Kytice Výbor z poesie a prózy .pro školu i veřejnost Redigují Hugo Siebenschein a Pavel Sula Svazek 13 Státní nakladatelstVÍ v Praze 193 7 Výbor z básní Jaroslava Vrchlického Uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil·Ame Novák Druhé rozšířené vydánI. I/o ~~"mva·.~~ . •... ,. , -; ,'-' "'- .;:.,' '. , .. ~.".: , ,',' ',' "" Tiltěno v Stá~bn ~adatelstvf v Práze. Úvod. Mnohostranný a neklidný básnický genius Jaroslava: Vrchlického se zkoušel. již od mladosti v nejrůznějších formách slovesného umění a časně v nich dosahoval tu většího, tu menšího úspěchu; umělecká ctižádost ho doprovázela při tom stejně jako stále rostoucí znalectví světové literatury. Epické básně, které psal od let jinošských, řadil, sotva nalezl svůj umělecko životní cíl, do rozsáhlého rámce epopeje lidstva, jejíž některé zlomky rostly pod jeho monumentalisující rukou v rozměrné výpravné skladby s filosofickými výhledy; jediný jeho románový pokus zůstal sice osamocen, ale zato povídky, čerpané hned z pověstí a legend a hned ze současného života, mají čestné místo v české novelistice soudobé. Velmi záhy dává Vrchlický některým zlomkům epopeje podobu dramatkkou, a úsilí o divadJlo neopouští ho pak až do pozdního věku, i když jest doprovázeno jenom ojedinělými vítězstvími jevištními; nepopřává-li mu přízeň Mus právě scénické básně vysokého slohu, spokojuje se lehkými komediemi neh hrami konversačními, aby pak znovu napial síly k divadelním výtvorům, jež by zapadaly do legendy věků. V podstatě však nebyl Jaroslav Vrchlický ani epik ani dramatik nejvyššího řádu, neboť se mu k tomu v samé hloubce básnické povahy nedostávalo žádoucích podmínek: nedovedl se v přísné objektivitě nikdy úplně odosobniti a zmizeti za svými postavami i ději; chyběla mu neoblomná důslednost v rozvíjení myšlenky i ve stavbě povah; jeho temperament, nestálý, pružný, sršivý, vadil mu při složitých úkolech skladebných, žádajících si přísného soustředění a logicky chladného postupu. Tento největší lyrický pěvec svého národa nebyl ani myslitelem ani stavitelem. Zato všecko ho předurčovalo, aby se stal lyrikem zcela jedinečným. Citovostí stále vznícenou, nesmírně subtilní a podivuhodně ušlechtilou, se s ním mohl měřiti málokterý básník světového .písemnictví; toto velké a dobrotivé srdce prožívalo a účastnými záchvěvy doprovázelo nejen osud vlastní, své rodiny, svých přátel a svého národa, nýbrž společenské, mravní a kulturní dění celého lidstva a nadto sledovalo v souznění také pohyb myšlenky, která Vrchlického zpravidla zajímala méně svým obsahem než svým citovým přízvukem. Stejně bohatý, čilý a pružný bylbásníkův život smyslový, vystupňovaný občas ve smyslnost. až útočnou a jindy odstíněný v pokorné se oddání zevnímu světu a trpné utonutí v něm; Jaroslav Vrchlický nikdy nepřestával vnímati tělesný půvab ženin, složitá kouzla přírody hrdinské, idy- 5 lické i důvěrné, historický ráz starých měst i pohyb moderních zástupů v nich, družný ruch pracujícího dne i očistné mlčení noci pod hvězdami - obrozoval se znovu každým takovým smyslovým dojmem a prožitkem a jsa jedním z prvních impresionistů v českém básnictví, stále si uvědomoval onu souběžnost zevního světa a vnitřního života, z níž plyne poznání, že krajina jest stavem duše a" příroda podobenstvím lidského osudu. Vedle tak bohaté vlohy citové a tak rozvitých schopností smyslových vytvářel z Jaroslava Vrchlického velkého lyrika také mohutný živel melodický, soustř~děný v jeho bytosti a násobený celým jeho vývojem: nesluje nadarmo jedna z nejkrásnějších jeho knih: "Hudba v duši". Ačkoliv byl jedním z největších objevitelů zrakových a obrazových v českém básnictví a ač ve shodě s výtvarným uměním své doby do něho vnesl jak ohnivý kolorit, tak osvobozující moc plného světla, přece v podstatě byl geniem auditivním "a hudebným, jenž se melodickou silou slova a rytmu zmocňoval samého základu světa a s podivuhodným štěstím nacházel zvukovou rovno mocninu pro své citové prožitky, zvláště když na svém uměleckém vrcholu překonal řečnický sklon, dlouho ohrožující čistotu jeho lyriky. Všecky tyto vzácné dary, nastřádané z odkazu předků a z pokladu ra~y, zjemněné snad iJ přísadou cizí krve ě, kterou vůbec ovládal historismus a v níž se básnictví stalo výsadou učeného vzdělanstva: krása se nacházela především v minulosti a básnická inspirace byla hledána v učeném studiu. Avšak právě Jaroslava Vrchlického dovedla jeho přirozená smyslovost a prostá citovost uchrániti před tím, že se nestal pouhým básníkem akademickým, jehož domovem jsou knihovna, museum, obrazárna, a jemuž přes rameno při psaní nahlížejí postavy řeckého bájesloví, tradicí oslavené hlavy z dějin poesie a 6 filosofie, motivy a ornamenty proslulých děl uměleckých .. Žádnou z bohyň, ani Afroditu, ani Palladu Athénu, nevzýval Jaroslav Vrchlický ve složitém pantheonu své poesie vroucněji a častěji ne! Almu mater - Přírodu, kterou oslovoval od jinošských let s oddaností a důvěrou pantheisty, a i když životní zkušenosti odňaly jásavost a sebevědomí jeho projevům, hýřícím dočasně v pohanském optimismu, nic neodvolal z hymny, kterou vrcholí nadšená kniha jeho mládí "Duch a svět": "Ú přírodo, na tvojí hrudi, v tvých lesů hymně· vítězné vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!" . Typický nitro~emec, jehož chlapectví probíhalo v požehnaném klidu českého Polabí a za silných dojmů šumavských, směl časně prožíti noci u italského moře a od knihy pozírati k lysým hřbetům Apenin; pozdější zážitky na vlnách moře Severního a uprostřed lidského oceánu pařížského se již zdaleka nevyrovnaly dojmům "dvou rozhodných let" na vlašské půdě. Zato právě v době, kdy se výtvarné krajinářství české chystá ke svým prvním výbojům, seznámil se důvěrněji než kterýkoliv básník před ním s přírodou svého domova: v první době, po návratu do vlasti, kdy jeho život oslňuje šťastná