francii, výtečnými víny proslulá. Ilion, starodávný řecký název Troje. iniciálka, velké začáteční písmeno; v rukopisech středověkých bývaly íniciálky ozdobné a barevné. Jesuité, duchovní řád, zvaný též Tovaryšstvo Ježíšovo, založen Ignácem z Loyoly; účelem bylo hlavně šíření a obrana víry katoJické. Jonské moře mezi Reckem a jížní Italií. Julský rod, vznešená rodina římská, z níž pocházel Julius Caesar a císař Augustus. Kalabrie, krajina v jihozápadním cípu !talie. kanovník, duchovní hodnostář pří většimkostele. kápě (kapuce), trojhranná přikrývka na hlavu, při mnišském rouše k límci přišitá ado zadu přehozená. Karthago, město na severním pobřeží Afriky, vedlo kruté války s Římem. Kateřina II., slavná carevna ruská, vládla v I. 1762-1796. kathedrála, chrám, při němž sídlí biskup neb arcibiskup. Kato, státník, spisovatel a myslitel římský, obhájce st<&YO- bylých mravů žil v I. 234-149 př. Kr. kletba papežská čili vyloučení z církve týkalo se ve středověku nejen jednotlivců, ale i celých rodů a měst. Kolín nad Rýnem, starobylé duchovní i obchodní měste pří dolním toku Rýna. v Kreta, ostrov v Středozem. moři na jih od Recka a Malé Asie. kronikář, spisovatel dějinných událostí seřazených prostě -dle časového postupu. . La Manche (čti Lamanš) mořský průplav mezi Anglií a Francií. 93 Langres, malé městečko v Champagni, rodiště DiderotClvo. Latium (at = ác), krajina ve středni Italii, k niž i Rím s okolím náležel. Tam yládl též král Latinu$ (i = ý). latina, jazyk, jímž mluvili Rímané. literatura čili písemnictví, souhrn básnických i poučných knih některého národa. literka, písmenka. loutna, starožitný hudební nástroj -sUunový. Lucifer, vlastně světlonoš, dle církevní pověsti vůdce vzbouřených andělů a kníže pekel. Ludvik XV., král francouzský, panoval v I. 1715-1774. lustr, nádherný nástropní svícen na velké množství lamp neb svíček. Lydie, krajina ve východní části Malé Asie. Maecenas (ae = é) Caius Cilnius, výborný státník římský v době Augustově. proslul hlavně jako štědrý podporovatel básnictví a básníků; dle něho jmenují se příznivci věd a umění vůbec nyni "mecenášové". Mantova, město v severní ltalii v rovině pádské. Marmontel Jan František, francouzský spisovatel, žil v letech 1723-1799. Martin svatý, biskup v Toursu (čti Túru); památku jcho světí církev ll. listopadu. Médové, národ v přední Asii na vysočině Iranské Peršanům příbuzný. mechanický, strojově vyrobený. měsidlo (kráter) u Řeků nádoba, v níž při hostině mísilo se víno s vodou. Mermnadovci, starý královský rod v Lydii. Milán, severoitalské město mezi řekou Ticinem a Addou. Miletos, obchodní město řecké na pobřeží Malé Asie. Mincio (c =č), řeka italská, jež ústí z levého břehu do Pádu. Mohuč, starožitné město při střednim Rýně, sídlo arcibisku- povo. Musa (s=z). bohyně zpěvu a básnictví, dcera Diova; původně uvádí se Musa jedna, později mluvívá se zpravidla o devíti Musách, jichž vůdcem byl bůh Apol\on. mykenský, víz Agamemnon. Neapol, město ve střední Italii na pobřeží, pod Vesuvem. ve starověku proslulé svými letohrádky. 