ČESKÉ DIVADLO. POŘÁDÁ BEDŘICH ŠALOUN. SVAZEK 50. KAREL HORSKÝ: v ZAJETí BABYLONSKÉM ZORA, SI'QLEČNOST S R. o .. NAlCLADA TEUlTVt. UMILECKt ZÁVOD V PRAZE . KAREL HORSKÝ: v ZAJETÍ BABYLONSKÉM ČESKÁ TRAOÉDIE O 3 JEDNÁNtCH S ÚVODNÍ VZPOMíNKOU ARNA NOVÁKA ZORA, SPOI...EÓ«)ST S R. o .• NAKLADATELSTV1lJMl!LEcd ZÁVOD V PRAZE OCARÚN!). Tištěno jako rukopis. Půjčovati, opisovati, byť i jednotlivé úloh}j nebo jinak rozmnožovati tuto hru se zakazuje podle 9 467. trest. zákona a § 51. zákona o právu autorském a $tíhá se jako patisk:. Provozovací právo zadává jedině "Centrum", divadelní zastupitelství v Praze VIL, Nad Rudolfovou štolou ě. 6. I Ed. Zory 126.( Pro čes! lJ chválu s!lJrodávných horlifelů lJ mučedníků ZlJ svobodu svědomí lIelikému prlJvdy lJ svobody milovníku Jos. Sv. MlJcharovi lJuforem připsáno. Vzpominka úvodem, Když na samém počátku války, v červenci r. 1914, odcházel z Litomyšle na bojiště jako rakouský poručík čtyřiatřicetiletý profesor plzeňské reálky, Karel Horský, neleželo mu kromě osudu národa a dvou drohných dětí nic tak na mysli jako jeho druhé dramatické dílo "V zajetí babylonském". Zrozena ze silného vědomí reformačního, zachovávaného věrně v staroměšťanské litomyšlské rodině Horských, prosycena ŽÍvou a jasnou láskou k rodnému kraji a k jeho rázovitému lidu, vyzbrojena prohloubeným studiem selského mravu a jazyka, určena byla historická hra Karla Horského k husovskému jubileu r. 1915, aby oslavila poslední výhonky toho, co po stoletích, v úkrytu a y protivenství vyrostlo z kořenů, položených do země Mistrem Janem - proto odvážil se spisovatel ji označiti jako "českou tragédii". Nevyrostla však jako dílo čistě předmětné. Ona náhlá výbušnost v duších drsných sedláků, chalupníků a tkalců osmnáctého věku, která vyznačuje všecko dění dramatu "V zajetí babylonském", bouřila i v povaze dramatikově: také on jako jeho hrdinové prudce vzeplával až k revolučnímu vzdoru, pak byl přepadáván neočekávanou nedůvěrou a skleslostí, mátl se na roz(estí, váhal, kolísal a na konec se zase podle hlasu své nezdolné krve a podle nutkání svého přísného svě- - 7 - domí rozhodl setrvati v tom, k čemu mu poradil hned na počátku pud muže velmi bezprostředního a překotného, jehož se nevalně dotkla společenská kultura a jenž si nedovedl uložiti přísné a soustavné kázně mravní. Tak jsme jej znali z dětství jako sivookého, silného hocha rázných pěstí a nehledaného slova, v kterém krev přímo vřela; tak se ho chvílemi báli, ale v podstatě milovali jeho rakovničtí a plzeňští stwtenti, jimž byl nedůsledným, ale karakterním učitelem; tak choval se i k představeným i podřízeným na vojně, kde nad vzdorným a odvážným českým důstojníkem stále visela kletba politické podezřelosti a kde byl stále vysílán do první řady, aby ho několikráte stihlo zasypání lavinou kamení po výbuchu granátu, záznam v seznamu ztrát a na konec nervový otřes, přivodivší pak jeho předčasný skon. To, co Karel Horský načerpal z kmenové pravdy svého domova a co nerozlučně spojil s projevy své povahové osobitosti, prošlo při tvoření dramatu z české protireformace zcela patrným mediem literatury. lák Jana Voborníka a čtenář Aloise Ji~áska přijal od obou těchto