láska, stává se dějištěm jeho lyriky pokojné Podřipsko, kde krásně vzdělanou rovinu doplňuje starý anglický park; v mužných letech se Vrchlický, jako Bedřich Smetana, zaposlouchává do písně Vltavy, která šumí pod okny jeho pracovny v Praze a proti jejímuž toku putuje a pluje v létě, hledaje oddech po práci a důvěrný styk s venkovem; v časném podzimu, sám resignován jako den záříjový, porozumí odevzdané melancholii mírně zvlněného podhoří Českomoravské pahorkatiny i klasické monumentalitě rybníků a stromořadí jihočeských. I splňuje se mu to, zač jako protiváhou za rozptylující působení kultury, prosí Boha ve způsobu mystických básníků perských: "V hlase orkánu a v jeku moří, v tichu zádumčivých skalných tesů stvoř mne zas! v barvě zářícího nebe z jara, v mlhy tanci nad vrcholem lesů stvoř mne zas!" Jako smyslové a intuitivní poznání přírody, tak se u Vrchlického šíří i jeho zkušenost citová, zabírajíc stále větší. kruhy lidstvÍ. Mladičký samotář slabého a chorého ústrojí tělesného, živořící z milosti strýcovy ve ztísněných poměrech, nemá důvěry ani k sobě, ani k životu a projevuje i v ral1é erotice, naplněné spíše touhou než skutečností, plachost až chorobnou; ostatně nejtypičtější lyrika česká té doby, značená velkým jménem Nerudovým, od níž se student Vrchlický učí, vyznačuje se rovněž skepsí a pesimismem, které temenÍ z nedůvěry k životu. Asketou a anachoretou zůstává Vrchlický, který s protestem, nikoliv však bez trvalého vlivu pobyl v dormitoři a studovně kněžského alumnátu, 7 ještě v Hali, kde jeho nejdražší četbou jsou oba nejmohutnější samotáři světového básnictví, Dante a Leopardi, a jest sotva náhodou, že mladý Vrchlický volí za symbolického nositele svého růst~ egyptského mnicha a poustevníka. Ale tu, ještě na půdě vlašské vpadá k Vrchlickému ze vzdáleného domova hlas, jehož potřeboval, neměl-li se zalknouti v neplodném dusnu své skepse, svého nihilismu,' svého zoufalství, hlas družnosti lidské, po němž přímo prahla jeho citová osobnost, trpící tím, že vlastní schopnost lásky a oddálilí se stále leží ladem a nesmí se vyžíti. Vzácná milostná přítelkyně, zralá léty i tělem, srdcem i duchem, vnesla do osudu Vrchlického teplo, v němž úplně roztála jeho dotavadní nedůvěra k životu a k sobě samému; pod jejím blahodárným vlivem počíná mladý, ale již nemálo vzdělaný poeta myslit a tvořit nadosobně; uvěří ve své schopnosti i ve své básnické a kulturní poslání; pocítí štěstí z práce a pospolitosti: Není to obrat jenom citový, nýbrž zároveň myšlenkový, a proto z něho tryská zároveň dvojí proud lyrický, básnění důvěrně osobního i poesie reflexivní. Skoro v téže chvíli, když Vrchlický přestává pochyLovat o sobě, počíná věřit i v humanitu a v zákon nepřetržitého vývoje a tak se vpíná do řetězce civilisačně humanitní ideologie, kterou vyznávají i přední duchové našeho národního obrození, ale jíž nyní dodává doba příznačného zabarvení přírodovědeckého a dočasně i protikřesťanského. Dělaje tento významný krok na své vzestupné dráze, nekoná ho mladý umělec český jen sám za sebe, neboť tehdy se již stáva duchem representačním. Současně s ním vzdělanost česká-a ne pouze slovesná-se plní novou smyslovostí a pozemskostí, renesančním kultem života, helénskou radostí z krásy, tvořivým smyslem pro formu a vůbec civilisačním optimismem, který přitaká všem kladům skutečnosti; Vrchlický přestává býti osamělým v ovzduší domácím. Tato změna myšlenkové orientace měla pro celý národ ještě dosah další: ve shodě s politickými snahami nejprozíravějších vůdců znamenala zároveň odněmčení a přimknutí se k světu románskému, hlavně k Francii, jejímž vyznavačem a tlumočníkem se právě Vrchlický stává, oblíbiv si jako svého mistra Victora Huga, a brzy i pleiadu básníků kolem něho, kteří se dělí o jeho obdiv, jeho .studium, jeho překladatelské úsilí s pěvci italské renesance. Milostná přítelkyně, která ve Vrchlickém včas uvolnila zadržovaný proud družné citovosti, přispěla mimoděk i k tomu, že smyslovost procit1á v mladém básníkovi byla posvěcena skutečnou láskou a tím nabyla schopnosti tvůrčí a životodárné; v dceři své přítelkyně nalezl ctitel a pak snoubenec předmět svého milostného toužení. 8 Od chvíle, kdy svou budoucí ženu pozdravil plesně a nadšeně nezvyklou v Čechách melodičností "Eklog a písní", stala se erotika manželská i mimomanželská se svými vítězstvími i prohrami básníkovi osudem, neboť její odraz nacházíme i v jeho díle myšlenkovém a její pronikání můžeme sledovati také v jeho výtvorech nejobjektivnějších; jest to důkaz, že citovost a smyslovost byly původními zdroji jeho poesie, kdežto koncepce ideové mají u něho platnost jenom odvozenou. První dějství snoubenecké a manželské erotiky Vrchlického, jak je poznáváme z krajně upřímných záznamů a opisů lyrických, jásá a vznáší se v blaženství, kde cit a smyslnost jsou v rovnováze a kde požitek lásky splývá s bezpečím domova, proměněného brzy v dějiště rodiny. Pranic si nekalí manželský hedonik svou "pout k Eldoradu" pomyšlením, že k požitku tělesnému, k pohodě občanské, k inspiraci básnické mu nikdy jeho opěvovaná žena nepřidává společenství myšlenkové a mravní jako spolupracovnice onoho nadosobního úkolu, který si sám opětovně s důrazem uvědomuje v slastném zajetí této kvetoucí a zdravé Armidy. Život se mu mění dočasně v rozkoš a hru, a jeho básnictví se přizpůsobuje tomuto čistě a výhradně estetickému pojetí. V lyrice si Jaroslav Vrchlický osvojuje umné a zdobné formy středověké a renesanční, které po svých pěstitelích nežádají jenom obratnost, trpělivost a vynalézavost v rýmech, ale i úplné podHzení prožitku a nálady zřetelům formálním, a nyní, hlavně v mistrovských "Dojmech a rozmarech", přelévá do těchto virtuosně vybroušených číší jiskřivé víno opojení přírodního, uměleckého a především milostného: jsou to zvláště dva útvary, v Čechách dotud nezdomácnělé, villonská ballada