Bernard Bolumo. BERNARD BOLZANO A JEHO KRUH EDUARD WINTER BERNARD BOLZANO A JEHO KRUH Přeložil a některými poznámkami doplnil ZDENĚK KALISTA S předmluvou ARNE NOVÁKA EDICE AKORDU V BRN:E 1935 MECENOM SLAVNtHO RODU CHOTltO V JEJICH DNESNIM Pl\EDSTA VITELI PANU KARLU CHOTKOVI pREDMLUVA Dějiny národního obrození českého na sklonku osmnáctého věku a ve století devatenáctém byly dlouho chápány hlavně jen ve svém obsahu literárním a ve své tendenci jazykově národní,. bez náležitého zřetele k náplni myšlenkové. Když později v positivistické epoše českého dějezpytu obrátili učenci soustředěnou pozornost také k ideové stránce velkého dějinného procesu, zkoumajíce v souvislosti s duchovními proudy zahraničními jak snahy vědecké tak filosofické úsilí našich buditelů, unikala jim zpravidla jed n a složka velice významná: n á b o žen s ký ž i v o to b r o z e n s k ý. Souviselo to asi s okolností, že vlastní kořeny hnutí hledány v osvícenství, ano, přímo v josefinství, nepřátelském nejen církvi, ale náboženství vůbec, a že za jádro národní obnovy považována oposice proti hodnotám katolického baroka pobělohorského; u mužů rázu Dobrovského, Jungmannova, Havlíčkova přímo zveličován jejich odpor ke zjevenému náboženství a církevním institucím. Ve své "české filosofii" se arciť T. G. Masaryk pokusil vystopovati náboženské kořeny myšlenkov.!Ích koncepcí ať filosofických ať vědeckých ať politických u vůdčích osobností, přicházejících z východu, u Kollára, Šafaříka a Palackého, a působil tu velice podnětně, ač ve svých vývodech zaměňoval mimovolnou shodu filosofických zásad s positivním křesťanstvím a uvědomělé navazování na domácí náboženskou tradici a ač aprior~ podřídil své poznatky ústřednímu názoru o převládajícím podílu protestantismu na kulturní výstavbě českého národa. Za to až dosud nevěnována náležitá pozornost účasti n á b o žen s k é hod uch a k a t o I i c k é h o v dě jin- 9 ném dramatě české/w obrození. A přece celá řada historických skutečností nutí se tu zastaviti a zamysliti. Hlavními nositeli národní/w hnutí byli dlou/w katoličtí kněží, namnoze pravooěrní, kteří i své odborné a stavovské orgány postavili za souhlasu církevní vrchnosti do služeb probuzenských. Od katolické pobělo/wrské školy Balbínovy učila se v prvních fazích nejen historická vlastivěda, ale i česká a slovanská propaganda buditelská. Sběratelská činnost romantických ctitelů lidové poe.ie, která měla tak mocný vliv na básnickou tvorbu, obracela se Kamarýtem a Sušilem k prostonárodní tradici katolické písní duchovní. Chateaubriand, Calderon, ba sám Bossuet jsou zastoupeni v překladovém písemnictví předbřeznovém. Od žalmových parafrasí Puchmajerových až po lyrickou modlitbu Celakovského rozpíná v básnických výtvorech své peruti zbožnost čistě katolická, aby pak za mladší romantiky nalezla u J ablonského velkorysý výraz didaktický. Soustavné zobrazení tohoto katolického podílu v národním obrození jak slovesném tak myšlenkovém jest úkolem budoucnosti, bohdá nedaleké, a pak se bez pochyby dostane i náležitého osvětlení vnitřním vztahům mezi českým katolictvím a českou romantikou i vlivu poměrů západoevropských v době restaurace na duševní život český. 