ROMANU JAKOBSONOVI Pozdrav a díkilvzdání SPOLEK POSLUCHAČŮ FILOSOFIE Brno 1939 -----1 -- i Vítězslav Nezval: ROMAN JAKOBSON [chráněný obsah vynechán] TVŮRČí ZNALEC STAROČESKÉHO BÁSNICTVÍ Pozdrav a díRůvzdání. V složitém úsilí posledních let, proniknouti k zasutým pramenům a zapomenutým kořenům naší národní vzdělanosti, nestojí snaha o poznání a zhodnocení staročeské gotické kultury na posledním místě. Byli jsme však již dosti vydatně poučení o výtvarném duchu a odkazu trecenta v čechách, když jsme se v literatuře stále spokojovali zastaralými poznatky generace dědovské i otcovské, zakalenými namnoze osvícenskými a positivistickými předsudky. Dospěla-li naše literární věda v našich dnech hlubšího a správněj šího názoru o povaze a ceně staročeského básnictví, shodujíc se v tom s orlím pohledem Pekařovým na duchovní a luravní hodnoty české gotiky, jest to hlavní zásluhou podnětných zásahů a odbornýoh prací učence, jenž není rodem, krví a materštinou jedním z nás, ale jenž, vítaný host, splynul s naším duševním ovzduším a s naším vědeckým životem. Mladý ruský učenec Roman J a k o b s on přinášel si do Čech z domova mnoho podmínek, aby se stal vůdčím pracovníkem v dějinách starého českého písemnictví. Nemluvme ani o těch nejvzácnějších, které skládají samu podstatu jeho osobnosti: o neúmorné pracovitosti, provázené jiskrným nadšením, o nevyčerpatelném daru odkrývati problémy, nadhazovati hypotésy, navrhovati řešení, o prudké iniciativnosti rozeného učitele a šťastného organisátora! Od studií byl zasvěcen do všech složitých otázek církevního písemnictví. Jako člen mladého filologického pokolení zabýval se horlivě novými metodami jak linguistického, tak literárního zkoumání, hlavně po stránce formální; měl stejný smysl pro ideové a tvarové spojitosti s východním slovanstvím jako s evropským západem. V Čechách si osvojil rychle všecko, čeho bylo nezbytně třeba k hlubšímu proniknutí slovesnosti, nehledíc ani k úplnému zvládnutí jazyka hovorového i spisovného. Pronikl k samému tajemství novočeské bás- nické romantiky i s jejími oběma vůdčími typy, Máchou a Erbenem; bystrozrace odkryl základní omyly vědeckého realismu, hlavně v jeho mechanickém pojetí rytmu a verše; důvěrný styk s předáky mladé a mladší poesie, zvláště s Vít. Nezvalem a Vlad. Vančurou, zbystřil jeho pochopení pro české slovo' básnické, pro jeho možnosti a výboje, pro jeho .záhady a nápovědi. Není snad poslední předností Romana Jakobsona, že ke zkoumání našeho staršího i novějšího písemnictví, které do .dna zná, přistupuje s perspektivickou vzdáleností cizince. Snad tu vytane obdoba, z naší starší ,vědy literární: v padesátých a šedesátých letech minulého století hodnotil a přehodnocoval podobně naši středověkou slovesnost Němec z Moravy, Julius Feífalik, poskytuje ve svých studiích stálé podněty badatelům českým. Ale jaký rozdíl mezi tendencí Feífalikovou a Jakobsonovou! Kdežto vídeňský učenec se snažil dovoditi skoro vždycky závislost staročeských památek na německých vzorech a předlohách a dokázati tím kulturní inferiorno st našich předků, děkujeme Rusovi u nás zdomácnělému za to, že mnohonásobně vytkl osobitost a svéráz našeho středověkého básnictví, jmenovitě ,ve slohu a výrazu. J akobsonovy práce o staré slovesnosti české se počínají jeho studiemi z období cyrilometodějského a přes románské písemnictví, souvisící s osobnostmi obou národních světců, Václava a Vojtěcha, míří hlavně k lucemburskému trecentu s jeho básnickým vrcholem, Legendou o