a sestina, jež jeho formové kouzelnictví svrchovaně podřizuje svému radostnému umělectví a samoúčelnému' esteticismu. Zároveň však v tvarových pokladech světového básnictví nalézá slohy, které se sourodě nabízejí jeho sklonům dumavým a rozjímavým, vzněcovaným otázkami uměleckými i dějinnými, problémy filosoficko-náboženskými i společensko-mravními, pokud se obrážejí v jemně zrcadlící ploše jeho citovosti. Persko-muslimská kultura mu poskytuje ghazel, aby jím podivuhodně, s patrnými názvuky mystickými vyjádřil zanícení náboženské, jehož plameny neočekávaně šlehají v žárovišti lásky a rozkoše. Nejčastěji však sahá reflexe Vrchlického k· sonetu, jenž zásluhou Kollárovou nabyl u nás domácího' práva, ale jejž nový jeho mistr vrací jeho původní podobě románské po metrické i komposiční stránce se značným rozmnožením výrazových možností; vedle smyslně ohnivé znělky popisné, vedle zkratkových parafrasí "podobizen básníků" převládají meditativní "sonety samo- 9 táře", jenž v šeru své studovny doprovází úvahami, poznámkami, pointami hodokvas umění, epopeji dějin, tragikomedii lidstva. Za náhlého rozkvětu českého politického básnictví vpadá i Vrchlický, dlouho omylem prohlašovaný .za umělce nenárodního, svými kollárovskými znělkami "Hlasy v poušti", mezi časové a tendenční pěvce; nesdílí se sice o historismus své doby ani ne· zdůrazňuje českého slovanství, ale jinak hlásá také on hlavní z:ásady národního obrození a uvědoměle je staví do perspektivy zápasu za politicko-státní samostatnost, po níž loužívá občas přímo blouznivě, nacházeje zvláště v petrarcovské kanzóně formu pro vyjádření své citové výmluvnosti. Takto nabývá jeho cit družnosti stále konkrétnějších forem naplněných životním teplem a může opustiti onu matnou, avšak hlučnou povšechnost, s níž jeho. řečnická vloha velebila lidskost, civilisaci, vývoj, sociální svědomí, demokracii a světový mír, libujíc si v působivých zvoláních, důrazných protikladech, retorických otázkách, ale i utkvělých obratech, konvenčních obrazech a opakujících se narážkách historických a bájeslovných; sám básník pocítil osudnost této cesty, na niž ho zavedl Victor Hugo. V jeho domově se ozývají hry a výkřiky dětí a oživují smyslnou a mdlou selanku manželské lásky; starosti a úzkosti vlastního národa nahrazují dotavadní abstraktní pojem vyvíjejícího se člověčenstva; na pražských ulicích, na něž se dovede občas podívati zraky zbystřenými ve skole nového realismu a srdcem sociálně poučeným, potkává a intuitivně chápe proletářské ztroskotance vládnoucího společenského řádu. Avšak rozhodující obrat n'adchází u Jaroslava Vrchlického teprve zl:J.roucením milostného a rodinného štěstí, procitnutím z klamu, že žil ve světle důvěry, pravdy a věrnosti, palčivost{ ran, které si utržil padajícími trámy ztroskotaného· domova. Již před tím padl sice hustý stín smrti na jeho životní cestu a vyburcoval ho na čas z vitalistického opojení, které se na smrt dívalo příliš abstraktně a neosobně jako na nutné dějstvo v dílně přírody přetřiďující hmotu a jako na krátkou F::astávku na pouti ducha; s požadavkem filosofie se nikterak nekryl přímý prožitek. Svému fanatickému vyznavači musil však život sám zasaditi rozhodující ránu a títi ho svou ostrou sekyrou přímo do srdce, které překypovalo láskou - i jsou prvnJÍ výkřiky zoufalství Vrchlického erotické. Jak se liší od jinošského pesimismu, který ještě neokusil a neznal skutečnosti! Jak jsou prožité a pravdivé ve své nahé otevřenosti, která docela pohrdá obrazovou nádherou a řečnickou výmluvností! Jak přesvědčují lidstvím nestylisovaným, nepotřebujícím ani bájeslovných krojů ani literárních reminiscencí! Jest to však mnohem 10 více ne! pesimistická erotika zralého muže, který pozbyl těla, lásky a věrnosti jedné ženy, o níž dlouho soudil, že mu předurčena osudem a který úpěnlivě hledá a pak i pokorně nachází přízeň ženy druhé, hotové býti mu spíše přítelkyní a sestrou než milenkou a odmítající příliš bouřné projevy jeho znova se pro':' bouzející vášně. Změna zasahuje Jaroslava Vrchlického v jeho bytosti i v jeho tvoření daleko hloub. - Jako v mladistvé době poitalské spadá u něho v jedno nalezení úplného milostného štěstí a procitnutí optimistické důvěry v lidstvo, tak nyní na vrcholu mužnosti, nedlouho po dosažené čtyřicítce se hroutí zároveň s důvěrnou láskou. hřející z útulného rodinného krbu, humanitní a vývojová víra básníkova a na čas umlkají jeho hymnické projevy o vzestupu ducha lidského od nižších forem života k vyšším hodnotám mravním a společenským - podle slov milovaného svého Vergilia, jež rád citoval, poznal Vrchlický "slzy věcí". Zato se tím častěji potkává čtenář u něho s intuitivními a intensivními pohledy do bídy citové i mravní, pod kterou se chvěje obnažené srdce lidské, hodné toho, čeho mu básník, hroutící se pod vlastním hořem, nikdy neodpírá: svrchovaného slitování, hodnotnějšího ve sv~ osobité prožitosti, než byly povšechné tirády o majestátu lidskosti a o zbožštění člověka. Též náboženský názor Vrchlického byl otřesen katastrofou životní. Z domova vyšel básník "Ducha a světa" jako přesvědčený teista; neztrárvil náhodou chlapecká léta na katolické faře a neprošel beze vlivu ze dmi kněžského semináře, kde zahájil -svou skvělou dráhu sonetistovu horoucími znělkami mariánskými. Ale pak -ho vývoj odvedl docela jinam. Za studií antických a renesančních si navykl nacházeti emanaci ducha Všehomíra v různých mytech i kultech a jeho básnická mluva nabyla rázu pohanského. Přírodovědecký. 