ANTONÍN SOVA: , " VYBOR BA5NI Uspořádal a úvodními poznámkami dorrovodil ARNE NOVÁK. PRAHA. NAKLADATEL ALOIS Hl NEK. KNIHKUPEC. )(NtHTISKARNA~ .1. ROKYTA. PRAHA. ÚVOD. Chceme-li poctivě a důvěrně porozuměti svérázu onohc básnického pokolení, jež, následujíc po generaci Julia Zeyera, Jaroslava Vrchlického a Svatopluka Cecha, vtisklo v posledních patnácti dvaceti létech naší poesii svého ducha, nesmíme ustrnouti na chápání jeho ideí a názorů, ačkoliv při prvním pozorování zdají se zásadním dělítkem mezi starším a mladším rodem básnickým. Svéráz ten spočívá ještě jinde a ještě hlo\tbi.'ji - v novém, o mnoho zjemnělejším a stožitějším ž i v o tě doj m o v é m a cit o v é m než byl ten, který určoval lyriku našich otců. Intellektualnost živenou z jiných a nových zdrojů ideových doplňuje nová sensioilita, . a na novém obraze světa, vlastním mladšímu pokolení, spolupracují vypěstě~ nější smysly, odstíněnější nervy, zjitřenější srdce. Citlivý lyrický orgán našich básníků chvěje se v každém otřesu duševnÍlho ovzdu- 4 áí vzrušeněji, bolestněji jako přejemná deska resonanční ... jest tato sensitivnost, pronikající až do morku kostí, víCe pýchou čj klethou? .\ n to n i n S o v a, vedle J. S. Machara a Otakara Březiny největší básnik tohoto pokolení, jest uprostřed sensitivně laděných duší vůbec nejdokonalejším typem lyrického sensitiva. Jestliže střízlivý a útočný kritickýrozum J. S. Macharův skutečnost, zřenou plasticky a logicky, soudí a napadá, jestliže širé, kladné a synthetické ingenium kontemplativního O. Březiny v skutečnosti hledá jen obrazy a podobenství pro symbolisaci vesměrných ideí, prožívá Antonín Sova, impressionista pobouřených nervů a roztouženého srdce, var a vír skutečnosti jako lyrické drama složené z kmitu dojmů a sensací, z hořečných otřesů, smyslových krisí. Také u Antonína Sovy najdeme velkou řadu prvktl a živlů ideových - (a o mnohé se sdílí buď s fanatikem sociální spravedlnosti J. S. Macharem neb s knězem kosmického řádu O. Březinou, dvěma protinožci vyrostlými ze stejně podl71fačné doby, toužící po vykoupení) ;- avšak ideje nejsou u Sovy nikdy seřazeny, vyrovnány, domyšleny. Sova miluje myšlenky pro citový jich přízvuk, pro náladovou jich přích ut, pro dojmové Hch zabarvení. Chce jimi býti dojat, vzru- 5 šen, uchvácen: toť nejvyšší možnosti lásky pro něho - i lásky k ideím. \ minutě nejvyššího varu, ph krajním stupni napětí přijímá do svého citového a nervového života krvavé otázky dne, zoufalé sociální tužby, prudké mravní vzněty, drásavé hc)spodářské úzkosti, vášnivé vzdory ,národní:' avšak neřeší jich. Vyčerpá až na dno jejich dojmový obsah, rozvije s plným uměním rhetorického básníka jejich možnosti, sepne je v prudké opravdovosti s nejvnitřnějšími vztahy svého citového žití, ponoří je do plaché a vlahé mlhy svého náladového ovzduší, avšak proměniv je takto v lyrická themata, nezodpovídá jich. N eméně naivním úsilím než hledati v básnické tvorbě Sovově ide<;lVé protiklady a logické skoky, bylo by řaditi je ve smyslu myšlenkové evoluce, dle kategorií názorů mravních a sociálních - ty nebyly principem vůdčím, nýbrž jen citovými vzně~ovadly. Antonín Sova prošel - a snad větší měrou než kdokoliv z jeho současníků ~ dlouhou vývojovou drahou; n e v yví jel set o v š a k i cl eo log, n Ý b r ž lyrik a sensitiv. Lyrické oblasti, pro niž jest celou svou vnitřní organisací předurčen, zůstal Antonín Sova v podstatě věren. Na samém prahu básnické dráhy na rozhraní osmdesátých čl devadesátých let v knize "R e a I i s t i c- ký c h s lok" a v skizzáři "Z mé II o 1< r aj é", zvábila literární móda tohoto rozeného sírbjektivistu na scestí: Antonín Sova se pokouší zpodobovati skutečnost nikoliv v dojmových a citových vztazích k vlastnímu svému já, nýbrž v domnělé objektivnosti, ve věcných a korrektních popisech genrových a krajinářských - chce raději suše referovati než přebásňovati. Avšak jeho lyrismus jest silnější než tato vůle studell"ho rMlistického směru: skoro mimoděk, ba často proti básníkovu chtění ozývají