svaté Kateřině, která i lidsky jest badateli zvláště drahá; na závěru stojí pak .zkoumání veršovaných skladeb husitských, při nichž Jakobsona především znepokojuje problém, zda v nich dlužno s Pe ... kařem spatřovat poslední organickou fási české gotiky středověké. Ve středu zájmu stojí minuclosní rozbor staročeského verše, kterému již .roku 1923 věnoval monografickou analysu, namnoze převratnou, později opětovně prohlubovanoua soustavněji bu ... dovanou - tu stojí Jakobson zcela ojediněle jako vědecký tvůrce na kolbišti mnohých problémů a kontroversÍ. S analytikem přistoupil zároveň ;edito'r k nejstarším českým duchovním písním doby ještě románské i k alegorickým skladbám gotického symbolismu: také tu se ukázal průkopníkem. Ro~lišení několikerého slohu v lyrice, v epice i ve skládání tendenčním; chronologické závěry () vývojových skupinách a školách odtud plynoucí; uvedení znaků literárních na obecnější kulturní pojmy dobové jsou syntetickým ovocem těchto studií i edicí, přímo přeplněných cennými poznatky a poznámkami analytickými. . Ve chvíli, kdy jest Ronlan Jakobson zabrán do příprav k dvěma velkým souhrným dílům o českém básnictví IX.-XI. věku a o gotické poesii v Čechách, odvolán jest násilně s katedry a semináře, kde jako iniciativní a oblíhený profesor odevzdával českým studentůnl své vědecké poznání a nikoli prázdnou frast nýbrž oduševnělými fakty vedl k pochopení tradice cyrilometodějské a svatováclavské. Tato zvláštní hospodárnost národně kulturní, ačkoliv vynucená zevním tlakem politickýnl, nutí vážně se zamysliti, i když se zdá skoro nelTIOžnýlTI, aby Jakohson badatel, Jakobson spisovatel, trvale odložil předmět studia, od něhož byl odehnán Jakobson učitel. Bohdá, shledáme se opět v době nepříliš daleké i s Jakobsonem profesorem tam. kde jest jeho pravé místo. Nebylo by možno vědecky a kulturně žíti, kdyby trvale měli nepovolaní rozhodovati o vyvolených. Arne Novák. SLÓVCE M. Srdce netuž, nelzěť zbýti, pravímť cěle, aniť sě jest lzě ukrýti již veselé. roť pravím: za utěšenie mněť v světě milejšie nenie a za toť mám než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť sě znám. Ač pod nebem jest stvořenie, nerozumiem, róžě, jiný květ nic nenie, toť směle diem. roť pravím: za utěšenie mněť v světě milejšie nenie a za toť mám než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť sě znám. ]estiť jí milo slúžiti, ač z milosti, anať dá dobrým požíti vždy v radosti. roť pravím: za utěšenie mněť v světě milejšie nenie a za toť mám než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť sě znám. Rač to v svém srdci zavřieti ne bez smiechu, ež mně jiné nelzě mieti za útěchu. roť pravim: za utěšenie mněť v světě milej šie nenie a za toť mám než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť sě znám. T edyť poviem otevřěně v tvéť službě jsem. Aniť změním do skončenie mé milé M. Toť pravím: za utěšenie mněť v světě milejšie nenie a za toť mám než to mé milé slóvce M, jenž panuje v srdéčku mém, a v tomť sě znám. Vítězslav Nezval: DOPIS ROMANU JAKOBSONOVI [chráněný obsah vynechán] Básně Vítězslava Nezvala »Roman ]akobson« a »Dopis Romanu ]akobsonovi« jsou otištěnp ze sbírek »Skleněnp havelok« a »Zpáteční Ustekli. : obě sbírkp vpdal František Borovp, Praha. ROMAN U JAKOBSONOVI Pozdrav a díkůvzdání K 15. březnu 1939 vydal Spolek posluchačů filosofie Masarykovy university v Brně, Falkensteinerova 14. Vyšlo 510 výtisků; 1-10 na ručním papíře, číslováno. Vytiskla Obchodnická tiskárna v Blansku.