'sklon doby i ylastní, ač povrchní zabývání se filosofií panteistickou naučily ho ztotožňovati Boha a přírodu a rozplývati se v uctívání této prapodstaty, hovějící matnému nadšení radostného vitalisty. Novodobý pozemský humanismus zásadně rozdílný od křesťanské lásky k bližnímu s jejími transcendeIlJtními kořeny nahradil mu Boha lidstvem a zbožnost službou sociálnímu pokroku, jak to vyznával občanský liberalismus. Otřásly-li osobní tragické osudy touto humanitní věrou, nemohly zůstati nedotčeny ani její panteistické základy. Trpící jednotlivec zatoužil po osobním Bohu svých předků a svého dětství, jenž by pomohl a přímo zasáhl; ruce se mu maně spínaly ke křesťanské modlitbě; tušení, že se nám Bůh nejvíce blíží v naší bolesti,' která se tím stává zkouškou a nabývá kladné hodnoty, proměňovalo se v jistotu. První projevy 11 náboženskosti Vrchlického byly hymny, poslední jsou skutečnými modlitbami v křesťanském smyslu, nespokojují-li se s nejprostší formou suspirií, vzdechů, náboŽDých výkřiků. To souvisí s velkým formálním oproštěním poesie Jaroslava Vrchlického, počínajícím knihou "Okna v bouři" a stupňujícím se ještě i v poslední sbírce "Meč Damoklův". Vedle kořenů v osobním osudu a v povahové změně nelze zapomenouti ani na složky slovesné u Vrchlického vždycky rozhodující. Opouštíť v jeho době vzory románské, hlavně řečnicky založenou lyriku vlašskou, a v básnictví francouzském sleduje se zalíbením dostavující se obrat k hudebnosti; oduševnělá poesie anglická a německá vábí ho více a více do svého okruhu, opsaného stříbrnou čarou melodie. Jistě nezůstává u něho beze stop ani soudobé básnictví české, které od vpádu realismu odkládá zbytečnou dekorativnost a zdůrazňuje vnitřní náplň citovou, podávanou ve zkratce: Jaroslav Vrchlický, jenž se stal k vlastnímu hlubokému utrpení za literár:' ních bojů terčem často nespravedlivých útoků mladšího pokolení, octne se svou lyrickou tvorbou mimoděk v jeho blízkosti, což však takřka nadobro uchází obci kritické, která v posledním desetiletí jeho činnosti nedbá o největšího lyrika svého domova, následována v tom naprostou neúčastí čtenářskou. Jaroslav Vrchlický odkládá nyní jak umělé sloky románské i orientální tak i rétoricky účinnou výstavbu veršovou a soustřeďuje své hlavní lyrické úsilí k písni. Nehromadí již obrazy ani slova, nýbrž pracuje výběrem; člení verše i věty určitěji než kdy před tím; odsuzuje sám někdejší chvat, nepoddává se trpně inspiraci ani rozkoši improvisované básnické tvorby; naopak dává pronikati ve verších prožitkům, které nechávají na jeho slovníku i fraseologii krůpěje rosy a častěji krůpěje krve. Uvědomuje si sám tuto obrodu zaplacenou draho, ale chvílemi tuší, jak se v jeho osudu i v jeho básnickém světě připozdívá, takže nejedna píseň a modlitba zaznívá jako na rozloučenou. Pocit úplné spiritualisace života, kterou Vrchlický přičítá svému blížícímu se stáří, střídá se s několi'kerým obnovením smyslovým, jež ho na čas přibližuje dokonce někdejšímu vitalismu. On,. jenž toužíval píti plnými doušky z blažených zřídel kastalských, naklání se posléze s· resignací, aby puklým pohárem nabral vody z toků podsvětních a přitom ho poděsí pohled na hrozivé příšery Erebu i končin s ním příbuzných: vlkodlak číhá na svou obět, harpyje vzlétají na netopýřích křídlech, saň divoká a zuřivá se budí a meč Damoklův neodvratně se spouští dolů ... Ale než směl, oproštěn a očištěn, opravdu sestoupiti na luhy asfodélové, musil tělesně odumírati po celé čtyři roky, za nichž jeho 12 duch, rozložený a porušený, byl zcela vyloučen z tragedie organismu namáhavě a neodvratně hynoucího. Teprve po smrti, oddělené necelými dvěma lety od světové války a světové revoluce, uzavírající takto téměř symbolicky velkou kulturní epochu národní a světovou, byl alespoň zčásti pochopen a oceněn tento pozdní lyrický genius z doby svého životního podzimu a postaven na roveň Vrchlickému ml~distvému a mužnému. To, co leží mezi oběma, zůstane, přes věky a přese všecky změny směrů a mód, nejvzácnějším statkem českého básnictvi. 13 Slovníček. Ackermannová Luisa (1813-,.1890), francouzská filosofická básnířka pesimistického rázu, z ní! Vrchlický překládal adagio (adad!o) it. volně, pohodlně (hl. v hudbě) Adam velký Polsky Adam Mickiewicz (1798-1855), nejvědí básník polský, zosobňující národního ducha; z básnictví polského stál Vrchlickému nejblíže Adonai .semit. oslovení Boha-Jehovy . = Hospodine! Adrasté ~'Ymfa, která vychovávala boha Dia agave tropická rostlina" liIiokvětá aZqbastr {Iběl, vzácný druh vápence aZla řecké· a, počátek abecedy, po- čátek, východisko vi'Ibec AZkmene chol Amfitryonova, milenka Diova a matka Heraklova alma mater lat. velebná, vznešená matka alumnát lat. vychovatdský ústav, hlavně kně!ský Ama, labora et ora lat. miluj, pracuj a modli se! Amorett malý, okHdJenv M!ek lásky anachoreta ř. poustevník analysa rozbor, sklon duše rozbírati a rozkládati zjevy !ivota duchovního, mravního i společenského Angelo Michel Buonarrotti 1475-1564, italský malíř, sochař, stavitel, vrcholný duch vlašské renesance. Psal také básně, které Vrchlický překládal; Vrchlický učinil ho hrdinou své básnické skladby "Vittoria Colonna" (1877) Apokalypsa čili Zjevení Sv. Jana prorocko-visionářská kniha Nového zákona apPassionato ital. prudce, vášnivě, hl. v hudbě Aretino Pietro 1492-1557 vtipný a bezuzdný spisovatel vlašské renesance' hrdina komedie Vrchlického 'stejn.' názvu (1892) archipel ř. souostroví Ariosto Ludovico 1474-1533, slavný italský epik renesanční, jeho! "Zu- řivého Rolanda" Vrchlický přeMil Armida jedna z pdvabných hrdinek Tassova "Osvobozeného Jerusalema" aslodelos podle řecké mytologie květina v podsvětf askerské zdroje v boiotskéAskře pod Helikonem, rodišti Hesiodově asketa řec. mu! přísné, sebezapíravé kázně Astarot., Astarte foinická bohyně !i- vota a smrti, chol Baalova ataman kozácký hejtman atheista řec. bezbo!ec, v Boha nevěřící atom ř. nejmenší, chemicky nedělitel- ná částice hmoty auditivní lat. sluchoVÝ, sluchově nadaný ave lat. buď zdráv, počátek Pozdravení andělského "Zdrávas, Maria" Avignon. jihofrancouzské město, dočasné sídlo pape!ské a středisko kulturního !ivota časné renesance Bál Baal nejvyšší foinický Mh !ivota i