se v trpělivě a střízlivě kreslených obrázcích ze společnosti městské a předměstské velmi bolestné a horoucí tóny citového zaujetí, mravního vzrušení a nad krajinomalbami, které chtěly věrně a neosobně obrážeti zevní tvarovou i barevnou pravdu, rozvlají náhle sladké mlhy důvěrné něhy, milostné touhy, zádumčivého tesknění. A básník poslouchá hlasu svého srdce; oddá se interpretaci přírody i společnosti po stránce dojmu, nálady, a kniha za knihou stupňuje jeho smysl pro odstín, pro polotón, pro nejjemnější zachvění. Sotvaže Sova opustil období chladné a šeaivé, mrzuté a střízlivé objektivnosti, vše u něho jihne, vroucní, laskaví: že s básnickým názorem a pojetím také jeho básnický výraz, toť svědectví jeho opravdové umělecké síly, Hned svazek "K vět Ů. i nt i m· 7 ní c h n á lad" mluví o tom zcela určitě. P6stupně převUulají živly melodické v jeho lyrice; jeho verše mají hudební valeury; zvukomalba oživuje jeho sloky; rým, zprvu trochu konvenční a mdlý, nabývá osobního svérázu. Tak mchl básník, pohroužen do lyrické rozkoše důvěrného a roztouženého vnímání a do půvabu marného snění, zůstati sensitivem a intimistcu svého zádumčivého údolí; oné vallium vallis, jak ji později nazval sám. Avšak básníka oblasti náladové a dojmo.vé doplií.oval od začátku pocta hlubokého" fondu citového: divadlo světa nerozechvívalo pouze jemné nervy, nýbrž jitřilo a zra'ňovalo také neobyčejně bolestné a trpící srdce. Rozmarný a prázdný flirt, který neuspokojuje, zádumčivý stesk mládí žitého na práL:dno, planá touha překypujících mladistvých sil po činu, snivá hra nenávratných vzpomínek, slovem všecko to neurčité a matné hoře osobní z prvních knih opisuje vždy širší a důsažnější kruhy: od čistě individuelního smutku dostává se Sova postupně k vnitřní tragice celé generace, k typickému utrpení synů konce století, k lyrické zpovědi za mnohohlavý zástup strádajících. Jestliže z počátku přijímá básník na sebe tuto bolestnou úloliu v passivním soucitu a v 8 tiché soustrázni, později vítězí v něm pudy odboje, vzdcru, kletby a msty. l1ezi knihou "S o u cit u a v z do r u" a "V y b o u ř e n Ý m i s m u t k y", kdy vznikla "Z 1 oml' n á d u Š e", leží nejčernější období básníkovo, období naprostého nihilismu a pessimismu, opětně spíše dojmového než ideového. Básník odhazuje a láme teď, co vytvořil: pohrdá uměním písňové zkratky a v krvavé, zlomkovité, křečovité anal-si trhá kus po kuse ze své duše - ne již lyrická píseň, nýbrž improvisovaná konfcsse jest jeho básnickým útvarem. Není náhodou,že právě nyní vstupuje Sova, jemuž naprosto chybí dar epického rozvití děje neb postavy - (jeho romány nemají pevné kostry., ale za to mnoho náladového kouzla), - mezi prosaiky řadou skizzových kreseb vnitřního světa, případně nadepsaných ,,1 y r i cké vteřiny duše". Verš jest mu čímsi příliš uzavřeným, strnulým, definitivním pro analytický deník vzbouřeného a rozvířeného nitra; odkládá rým; uvolňuje rhytmus; píše konečně prósou, docela subjektivní, neepickou, trhavou, zámlkovou. Tato léta analytické destrukce, která současnC' a ze stejných vnitřních příčin se Sovou prožíval i Machar, nebyla ztracena ani pro hásnickou formu jeho. echo pozbyl SO\,;ol-~ \ ~'r.Š na melodičnosti, toho přibylo mu na plasti .• ce a hutnosti: básník hledá pro duševní záchvěv případné slovo, ostře vy rýsovaný obraz, lísavě přiléhavou metaforu; píše hutněji, kovověji, tvrději. Místo zkratky pís1Íové uvádí do své lyriky zkratku balladickoU' se vší její soustředěností dialogu, s celou její úsečnou zámlkovostí, s veškerým jejím dramatickým spádem, s onou brachylogičností v podání scenerií, situací, krajinných dekorací. A. Sova jest mistrem této lyrické ballady, kterou později (v "E a II a d ěo jed n o m č lov ě k u a jeh o rad ost ech") rozpředl v celou knihu; v ní využil i některých možností české tradice veršové, jak ji z prostonárodní písně pfejali Celakovský, Erben, N eruda, umělci zhuštěné· ho slova a sevřeného verše. Analytické a kritické období značilo u Antonína Sovy básnický zápor: toužil