94 Neckar (ck = k), přítok Rýna na pravém hřehu, teče krá- l(lvstvím Wirtemberským. . Nestor, král v Pylu na Peloponesu; mezi vůdci řeckého vojska u Troje byl Nestor nejstarší a nejmoudřejší i stal se vzorem rozvážného kmeta. Odysseus, král na ostrůvku Ithace v Jonském moři, proslul jako nejchytřejší z Řeků před Trojí, po vyvrácení Troje bloudil 10 let, (FUemž vypravuje Homerova "Odysseia". officina, (lat.) dnna. okeán, moře; dle starově1sých názorů otáčel kru~ ovitý ocean celou zemi a byl od Reků pokládán za ohromnou řeku. Oktavianus viz Augustus. oliva, strom, z jehož plodů tlačí se olej, známý olej olivový. Olympos, hora v Thessalii na severu Řecka, platil za sídlo bohů; dle pozdějších názorů nazývala se Olympem nebesa jako bydliště bohů. Orfeus, báječný pěvec řecký, jenž zpěvem i dravá zvířata i neživou přírodu uchvacoval a dojímal. pádská rovina, úrodná nížina severoitalská na březích široké řeky PodÍl, Paktolo8, zlatorodná řička v Lydii. pasíř, výrobce pasů a jiných věcí tepaných nebo ražených z kovu. pastýřský list veřejný dopis, v chrámech předčítaný, v němž bískup neb arcibiskup dává naučení věřícím. pašijový týden od Květné neděle do Hodu velikonočního. Patroklos, bratranec a důvěrný přitel Achilleův, přední řecký rek před Trojí. Peleus, král Myrrnidonů thessalských v severním Řecku, otec Achilleův. peněžnictví, nauka o obchodech penězi a cennými papíry. pergamen, uměle zpracovaná bUá kůže oslí, telecí, ovčí, jíž se ve starověku a středověku užívalo ku psaní kníh. Pedané, slavný národ v přední Asii na vysočině Iranské. pieta, zbožnost, v řimském smyslu nejen úcta k bohům, ale i k rodičům, panovníku, k vlasti. pikharti, francouzská středověká náboženllká družina zavržená jako kacířská církvi; tak nazýváni od nepřátel i Husité a Čeští bratři. 95 plDle, italský druh borovice, štíhlého vzrůstu a krásné barvy jehličí. planika čili stromek jahodový, keřík z rodu vřesovitých, nesoucí sladké plody, po zpusobě našich brusinek, v jižních krajinách hojný. Pluto, římský bůh podsvětí a mrtvých, tolik co řecký Hades. podsvětl, podzemní říše, kde dle vil;Y Reku a Římanil. tráví duše zemřelých jako stíny sviij smutný čas. p.olitický (ti = ty), veřejné a státní správy se týkající. Poseidon, řecký bůh moře a řek, bratr Diův. Posvátná ulice (lat. Via Sacr!!, c = k) nádherná ulice v nejkrásnější části starého Ríma poblíže slavného náměstí Forum nazvaného. prelát, hodnostář katolické církve. převor, představený kláštera; v Prlamos, král Troje, podlehl vitězným Rekům. Proserpina, choť boha Plutona (Hada), královna podsvětí. purpur, též nach, barva tmavofialově-červená, též látka této barvy. Quesnay (vyslov Kené) František, lékař a ~borný národohospodář francouzský, žil v I. 1694-1774. recitovati, zvýšeným hlasem přednášeti. reformace, snaha o opravu církve v duchu původlÚho křesfanství. Nejslavnější}e reformace česká v XV. stol. zahájená Husem a reformace německá z XVI. zahájená M. Lutherem. renaissance, čti renesáns· (án nosově), tolik ,co obrozelÚ; pravidelně nazývá se tak obrození evropského ducha vzdělaností řeckou a římskou v XV. a XVI. stol. republika, stát, jejž spravují občané sami bez osoby panovníkovy. Republice římské, jež stala se vzorem republikám ostatním, učinil konec Julius Caesar. rhapsodove, u starých Řeků p~tulní pěvci, kteří přednášeli hrdinské básně v úryvcích; i Homer vyšel z vrstvy rhapsodu. Románi, velká skupina národů, k níž Jlatří zejména Italové, Francouzi, Španělé, Pol'tugalci a Rumuni. románský, od Románů pocházející. :Románský sloh staviI!elský vyvinul -se zestavitélstvístaroříní.ského a kvetl od X. do XUI. stol.; okrouhlý ·oblouk jest jeho hlavním znakem. . romantický (i = y), odpovídající křesťansko-rytíi"skému ·du· chu středověkému; často též tolik jako dobrodružný, divoký, neobyčejný. Rousseau (čti Rusó) Jan Jakub, přední spisovatel a myslitel francouzský v XVIII. věku; získal si zásluhy hlavně, obrátiv zraky lidstva opět k přírodě a vysloviv hluboké zásady vychovatelské; žil v I. 1712-1778. rušiti zvěř = zabítou zvěř zbavití vnítřnosti a děliti na kusy: Rýn, hlavní řeka německá na západní hranicí říše, vlévá se do severního moře. Sardy, hlavní město Lydie a sídlo královské. seminář, značí zde ústav pro výchovu duchovenstva. Sicilie, velký ostrov na jihu ltalie. Sikyon, městečko nedaleko Korintha na Peloponnesu v již· ním Řecku, proslulé svými olivami. Smyrna, slavné řecké město kupecké ve středu pobřeží Malé Asie. sokol j ve středověku užívali rytiři cvičených sokolů k lovu ptáků a drobné zvěře. spěž, čili bronz, směs mědi a cinu; v dávných dobách byl to nejoblibenější kov, z něhož veškeré nástroje a nádoby se zhotovovaly. ialmaj, dechový dřevěný nástroj hudť'bní u pastýřů často užívaný. špitál, vlastně útulek pro pocestné, později ve smyslu ne· mocnice; ve středověku byly špitály při klášteřich. Štrassburk, starobylé město v jižním Německu při horním Rýně. text, souvislá část nějakého spisu, při hudebn'ch skladbách značí text slova na rozdil od nápěvu. • Thessalie, hornatá krajina v severovýchod nim Recku. Thetis, choť Peleova a matka Achilleova, byla z rodu mol"' ských vil a tedy patřila k polobohům. Tmolos, pohoří ve stl'ední Lydii. tonsur~~, vyholené místo na temeni hlavy katolických knezl. traktát, menši sI'Ísek náboženského obsahu. Turgot (vyslov Tyrgó) Jakub, státnik a ministr francouzský, proslul spisy. národohospodářskými, žil v I. 1727-1781. turnaj, rytířský zápas ve zbrani. 7 97 úlitba, ~úsob oběti poh.nik~ ňleitljici.v uléváiú nápoje. Vanuti Rulu8, řím~ý básník z doby Au,u!ftovy; žil v le- tech 74--14 př. I(r. v Veítule, bohYRě lásky, kfásy a rozkoše u starých Rímanll, . yecky slula Afrbdlta, hyla matkou Aeneovóu. Ve~iusi Pub~u. Vergilius Maro; největší básllik římský, :tll v . 70-19 pf. tir. V.Ua_ov' iti VoHíitbri. VoItafi'e (vyslov Voltér) František Maria, hrabě Voltaire vlastně Arouet (čti Arué), nejslavJiějii spisovatel, dějepisec a myslitel francouzský XVnI. věku, žit v léteeh 1694---1778- WUrzburk (úrz = yrc), starobylé biskupské město v Bavořích Ra březfch řeky Mehilnu. Zeus (skloňuje se Dia, DiidfJi, Dia atd;), ~jvyiší bůh řecký, vládce DeDes, hrcnnU a l1lraěen, kral všech &ohli a lidí. iaJmista, skladatel žalmů; pravidelně nazývá se tn král David, jemt!Ž většina žélmú se přičítá. žaltář, sbírka žalmů. p o zná m k a. Verié:i básftí Homerových a VerlfÍliových, uvedené v článcích "Hněv Achil!eův" é "Bámik Vergilim", vyiaty jsou z přeldadů Jesefa Němce a Otmar. Vaňomého. Výtečné ty překlady obsaženy jsou v knize "Výbor II literatury řecké a řimske", kteť&u dle Tímotheje Hmbého upravil ObBar Vaňorný v Praze r. 1906. Kdo ~ lepe f'OZIJllti spisy řéajeh II řimských básmkli. ".jde II této kDiH hOjilého poučení. OBSAH: 'strana ÚVOD - - • • •• • - •.. - - - ..•...... 7 HNĚV ACHILLEÚV - • . . . . - . - . . . . . - .. ..' 22 BÁSNfK VERGlLIUS - •...••. - ' 41 KŘESŤANSKY RYTÍŘ· - •.... - .. - .. - .. , 55 PRVNÍ TIŠTĚNÉ KNIHY· • . . . . • . - - - . . . .' 69 VELKÁ ENCYKLOPAEDIE ...•..... - ... , 80 SLOVNíČEK ............., . . . - . . .. 90