smrti- ballada lyrická, psaná podle středověkého vzoru francouzského se závěrečným "posláním", shrnujícím obsah i smysl Balada pro doma sua, ve vlastním zájmu, o sobě samém ballata baladě lyrické podobná, ale kratší báseň lyrická podle vzoru frl'.ncouzského, vyznačující se hojným opakováním a umělou stavbou rými'I . balustráda ital. zábradlí, zvláště u schodiště barkarola italská píseň rybářská bazalt čedič Baudelaire Charles (1821-1867), velký lyrický básník francouzský, Vrchlický z něho překládal a silně podléhal jeho vlivu BedZam blázinec v Londýně bengali duhoperý pták indický Briareus storuký obr, syn Urandv, v hlubinách země pevně upoutaný 228 Byron George Gordon Noel, lord (1788-1824), velký básník anl\"lický; z mládí mocně pdsobil na Vrchlického, hl. svými oslavami moře Carducci Giosu~ (1835-1903), v:lký lyrik italský, Vrchlickým uctívaný a mistrovsky překládaný Casa Giovanni (1503-1556), spisovatel vlabké renesance ('auserie fr. duchaplný hovor, rozo marná stal Ceres římská bohyně úrody polní a hospodářství citadella it. tvrz nad městem Colonna Vittoria (1490-1547), básnířka italské renesance, přítelkyn~ Michel Angela; Vrchlický jí věnoval báseň téhož jména (1877) CotJentry anglické hrabství a město t. jm., slavné pověstí o Godivě, kterou Vrchlický zpracoval dramaticky (1907) cymbál n. cimbál strunový nástroj bicí, v řet. hudbě bHný, ale i nyní u cikánft obvyklý cynický vl. řec. kynický, přivdenec řecké filosofie dotýkajíd se nestou dně vztahft mravních i společenských, nestoudník čabraka pokrývka na koně Damoklův meč. Damokles, dvořan syrakuského tyrana Dionysia, se stal po svép1 přání vládcem, ale opustil trftn, vida nad sebou meč na žíni uvázaný; ústřední tragický motiv poslední básnické sbírky Vrchlického téhož jm., pohrobně (1912) vydané Danaidka, Danaovna, dcera Danaova, i se sestrami potrestána za vrddu bratrancft a snoubencft tím, že v podsvětí musila stále nalévati vodu do bezedné nádoby Dante Alighieri (1265-1321), italský, nejvědí středověký básník; Vrchlický nejen přelom jeho "Božskou komedii", ale učil se od něho po celý život Desdemona hrdinka v Shakespearově . tragedii "Othello" Deus charitatis, Mh lásky, naráfka na závěr Ibsenovy tragedie "Brand" Diana římská bohyně luny, honu, cudnosti Diogenes řecký filosof doby Alexandrovy, nejpověstnější ze školy cynické . diripuisti vincula mea lat. rozvázal jsi moje pouta, 2alm 116. 16 Divina,ommedia Božská komedie Dantova o třech dílech: Peklo, Očistec, Ráj Dolorosa lat. bolestná, název Matky boží Sedmibolestné darmitoř lat. ložnice dryada řec. lesní víla, bydlící ve stromě Eden ráj Edom starověký národ semitský v jižní Palestině Echo ozvěna, u ~ekft nymfou zosobněná ekloKa pastýřská píseň po zpdsobu antickém ekypáž franc. kočár, dvojspřcží Eldorado vl. el Dorado, špan. vl. pozlacený muž, místo blaženého pobytu eZf hravý skřítek z prdvodu královny víl Ellor4 vesnice Přední Indie, proslulá podzemními skalními chrámy S morta portug. jest mrtva; s nápi. sem tím vrácen z Bahie dopis psaný rodinou K1eměně Kalašové (18511889), proslulé české pěvkyni; slova ta d~la název Vrchlického knize pohrobnlch elegií, věnovaných 1889 (a v rozmnož. vyd. 1894) památce K1eměny Kalašové EZohim hebr. Bdh, Hospodin vl. Mocný Eos ř. bohyně červánkd, Zora Epiktétos řecký stoický filosof I. stol. po Kr .. ePiZog ř. doslov Erasmus Desideriú8 z Rotterdamu (1467-1536), proshllý němecltoholandský humanista, filolog, bohoslovec, kritik Erymanthos pohoří na Peloponnésu na rozhraní krajin Achaie a Arkadie eskapáda fr. úchylka, odbočka, postranní dobrodružství 229 Etrusk starověký obyvatel středitalské krajiny Etrurie původu neznámého; v umění výtvarném zvl. sochařském Etruskové vynikli eunuch kleštěnec, stráloce harému na východě Europa podle řecké báje dcera Foinikova, unesena Diem v podobě sličného bílého býka evoe řec. lat. radostný výkřik při slavnostech boha Bakcha fantóm řec. přelud, přízrak F aunové lat. přírodní bolstvo lesů a polí fénix foinix pták řecké báje, jenl se sám spaluje, ahy pak z popela omládlý vzletěl Fiametta básnické jméno pro hraběnku Marii Acquino, milenku renesančního básníka Boccaccia; po ní nazval Boccaccio hrdinku svého románku Fiametta (1432) Firdusi (940-1020), slavný epický básník perský, autor eposu Sachnámeh flat ubi vult lat. vane kam chce, t. j. duch fresko ital. malba na vlhké omítce zpravidla ve velkých rysech prováděná Galileo Galilei (1564-1642), slavný italský fysik a hvězdář, jenl pro své vědecké objevy ocd se v prudkých sporech s církví Ganges posvátná řeka Přední Indie genciána hořec Gentucca, neznámá paní," k" ní! v Lucce na svých bludných poutích vzplál Dante láskou a o níl se zmiňuje v "Očistci" (XXII, 43) ghasel neb gázel arab. vl. předivo, lyrická báseň východní poesie skládající se z řady dvouvedí téhol rýmu a ozdobená nadto refrénem čili zvratkou. Vrchlický ji pěstoval hlavně ve sbírce "Hudba v duši" (1886) Gigantové podle ř. mytologie obři bolského původu, kteří se vzbouřili proti olympským bohům, byli od nich poraženi a pod sopečné ostrovy pochováni gin těžký nápoj lihový, u námořníka oblíbený Girondisté mírně republikánská strana ve francouzské revoluci v l. 1791 až 1795 (podle řeky Girondy) Godiva choť hrab. Leofiika v XI. stol., jež zachránila město Coventry tím, le projela městem bez šatu, zabalená jenom do dlouhého vlasu; hrdinka stejnojmenné tragedie Vrchlického (1907). Goethův Faust básnický překlad jeho obou dílů dokončil Vrchlický 1890 (II. vyd. 1927); svou báseň (v stancích) na oslavu toho zařadil do "Kytek aster" (1894) Gog a Magog biblická jména kní!at národů s ďáblem spojených Háfiz (t 1389), velký perský básník lyrický, mistr ghaselu milostného a pijáckého, Vrchlický s českým orientalistou Jaromírem Košutem přel. (1881) výběr z jeho lyriky. Hamlet zádumčivÝ, rozervaný a rozhodného činu neschopný hrdina