nyní po duševním a uměleckém kladu. To bylo v čase, kdy se v něm vyhrai10vala kniha "V yb o u ř e n Ý c h s m u t k {'t", památná od svého jména až do poslední písmeny. Základní nota její jest ještě negace: misanthropická a hořká kritika člověka i společnosti v úpadku, lidské odvěké bídy a mravního rozkladu starého světa. Avšak básník touží po vybouř'ení se, pn osvobození, po nových možnostech žití: vedle plaché a ncduvl'řivé fikce světa vy- 10 sněného pro útěchu hrdých a zrazeny ch duší indivic1uelních, kterou narýsoval básník na pozadí knihy, šumí nad několika básněmi jakési tušení nového společenského řádu, spravedlivějšího zítl-ka, třetího evangelia. Osobní snění mční se v obecnou, chiliastickou naději. U básníka, jenž není filosofem nýbrž lyrikem, jest tento v podstatě citový přerod spíše vytušen, vytoužen, protrpěn než promyšlen; jest 'však tak intcnsivní, že proniká až ke koj'-cnům básnické organisace knihy. Na rozdíl od pi.edcházející Sovovy tvorby tíhne tato sbírka k syn thesi. Místo dosavadního pqdrobného rozboru osobních duševních stavll hlcdá a nalézá tu básník zhuštčné a sousti-cdčné obrazy pro ně, za jejichž ostrou, někdy skoro karikaturní kresbou jasně vystupuje obecná abstraKce, zahrnující celou řadu jevll konkretních. Jednotlivé a jcdinečné krajiny reální jsou tu sestilisovány do velk)'ch, z;'ikladnÍch linií přísné vznešenosti neb suggestivní hrů~ zy; společenské dění proniknuto jest několika význačnými. nezapomenutelnými obrazy: vše náhodné, podružné, jen časové opadlo jako slupky v ruce básníka. hledajícího trvalé podstatné jádro. Zde a v několika příbuzných oddílech pozdějších knih, hlavně .., "D obr o d r tl Ž s tví c h o cl vah y" stal se dosavadní dojmový a náladový lyrik 11 symbolistou, promítaje obrazy a podobenstvími netoliko individuelní stavy duševní, nýbrž i hromadné, společenské tuchy a touhy. V podstatě jiný jest symbolismus O. Březiny, rozepiavšího právě tehdy, po překonané lyrice nervní a melancholické, peruti k nejvyššímu letu: symbolismus Březinův, nejosobnější výraz svého tvůrce, nalézá obrazová a dojmová podobenství pro ideje, souborně seřazené v celou soustavu mystické koncepce světa. Nezamlčím však, že, setkali-li se tito oba velcí básníci kdy na společných cestách, bylo to v době, značící pro jednoho .z nich přechod od "V y b o u ř e n Ý c h s m u t k ů" ke knize ,,] eš tě jed n o u s ev r á tím e" a pro druhého let od "S vít á n í n a z á p ad ě" k "V ě t r ľl m od pól ů". Vypluv z mračen sociálního pessimismu, sdílel se Son s Březinou o nadějnou víru v příští nového společenského řádu, o vábný sen zbratření všech rukou a srdcí v říši mravní svobody, ač zůstal cizím pantheistickým předpokladľlm Březinovým. Pro tento prorocký přelud, tuto chiliastickou důvěru vytváří si Sova v knize ,,] e š t ě jed n o u s e v r á t ím e" výmluvný symbolický obraz "Ú d o I í n o y é h o krá I () v s tví", jemuž tu posvěctije celý 1>,1,111 l'lIihy. vývcjově nejzralejší a jejž y několika ohměn;lch sleduje ještě v 12 sbírkách "D obr od r u ž s tví o d v a 11 v" a "Z á p a s y a o s u d y". Utkvěv celou 1;ytostí na této vysněné představě, která vzněcuje mocně jeho citový i dojmový' život, činí ji i východiskem nového principu slohového. Ve "Zlomené duši" a ve "Vyb o u ř e n Ý c h s m u t cí ch", knihách to záporu a pochybností, rozbil starý. uzavřený verš - nyní, nikoliv bez vlivu Březinova (a u básníka impulsivnosti Sovovy při velké vnitřní svéráznosti nelze přehlížeti vlivů velmi intensivních) dospívá k nové hodnotě veršové, k typu verše volného, členěného organicky dle rozvětvení myšlenky a obrazu a nikoliv mechanicky dle rhytmu přízvukového. U obou básníků, v tomto období především hymnickýéh a rhetorických, nabývá širý volný verš mohutného rozmachu, řečnické plnosti, freskovité perspektivy a odpovídá ve shodě co nejdokonalejší obsahové náplni této chvíle kladné a štědré. O. Březina nachází v něm svou konečnou formu, kdežto Sova, proživ citové vzrušení chiliastických nadějí, vzdává se ho a navf