1 bylo pro nás radostným překvapením, když jsme předloni z rukou svého krajana německé národnosti, profesora bohoslovecké fakulty pražské, Edu a r d a Wintra, obdrželi ve spise Bernard Bolzano u n d s e i n K r e i s, první významnou splátku na svůj vlastní dluh. Svou přísně vědeckou metodou, používaje původních, doposud neznámých dokumentů, neobrátil se spravedlivý a objektivní autor k období, které se historikovi náboženského života v Cechách přímo nabízelo, ke katolické romantice za epochy restaurační, nýbrž zvolil velice originálně úsek, který onu periodu vývojovou předchází, ale s ní později postupuje sou- 10 běžně, nikolio ošak souhlasně. Věrný a oděčný žák Seb. Merkla, historika katolického osoícenstoí o Německu, zobrazuje nám oznik, ozestup, boje a konečně rozklad č es k é h o k a t o I i c k é h o o S o í cen s t o í s oůdčí postaoou Bernarda Bolzana o popředí. Toto hnutí se olni od dob josefinských, kdy reaBuje na nenáboženský žioot osoícenský, až k roku 1848 a ooládá oalnou část doby předbřeznooé u nás: na rozhraní druhého a třetího desítiletí XIX. oěku podstupuje soůj chrabrý zápas • orchností církeoní i státní a uoědomuje si soůj hluboký rozpor s římsko-katolickou restaurací, podporooanou romantiky, ale ještě kolem r. 1848 znoou ožíoá o radikálním zaostření Karla Raolička, zapřisáhlého odpůrce oeškerého romantismu politického a náboženského i odoážného obnooitele hodnot osoícenských. I jest předmět ,Wintrooy monografie stejně rozsáhlý jako důležitý a doplňuje oelice podstatně poznání myšlenkooého žiDota o celém našem národním obrození: o této šíři a s takooou IOBikou oýoojooou nebyla látka ta doposud zpracooána, a mezi hojnými studiemi o oýznamu Bolzanooě o ideooém hnutí če.kém není jediné, která by soůj předmět promítala s podobnou hloubkou nazpět do, oěku osoícenského i napřed do reoolučního času o jaře 1848. Eduardu IWintrooi se podařilo napsati stručné a oýrazné dějiny katolického osoícen.toí českého a zárooeň kriticky zhodnotiti toto hnutí. které s ušlechtilým zanícením mraoním a s karakterní odoahou státi ošemu na ozdory za poznanou praodou, přece jenom spojooalo nedostatek pochopení pro podstatu náboženstoí a církoe a stálým zdůrazňooáním praktické stránky křestanstoí, nikterak nepostoupilo o pojetí reliBiosity k oněm hloubkám, jež se za romantiky oteořely citu, intuici, ale i psycholoBické analyse a historickému chápání nábožensky založených duchů katolických i protestantských. Ostřední hrdina monoBrafie Wintrooy - a spis()oateli 11 se skutečně podařilo karakterisooati jej dramaticky o jeho heroismu myšlenkooém a mraoním - není české· mu čtenáři ani neznám ani lhostejný. Přes důslednou nepřízeň Jungmannoou a jeho družiny, oysoětlitelnou snad z důoodů příkře nacionálních, byl Bernard Bol· zano, •• muž, jenž mluoil sBohem", mezi českými ná· rodooci několika generací oěrně uctíoán a následooán, a osobnosti tak rozdílné, jako Celakooský a Palacký, Haolíček a Jablonský, Karolina Soětlá a rodina Rieg· rooa, záoodily nejen o obdioné choále soatého muže a úchoatného kazatele, ale i o oceňooání pronikaoého jeho oliou na náboženský žioot o Praze a o Cechách. E. Winter ošak přistupuje k Bolzanooě osobě s poznáním daleko pro~kaoějším, než se dálo dosud, a s dů. ?