nejproslulejlí tragedie Shakespearovy (asi 1602) hedonik řec. vyznavač filosofie vrcholící v nauce o rozkoši jako cíli livota, praktický rozkošník Helios ř. bůh Slunce, později s ApolIonem ztotožňovan't heraldický vztahující se k erbu neb znaku Herkul Hercules ř. Herakles, řecký polobůh a heros Hesper ř. večernice Hilarion starokřesťanský poustevník a světec egyptský IV., stol., hrdina eposu Vrchlického téhol jm. (1882) histrion lat. herec, hlavně ve smyslu potupném, kejklíř Hlávková Zdeňka, choť mecenáše a zakladatele Ceské akademie věd a umění .Josefa Hlávky, ušlechtilá hudebnice a přítelkyně Zeyerova a Vrchlického hoc erat in vous (lat.) toho jsem si přál horror valui (lat.) děs před prázdnem podle středověkého názoru, le příroda nesnese nikde vzduchoprázd- 230 ného prostoru; Vrchlické~o podní: tila představa ta k reflexivní básDl v knize "Symfonie" (1878) hvsana heb. formule oslavná: buď zdráv, sláva! Hugo Victor (1802-1885), největ§í francouzský básník XIX. stol., na Vrchlického, který z něho přelo!il trojí výbor (1874, 1882, 1901), měl, hlavně v mladosti, vliv nejmohutněj§! hurisky vl. húry arab. v koránu vě&tě krásné panny ráje muslimského Hutten Ulrich, von (1488-1523), slavný německý humanista a horlitel pro reformaci, hl. v satiře vy. nikající hydra v řec. báji devítihlavá sall, kterou Herakles zahubil H ygieia řec. bohyně zdraví . H ymettos attick~ pohoří, proslul~ libým medem svých včel Chénier André (1762-1794), vynikající francouzský lyrik ldasicistického směru, popraven za revoluce impresionista franc. umělec, zvl. výtvarný, zobrazující ve sv~m dne výhradně dojmy smyslové, hlavně zrakov~ intuitivní pronika.iící pouhým pohledem za účasti duchovního vnuknutí k samé podstatě věcí 1sthmus korintská líje, proslulá z válek perských Ithaka ř. ostrov v Jonském moři, sídlo Odysseovo Janua patet lat. brána jest otevřena /eanne ďArc, Johanka z Arcu, Panna OrleansU (1412-1432), národní hrdinka francouzská, která za Karla VII. osvobodila svou vlast od Angličanil Job hrdina starozákonné rozjímavé knihy Job, slavný trpělivostí a pevnou vírou v Boha Julian AfJostata (Odpadlík), římský dsař lulianus Flavius Claudius (331 -36~) . pokusil se marně obnoviti proti křesťanství římské pohanství, Vrchlický ho učinil hrdinou dramatu stejného iména (1888) Jusuf arab. Josef, milenec v lyrice perské Juvenalis nedus lunius (60-140), proslulý satirický básník římský Kanz/ma it. uměle do strof členěná lyrická forma, obsahu zpravidla vzne§eného, Vrchlický se jí naučil u Danta, Petrarky a' Leopardiho kentaur polobolská bytost řeckého bájesloví s trupem. a nohama kollskýma, s poprsím a hlavou lidskou Keats John (i795-18~1), vynikajíc{ básník anglický s hlubokým smyslem pro řeckou antiku Kollárovy kosti, ulofené po básníkově smrti (1852) na hřbitově sv. Marka ve Vídni, měly býti při .100. narozeninách básníkových (1893) převezeny do Cech, ale stalo se to d r. 1904; dnes odpočívají na evang. hřbitově na Ol§anech Konrádova im/lrovisace ("Volná chvíle") v Krasill.ského básnicko-filOlofické skladbě "Nebolská komedie" konstelace (lat.) postavení hvězd, souhvězdí konversačnf soustřeďující se ke konversaci, společenskému hovoru kosmos řec. vesmír KoJut Jaromír Břetislav (1854-1880), s ním Vrchlický překládal'Háfize Kralupy nad Vltavou, město v středních Cechách nedaleko Prahy Kr~ín z Jelčan Jindřich, regent Rom· berský na rozhraní XVI. a XVII. stol., pilvodce velkolepých vodních staveb i rybničního hospodářství na Třebollsku Kupido z lat. Cupido Mfek lásky, ozbrojený lukem a toulcem z droliny Venu§iny Laura, milenka italsk~ho velkého Msníka Pétrarky, jím nad§eně opěvovaná, pravděpodobně choť U ga de Sade (t 1348); neprávem bÝVala pokládána za pouhý výtvor básníkovy obraznosti laureát vl. poeta laureatus básník 231 vavHnem ověnčený, v Anglii úřední titul předního básníka, povinného ke slu!bám dvorským Lech, . t. j. Polák Lethe podle řec. bájesloví řeka v Podsvětí, z ní! napití přináJelo zapomnění Lorrai'ne Claude vl. Claude Gelée (1600-1682), proslulý krajinář francouzský v duchu klasicistickém Louisiana stát na jihu Spojených státA severoamerických Lucca město střední Italie, kam na svém bloudění zalel i Dante, v. Gentucca Lucretius Carus (97-55), velký didaktický a filosofický básník latinský, autor skladby ,,0 podstatě věcí" L;ybia v starověku severm část Afriky, pustinná a nehostinná Mab královna vn, anglickými básníky Spenserem, Shakespearem a j. opěvovaná, dala název lyrické sbírce Vrchlického "Potulky královny Mab" (1893) madrepora rod polypů korálových. Maenada Mainada nymfa z dru!iny bo.ha Dionysa, projevovala své opojení tanci a jásavými výkřiky Manu v ind. bájesloví jJ1leno praotce lidstva (manu = člověk) původu bo!ského, syn Slunce; tradice přičítá Manuovi t. zv. Manuův zákonik, zdroj zvykového práva indického (dndní podoba z II. st. př. Kr. - II. stol. po Kr.) Marseillaisa pův. válečná piseň, pak hymna francouzské revoluce, nyní národní hymna francouzská, složená r. 1792 Rougetem d'lsle Melusina ndfastná princezna-matka ze středověké pověsti Memnon řec. jméno egyptského krále Amenhotepa III, na jeho! počest zbudovaný kolos byl starověkem počítán mezi divy světa mene tekel "(arsin (neb fares), t. j. spočti, zvUen (= jsi), (= řUe) rozdělena, podle bible, knihy Danielovy, slova aramejská, věltící chaldejskému králi Belsazarovi pád jeho říše; metafor. výstraha před vá!nými událostmi a následky menhir osamělý balvan v Bretani, keltskou nábo!enskou tradicí oslavovaný Merlin podle bretoňské pověsti čaroděj z dru!iny krále Artúle, Vrchlický častěji zpracoval jeho osudy na př. v "Pohádce o MerHnu" ("Nové básně epické" 1881) a v "Merlinově zakletí" ("Nové zlomky epopeje" 1894) . metamor(osa řec. proměna metempsychosa řec. nauka o přerodu dule v jiná těla MinerVa lat. bohyně moudrosti, věd, ozbrojeného důmyslu, dcera lovova, ztoto!