učitelů uvolněnou formu dramatické kro-niky, kde drobní součinitelé teprve v jedné velké scéně všestranně zasáhnou do dění a posunou je prudce v před; Karel SchOnherr, básník "Domova a víry", překvapivší jej shodou v intonaci, naučil ho překonávati pohodlné scénické kronikářství freskovitou zkratkovostí a pevněji vypracovávati myšlenkové kadence až k symbolickému obrysu; "jan Jílek" od Terézy Novákové, který látkově se hrou "V zajetí babylonském" těsně souvisí, byl Kqrlu Horskému nepochybně školou syté a sporé drobnokresby selské, v neposlední řadě i v dialektu, pro něž měl spisovatel, jako slovanský - ff - filolog z povolání, jemně cvičený sluch a přesně reprodukující péro. Drama, které stanulo takto kdesi na rozhraní mezi jiráskovskou kronikou scénickou a mezi schOnherrovskou zkratkou dějinných sil v jejich nejdramatičtější srážce, není ještě zdaleka dílem hotového umělce, čemu svědčí i příliš výmluvná a výrazově neobratná předmluva apologetická. Karel Horský jako dramatik se teprve hledal. Měl za sebou zevní úspěch na plzeňském divadle, které v říjnu 1911 provedlo jeho psychologicky i slovně přeplněnou rodinnou tragedii "Příval" ve všech svých třech dějstvích značně začátečnickou, měl před rukama mnoho divadelních plánů nejrůznějších námětů, od "Achillova hněvu", "Deianeiry", "Tiberia" přes "Jiříka krále" až k moderním aktovkám a dramatům. Jako jeden z nejhorlivějších literárních členů družiny, shromážděné kolem Pelantova plzeňského "Směru", zajímal se i publicisticky soustavně o divadlo a studoval pilně jeho ústrojí; přemýšlel hlasitě i mlčky o základních dramatických problémech; měl po kapsách plno zápisníčků s úryvky výjevů, dialogů, point. Ze všeho toho a zejména ze samého dramatu "V zaj,etí babylonském" bylo patrno, že Karlu Horskému jako dramatikovi nechyběla živá náplň motivů, problému a postav, nýbrž spíše úsporná kázeň formální, která by zhušťovala, krátila a vybírala. Kdyby se jí bylo dostalo jeho historické tragédii, byla by plněji vynikla "působivost několika mohutných scén, dosahu až symbolického, na nichž si právem zakládal; byly by vypukleji vystoupily některé postavy hluboce lidské před kostýmem lidovým a historickým; bylo by dokonale patrno, jak za tragickými událostmi XVlII. věku rýsuje se samo patos českého národnYho osudu. Veřejné provedení tragédíe - 9 - "V zajetí babylonském", bohdá na některém velkém jevišti, snad podtrhne přednosti hry velice myšlené a poctivě pracované. Spisovateli nebylo přáno dožíti se ho. Plzeňské divadlo již r. 1914 rozepsalo úlohy, ustanovilo den pr~ vozování, ale pak přišla válka se svými censurními nesnázemi, následoval obecný zákaz oslaviti veřejně jubileum husovské, a Karel Horský, násilně vyšinutý z kolejí českého duševního života, nemohl se sám starati o osud svého drahého díla. Hrob v daleké Drači albánské předčasně přijal tělo osmatřicetiletého českého důstojníka v prosinci r. 1917; i Karel Horský zemřel ještě "v zajetí babylonském". Jak cítil živě, ba dravě tragickou hrůzu tohoto osudu, dokazuje právě jeho hlavní scénický výtvor, jenž zaslouží, aby byl nejen knihou, ale i divadlem vysvobozen z nezaslouženého zapomenutí. Arne Novák. - 10 -