ěrným porozuměním soukromému a citooému žilJotu jeho, a to netoliko na základě nooých dokumentů, ale i vyzbrojen nooou koncepcí myšlenkooého zjeou Bolzanooa. Jeť jeho studie jedním článkem z oelkého řetěze prací od autorů různých národů, kteří o přítomnosti podnikají soustaonou renesanci Bolzana-myslitele, jenž o logice a mathematice daleko předstihl soou dobu 'a může býti doceněn teproe exaktním poznáním našich dnů kfJeré usilují poznati a oydati oeškerý slooesný. odkaz sesazeného profesora pražské unioersity. N a tomto propracooaném pozadí ideooém rOZlJíjí se o názorném a žiootném podání W introoě Bolzanllo zápas s církoí a státem za hodnoty katolického osvícen· stoí a praktického křesťanstoí. Se zoláštní jemností dooozuje autor opětooně, jak Bolzano, dioinační průkopník o logice a o matematice, se opozdil jako spekulationí filosof i bohoslooec za duchooním hnutím S08 doby; jak se marně snažil zachraňooati ideooé dědictoí XVIII. oěku; jak úsilně a bez úspěchu ozdorooal ideali· stické filosofii od Kanta po Hegla, aby na konci jeho nejoětší stoupenci přešli do tábora herbartooského. Tato čiře duchooá tragika myslitele oystupuje oe Wintrooě 12 monografii za stálého komentáře, který zároveň tvoří dějiny české filosofie v XIX. stol. in nuce. Tol další zásluha a klad tohoto bohatého spisu, z něhož mimo to čtenář poznává všecky hlavní, namnoze dávno zapomenuté, veřejné osobnosti církevního života v Čechách a ve Vídni za éry Františkovy a Ferdinandovy, chápaje teprve nyní mimoděk správněji jejich často dramatické vztahy k hnutí národnímu a k situaci kulturně-politické. Třebaže Bernard Bolzano zasáhl tak pronikavě do duševního života některých předáků národního obrození a ač česká Praha mu v době jeho kazatelské slávy dodávala celé zástupy učelivých posluchačů, přece nemáme práva počítati muže jména a původu italského, ale lJycholJání, jazyka a vědomí německého, mezi našince; dbalý překladatel knihy Wintrovy se lJ cenných poznámkách vynasnažil, aby doplnil německý originál údaji o BolzanolJě vztahu k českému obrození, jehoi: nacionalistických tendencí a později zlJláště politickoemancipačních snah humanitní syn lJěku XVIII. neschlJaloval, ba naopak je odsuzolJal. Jeho vlastní působení se neomezolJalo jenom na Čechy a přes diecési litoměřickou, kde mělo lJyznavače zvláště horlilJé, přesaholJalo až do Lužice a Saska, jsouc dokladem, jak čistá myšlenka dovede překonati hranice historické a státní, což platí jmenovitě o ideách náboženských. A z obdobných kořenů vyrostlo lJlastně také bolzanovské dílo WintrolJo, příspělJek německého učence k dějinám hnutí, jež mělo tak mocný význam pro naše obrození: duch lJzájemného pochopení, touha po ideovém dorozumění, láska k společným statkům kulturním vlají a lJanou nad knihou, která lJ českém překladu chce i naše čtenáře zaslJěcovati do hlubšího chápání dějin národních a náboženských. V Brně v říjnu 19'35. Arne NOlJák 13 OBSAH: Předmluva . • • • • • • • • • • • • • . ., 9 I. Katolické osvícenstvi v Cechách • • • • •• 15 II. Bolzandv zápas o světový názor a životní úkol. 22 III. Bolzano jako akademický a duchovní rádce studentd . •• ••••••.••••• 43 IV. Bolzandv proces • . . . • . • • • • • •• 67 V. Vznik Bolzanovy logiky • . . . . . . . . • 93 VI. Bolzano v boji o vítězství svých ideí 117 VII. Vědecký odkaz Bolzandv.. .•..••. 155 VIII. Zeň. .•.••••..••.•••• 193 Poznámky ..........,..... 211 Ad maiorem Dei gloriam vydaljako 3. sv. své edice Akord, spolek katolických akademiků Moravan. V Brně na podzim L. P. 1935. Tiskárna Typos vytiskla 600 výtisků na pero- lehkém papíře, písmem borgis Ratio. Imprimatur, Budissae, die 10. Martii 1933 t Petrus, Episcopus Misnensis.