NA PAMĚT OTAKARA THEERA o t a k arT h e e r (1 9 1 2) NA PAMĚT OTAKARA THEERA KRUH ČESKÝCH SPISOVATELŮ "ž I J I S B O H EMA S B O H Y" Zůstane trval,ou pýchou a ctí mladších básn~ků oe1ských, že naplnili své veršeživoucílrn dechem božství, že po stezkách pozná'ní i l11ia ces!tách láJsky hledali dychHV1ě pOkOlrIll.ý a přece Osvobozující .styk s Bohem, a že tázavý; an!o lPodhyboíVačný IPostoj, jej Ž zauj ali k mravním a společenským vztahům .č1oíVělka', mnohonásobně podmíně,ného, nezabránil jim, aby se oddaH cele a bez výhmdy nazíránia prožívání božského Absolu!tina. Ještě Macha,rov.a poesie, tak příz1načná pno myšlenkové ovzduší z'a SOIUmraku století v Čechách, rozbíjda své pyšné a vlzdorovíté stany pod nehem, v nčmž není Boha a na púdě, odkud soběstačný hrdina občanskéhorozumn i pozemsiké vůle nelvysílá, lha necítí nejmenší potřeby v}'1síl:ati modHťby. Nadohro jinou inspiraci má jižrozjima.vá lyrika Anto!nína Sovy: v prv!ní, sta'rš:í své části děsí se a uniká ze svctta, kde vyhynula nejen přiJt,omnost, ale i milrost hožská, :v druhé, kladné Isvé půli, s jasnosti visiolnáJře a s nedo;ČJkalv.Du touhou chiliasty tuší, ha zjišťu:je zirození nového božstv:a, ktelré však nedlí tflanscendelntně mimo svět, nýlbr'ž skryto jest v mravní oele našich ,otČÍštěných a omládlých srdcí. DolkOJ1Jce p,wkv básnické mystice Otokar:a Březiny prosycllje světlá a silná přítomnost Nejvyššího jména každou visí ze!vního světa a každou úv;a.hu o mravním poslání j lobrazy, v které se básníku vtěluje p':J1znání země i tušení hvězcL, !nejsou neIŽ znamení svrchovaného Jsoucnia, a všesvě:t1olvý řád mravních hod:nio;t, do něhož myslitel polmr:ně vpíná svéčiDJoirodé ,chtění, jest promítnutím tajemné V ůilie. V hlubokém symhollu nazva.l Otakar Břez.ina' mys:tický \Slvůj vzt,ah k Bohu "pol,ži v kmij s'v'obody, v,ěčI1Ia", Vl a st,ní drama'tickou klrisi přináší teprve z.ávě,rečná báseň knihy, náboženský Damašek Theerův, "Monollog s11pnové noci". Vím, ž,e právě Otaikar Theer z ml:ad!ších nlašidh háisn'Íků hlásí Ise ne~méně k Máchovu myslHeJ.skémua umělieokému dědidví, a pře oe nemohu nevvslloviti myšh~věrou v něj. SkIadatelé jejich sami vyprávěli n:á:m, j'ak !vlastní píseň ,osVlohodi:V'ě jim šumííviaIa do práce a S'trádiní, dio mdloby a nemoci, j.ak je sílila, jak je uzdflav,ovala. Básník Otakalr Theer odV'eden jest na čas chorobou a utrpením od tiV'Ofivého svého dna. Nedoznívá k němu z dálky jeho píseň iO "divotvorném blolžÍm duchu, jeDJž vede živou ruk'ou?" Přejeme !Si ze srdce všichni, aby jej utěšujíc 1.1Jzdra"Voval,a. A r ne No v á k. 104 ŘEČ NAD HROBEM OTAKARA THEERA V NYMBURCE PŘI POHŘBU DNE 23. PRO S INC E 1917 Vrátil ses,dr,a:hý pHte1i, ,do kraje, v jehož půdě tlkvělií ilrořeny Tvého rodu, ,V'rát1l ses, ale nikdy zde neuslyšVš již šumících jezů širolpledího Labe, vice lide neuvid~š slunce v krvi západů, nad něž nikde není krásnějších. Na místě, kde jsi každoročně stával zadumán, nabízí Ti vychladlá země poslední lože, leč naše horké slzy taví půdu ztuhlou za dne předvánočn;ho. Jako dítě opustil jsi požehnaný zdejší krajj vclala Tě Praha, kývalI na Tebe širý svět, vábil Tě život svými tisícerými zázraky. Byl jsi ještě hochem, když zahořel jsi touhou státi se básníkem, a rpolsud nám iisk,ří v nervech v~pomínka IlJa první Tvé výbojné kroky, jimiž jsi bujaře vstoupil do umění. Vše se Ti zdálo dobrodružstvím a zároveň záhadou: smyslný poeta slučoval se v Tobě s hloubavým myslitelem. Očarovalo Tebe kouzlo ženy, ale toužil jsi proniknouti jej zpíval jsi barevnou krásu viditelného světa, leč pátral jsi spolu po zákonu a řádu jej ovládajícími byl jsi opojen složitostí svého Já, avšak usiloval jsi zmocniti se jeho tajemství. Poznání umělecké i vědecké roz~.iřovalo Tvou duši, ženy a knihy zjemňovaly Tvou citlivost, cizina a zvláště milovaná Framcíe ukazovaly Ti velikost v životě a v umění. Měnil ses jako člolvěk, zkouše! a opouštěl jlsi různé formy výrazové, procházel jsi bohatým vývojem filosofickým. Ale čemusi zůstávaľs věren od jinošství až do Svého skonu: byla to Poesie. Neviděl jsi v ní ani hru, ,ani rozkoš, tím méně prostředek k ukojení ctižádosti; byla ti životním posláním, odpovědným úkolem, náhradou za náboženství. Byl jsi hotov, obětovati jí kdykoliv vše, společenský úspěch, pohodlí domova, osobní štěstí. Nenáviděl jsi v umění každé prostřednosti, opovrhoval jsi cíli snadno dosažitelnými - je-Ii klasičností soustavné a promyšlené úsilí o dokonalost, nebyl z naší mladé generace nikdo větší měrou básníkem klasickým než Ty. Byla leta, kdy se zdálo, že jsi vůbec opustil poesii. Vrátil ses k ní mužný a vyzralý. Nebyla Ti již pouhým dobrodružstvím smyslů - řešení záhad postoupilo v popředí Tvého básnického záljmu. Ale nechtěl ses dohra:ti i:.a.jemství ces't()'l1 logického poznání; filosof melodický, jsi záhady prožíval, jimi trpěl, na nich 113 11"ostl; Iony jevHy se Ti sterými