ňovaná s řec. Palla do u Athénou Mona Lisa vl. Mona Elisa del Giocondo, choť Francesca del Giocondo, zobrazena r. 1499 úchvatnou podobiznou Leonarda da Vinci (1452-1519), dnes v Louvru pařížském umíštěnou, poutající úsměvem i pohledem tajemně záhadným Murano město v severní ltaIii Murillo Bartolom. Esteban (1617"':1682) slavný maHf lpanělský, proslulý zvl. obrazy m'\rianskými Musset Alfréd de (1810-1357) slavný romantický básník francouzský, skvělý hl. v lyrice, z nf! Vrchlický překládal mysterium. řec. tajemství, tajemný obřad Na cestu, své dceři ke dni 29. listopadu 1907 (z knihy ,,zaváté stezky" 1908), tehdy nastupovala dcera básníkova Eva Vrchlická, člen činohry Nár. divadla, dráhu hereckou. Najadka nymfa, vodní víla, hl. mořská, antickéhc. bájesloví Narcis, Narkissos podle řec. báje krásný jinoch, který se sám do sebe zamiloval a touhou zahynul, z jeho těla vypučela květina narcis nel mezzo del camin di nostra víta uprostřed cesty naleho !ivota. Zllčátek Bo!ské komedie Dantovy, Peklo zpěv I, terc. 1; Dante vykládá sám, !e jde o jeho rok S5.; Vrchlický překládá "V . střed nalí 232 zemské pouti . kdy! se vkročí" nenie lat. !alozpěv, jeho! pfedmětem bývá věc neb osobnost nepatrná nirvana sanskr. zhasnutí, pfechod do nicoty, splynutí se všehomírem nomádové kočovní národové notturno itaI.· noční zastaveníčko nummulit penízová zkamenělina v kříd. útvaru, otisk drobné lastury obelisk fec. pamětní čtyfboký sloup jehlancovitý Oberon, král dueM v Shakespearově veselohfe, hrdina Wielandova romantického eposu tého! jména (1780) Odvsseus proslulý fecký rek pJ-ed Trojou, hrdina Homerova eposu Odysseia Okeanos zosobnění světového proudu, který podle starořeckého mythického názoru oblévá kruhově zemi i mofe Olympos vysoká hora' v řecké ThesaIii, podle bájesloví sídlo bohů Orfeus fecký pěvec siarověkébáje, jen! svým zpěvem i ,ztracenóu chot Eurydiku z Podsvětí vyvedl Orion řecký obr, který podlehl šípu Artemidinu a jako souhvězdí. byl usazen v blízkosti Pleiad Orkus 'lat. název pro Podsv.ěd Osam~ní (z 'knihy "Meč Damokldv''J . vydavatel knihy B. Frlda pozname- nává "poslední báseň psaná . pJ-ed nemocí" v srpnu 1908 . paian tec. kultický' ~valozp~ na boha . Apollona, pak i zp~ na oslavu vítězství Pan pdvodně fecký Mh lesd, stád, pastevcd, posléze povýšený na symbolické bo!stvo všehomíra~ kterak tato obměna zasáhla Vrchlického a vepsala se i do jeho materialistickopanteistické filosofie, vylo!il F. X. Salda v úvodě k Dopisdm Jaroslava Vrchlického se Sofii Podlipskou (1917) str. LlX-LXII a odhalil v tom vliv Hugilv; s dm souvisí velká řada Vrchlického básní o Panovi od "Pana" v "Duchu a svět~" po "Probuzení Panovo" v "Perspek. tivách" pantheismus filosofický názor, který, neuznávaje Boha mimo svět, ztotožňuje svět s božskou podstatou a přírodě dává utonouti v Bohu; u Vrchlického dlouho zápasil s křesťanským monotheismem Parini Giuseppe (1729-1799) proslulý satirický básník italský Parky fím. Sudičky (řec. Moiry) pravidelně uznávány tři, Klotho (Přad1ena), Lachesis (Losující), Atropos (Neodvratná), na představě o nich zbudoval Vrchlický m. j. "Knihu Sudiček" (1895) Patmos ostrov Egejského moře, tradice tam klade vidění sv. Jana, zapsaná v Apokalypse Penelopa královna na Ithace, věrná choť Odysseova peplos ř. hromadný název hellénského šatu Peri pers. bájeslovné !enské bytosti neobyčejné krásy, mladistvé síly v podání iranských národů "Pevný hrad je Bůh můj" (Ein feste Burg ist unser Gott") píseň německé reformace, složená M. Lutherem Pier;ot vl. Petříček, šašek ve hrách r na plesích od dob franc. rokoka Platón (427-347 př. Kr.) vódčí řecký filosof ze školy Sokratovy, zakladatel idealismu; Vrchlického poměr k němu, přes četné nadšené zmínky, myšlenkově vlastně chladný pleiada řec. souhvězdí Pocofila sličná paní z dob vrcholné renesance vlašské Poesii komanduj, jak děl Goethe ("Volná chvíle", ze "Žamberských zvond" 1901), citát z "Předehry na divadle" ke Goethovu "Faustu", kde praví ředitel k divadelnímu básníku: "Kdo za básníka vydává se, ten komanduj m, básnictví" Po třiceti letech (z knihy "Duše mimosa" 1903) věnováno památce básníkova otce Jakuba Frídy, jen! zemřel v Cisté r. 1874 a tam jest i pochován, báseň se nese k hrobu otcovu Poussin Nicolaus (1574-1605) proslulý francouzský malíř klasicistického směru. 233 prolil pohled ~~ ob,l~če.i se strany. přeneseně: tvar, tvarnost Prometheus v řeckém bájesloví titan, jenž lidem proti Diově vůli donesl oheň a za trest přikován ke Kavkazu, až ho . Herakles osvobodil; symbol lidského důmyslu a sebevědomí, jež i bohům vzdoruje Psyche u Reků zosobnění lidské du§e v podobě dívky s motýlími křídly; milenky Erotovy pudding ang!. moučník Puk u Angličanů a v jejich básnictví §elmovský diblík z družiny královny Mab Puškin Alexandr (1799-1837) největší básník ruský, jenž dovedl v národním duchu spojiti klasičnost s romantismem Pygmeové Py~maiové trpasličí nárůdek starověký Pythie kněžka Apollonova, věštící v Delfách Rabel~is Fran~ois (1490-1553) slavný satirik francouzské renesance, autor románu "Gar~antua a Pantagruel" rafa franc. plémě Renaissance nová (závěrečná básel\ sbírky "Skvrny na slunci" 1897) poutá se k francouzskému hnutí novohellénskému, hlásajícímu krásu a rozkoš jako hlavní zásady života mravního a kulturního. V čele jeho šel Pierre Louys, autor románu o "mravech antických" "Afrodité" (1896) resignace (lat.) zřeknutí se něčeho. odevzdanost, sebezapření rispetti italská forma lyrická, vhodná pro škádlivý neb satirický úsudek. skládá se ze tří sloh, první 8, druhých dvou 2veršových s rýmy onde střídavými. tuto sdruženými Rožmberský rybník v jižních Cechách u Třeboně, největší rozlohou rybník v Cechách Rumi Dželal-ed-dín (1207-1273) nejslavnější mystický básník východnr, své filosofické básně psal ve formě ghazelu runa starogerm. písmo, přeneseně: tajemné písmo, záhadný rys sabbath hebr. sobota Sadi neb Saadi (1l84-1291) proslulý didaktický básník perský safír průhledný drahokam modré barvy Salus Hugo (1866-1929) německý básník prdský, českému kulturnímu životu příznivý . Saiský obraz podle egyptského bájesloví, posvátný obraz božstva trvale zastřený, jehož ůdestření přináší s sebou hrůzu a zhoubu Salve chiesetta del mio canto ital. Zdráv bud, kostelíku mého zpěvu, citát z ital. básníka G. Carducciho sapfický podle řecké lyrické básnířky Sapf6 (z VII. a VI. stol. př. Kr.) Satyrové v řec. bájesloví démoni volné přírody horské a lemí, podoby kozlí, prohnaní, oddaní pití a smyslnosti; Vrchlický je po stopě Hugově 'Zušlechtil jako Pana (v. tam) . serenáda ital. večerní dostaveníčko, zpěv při něm sestina lyrická báseň původu provens:alskovlašského, složená ze šesti sloh šestiveršových, ne rýmovaná, ale poslední slova veršová se opakují v umělé sestavě; k šesti slohám se přidává sloha o třech verších, v níž se opakovaná slova vyskytují uprostřed a ke konci verše. Vrchlický jí užíval rád, nejhojněji ve sbírce "Hudba v duši" (1886) Sfinx v egypt. a řec. báji bytost, jejíž přední tělo bylo ženské, zadní pak lví, ukládala hádanky a ničila ty, kdož jich rozluštiti neuměli; jako symbol záhad ve vesmíru, o něž se duch lidský pokoušl, dala název knize Vrchlického (1883) Shelley Percy Bysshe (1792-1822), slavný lyrický a dramatický básník anglický, oslavovatel přfrody, pantheismu a hellénské myšlenky, zahynul záhadně v moři u břehu u Livorna. Vrchlický přeložil z něho 234 "Odpoutaného Promethea" (1900) a "Výbor z lyriky" (1901) Schiller Friedrich von (1759-1805) slavný dramatický, lyrický a filosofický básník německého klasicismu; Vrchlický mimo četné lyrické i baladické verše přelo~il jeho tragedii "Vilém Ten" (1892) siesta odpočinek Sinaj památná hora hebrejská v poušti na poloostrově Sina.jském, její~ bli~ší poloha neznáma Sirény podle řec. báje mořské panny křídel a noh -ptačích, lákající k sobě plavce zpěvem a ničící je Sisyfos v řecké báji vládce korintsk'f, který za pych proti bohům odsou· zen valiti v Podsvětí do vrchu balvan, jen~ se opět dolfJ řítí Spartacus, vfJdce římských otroU ve vzpouře proti římskému státu r. 73 př. Kr. Spinoza Baruch (1632-1677), filosof původu ~idovsko - holandského, přední vyznavač pantheismu a jeden z otců filosofie· moderní spleen angl. zádumčivost, spojenci s nudou a pohrdáním Stupecký Josef (1848-1907) vynikající právník český, znalec a sběratel uměnf, přítel Jar. Vrchlického Styx, bájeslovná řeka řeckého Pod- světí Suleika, milenka lyriU perských suspiria lat. vzdechy suum cuique lat. ka~dému, co mu nále~f Svantovít bůh slunce u SlovanfJ pobaltských Sybarita, rozkošnický obyvatel jihoitalského města Sybaris, rozkošník symfonie, souzvuk, název lyrickě sbírky Vrchlického (1878) symposion řec. hostina, hodokvas, attickou hostinu za předsednictví Sokratova líčí Platón ve svém nejslavněJším dialol(u "Symposion", kde rozvíjí svou filosofii lásky syrinx řec. pastýřská pí§ťala řeckA, vynález boha Pana . Siraz hlavnf město Rerské provincie Farsistan, středisko duchovního ~ivota perského ve středověku Simon Cyrenský podle novozákonního podání (na př. evan. Matou§. 27, 32) mu~ z Cyreny, jejž loldnéři řím§tí přinutili, aby pomohl JeHšovi nésti kříž Spindler Ervín, buditel Podřipska, spisovatel a politik, přítel Nerudův Tantalos v 'řec. bájesloví fry~ský král, potrestaný bohy za prozrazení tajemství tím, že v Podsvětí stál ve vodě, jež se uhnula, kdykoliv Sl' chtěl napíti, a pod stromem s ovocem, je~ se uchýlilo, chtěl-li se najísti (muka Tantalova); symbolickou narážkou na tento trest, pojatý ve smyslu duchovním, nazval Vrchlický svou sbírku . ,Dědictví Tantalovo" (1888) T ať ána půvabná hrdinka básnického románu Puškinova "Evgenij Oněgin" Tennyson Alfred (1809-1892), proslulý básník anglický, Vrchlický přeložil z něho malý výbor (1906) tercina italská sloha o třech ver§ích, z nichž první se rýmuje s třetím, druhý s prvním a třetím slohy daBí; v ní složena Dantova Božská komedie; Vrchlický jí rád u~íval Thebaida poušť u egyptských Theb, sídlo nejstarších poustevníků křesťanských; sem položil Vrchlický děj básně "Hilarion" (1882) thése řec. předpoklad, poučka, tvrzení thyrsos řec. hůl bakchantek, ovinutá břečťanem a listím révovým, vybíhající v piniovou šišku Titanové podle řecké báje synové Urana a Gaie, svrhnuvše otce dosadili na trůn boha Krona, později v boji s Diem svrženi do Tartaru, jsou symboly vzdoru sebevědomého ducha lidského proti bohu Tiziano Vecelli (1477-1570), mistrovský maHř vrcholné renesance vlašské trapisté v údoH La Trappe v Normandii, členové přísného řádu francouzského, založeného r. 1662 Fr. Rancém Tritón v řec. bájesloví mořský duch ve službách Poseidona, boha moře turban tur. pers. látka vázaná kolem čapky Orientálců, pak čapka sama, zvl. u Turků 235 Uriáš neb Urián přízvisko ďáblovo utopie řec. vlastně nikde, ostrov vybájený T. Morem, nesplnitelné nároky k dosažení ideálního stavu člověčenstva U tří bubnů kostelík a vesnice na návrší nedaleko Chrudimě Vatikán vrch v Římě, na němž se zvedá palác papežský, symbol moci papežské a církevní vůbec Vereščagin Vasilij Vasiljevič (1842 1904), slavný malíř ruského realismu, bezohledný zobrazovalel hrůz válečných Vergilius Publius V. Maro (70 př. Kr. až -19 po KL), největší římský básník, autor nAeneidy". Dante ho, básníka v středověku uctívaného, učinil svým průvodcem v pekle Verlaine Paul (1844 .• 1896), proslulý francouzský básník lyrický, vůdce t. zv. školy symbolické, v nábožných básních úchvatný; Vrchlický ho vykládal a překládal Veronika podle starokřesťanské legendy žena, jež Ježíšovi na cestě ke Kalvarii podala soucitně šátek na utření potu a krve Vestálka v Římě, kněžka bohyně Vesty, ochránce domácího krbu a rodinného života; Vestálky byly vázány slibem doživotní čistoty veto lat. zál