OSENÍ, KNIHY MLADÝCH ČTENÁŘŮ. POŘ"AOÁ ADOLF WENIG 42. BÓŽENA NĚMCOV A: OBRAZY Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO • F. TOPle, PRAHA, 1912 OBRAZY Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO NAPS~LA ~'Ef\t~ NĚ\!JCOV Á . .sP~MLlíJVOU S~R~'-lNO.&' ÁKA 11SICEM UNI&'. v PlAZI BOŽENA NĚMCOVÁ A JEJÍ "OBRAZY Z OKolí DOMAŽLICKÉHO". Tři kraje naši vlasti oslaveny jsou s přírodními svými krásami i s rázovitým životem svého lidu ve spisech vzácné básnířky české, Boženy Němcové. Jsou to tři končiny pohorské na samých hranicích našeho domova: podkrkonošské zátiší u Ratibořic, kde Božena Němcová prožila své mládi, d.9mažlické okoli na úbo.Čí Českého Lesa, kde ztrávila dva roky plné čín~ nosti i dojmů. konečně uherské Slovensko pod Tatrami, kam později několikráte za přát~1i a studiemi zajela. Ratiboř:cké údoJi nedaleko Ce!'ké Skalice. kde se stýká divoká velkolepost Krkonoš s rozmanitým půvabem Orlických hor, zůstane se jménem B. Němcové navždy nerozluéně spojeno. Vždyf sem znovu a znovu zavádí celé tisíce českých čtenářů věčně svěží. "Babička" a to tak jimavým a živým způsobem, že každý z nich takřka před sebou zří to kouzelné horské zátiší s nádhernými pHrodními výjevy i rušnými lidovými slavnostmi. Kdo rád čítá pohádky B. Němcové, dobře ví, že mnohé z- ních sebrány jsou na Slovensku, jak svědčí i jejich řeč a jejich duch. Na Slovensko vede spisovatelka také v četných popisech krajů, měst a lesů, jak' je vytěžila ze svých opětovaných pozorných cest. I některé její povídky, na př. půvabná "Chýše pod horami" vypravují o podtatranském kraji a lidu, který básnířka z plna srdce milovala a pro nějž chtěla zís· kati porozumění i lásku mezi krajany v Čechách. Ale i Domažlicko mělo nemalý význam v životě Boženy Němcové a stalo se předmětem jejiho mistrovského líčení a jeji věrné náklonnosti; pochopíme-li, jak to přišlo, porozumíme nejen jejím zdařilým "Obrazům z okolí Domažlického", ale i lecčemus z jejího spisovatelského tvoření. Když se sedmnácliletá Barunka PanklovL - tak znělo její občanské jméno - r. 1837 vdala za finanč· ního úředníka Josefa Němce, opustila navždy útulné zátiš! ratibořické a musila se se svým manželem stě· hovati s místa na místo. Nějl!ký čas pobyla v Podkrkonoší, pak ve východních Cechách a z českomoravských hranic, kdež stala se upřímnou Češkou, ba horlivou vlastenkou, dostala se r. 1841 do Prahy. Mladá. krásná a duchaplná paní, jíž se kde kdo obdivoval, počala v Praze spisovati nadšené básně a blouznivé. ro;ztoužené báchorky; ~ero7"měla -$llě- _úplně--ŽÚ'Otu kQJem-Sebeaproto dávala se unášeti prudkým citem a smělou obrazotvorností ve vybájené světy, čili byla básnířkou..r9mantickou. Avšak nejeden z jejích učených a básnických-práferpobízel ji, aby se zabývala živQtem lídovým a zároveň aby sí bedlivě všímala' . časových potřeb a tužeb. K tomu se Boženě Němcové, která byla nadána vzácnou schopností pozorovací ~ živým smyslem pro důležité otázky společenské, iÍlaskytla příležitost, když její manžel byl na podzim r. 1845 phi~JL~do.D.o. !J1llžlic. Starobylé a výstavné město při západní hranici ě~é B zároveň na pomezí jazykovém, upoutá ješt~ 8 dnes každého návštěvnika krásnou polohou, zachovalostí starodávných staveb, utěšeným klidem a čistotnou bělost· ností. Milovník dějin najde tu nejednu vzácnou památku významné minulosti; hluboké pohraníč~í hvozdy v blízkém sousedství s mohutnou horou Cerchovem vábi turistu; hlavně pak budí pozornost všech příchozich statečný a ryzí lid "hulácký" v okolí v malebném kroji, s původním nářečím. s bohatstvím zvyků a slavnosti. se starožitnými zkazkami. ?;sněmi a tanci. Když však Božena Němcová přišla do Domažlic. nikdo nedbal ani o lid ani o dávnověkost, ba aní o tom nevěděl; měšťanstvo a úřednictvo bylo poněmčené a vypínajíc se v pošetilé samolibostí nad venkovany. žilo v uzavřenosti nicotně a malicherně. Božena Němcová snažila se jednak povznésti duševní život v městě, jednak poznati lid na Domažlicku a i v něm vzbuditi národní uvědomění. S měšťany a s úředníky měla těžkou práci: marně šířila české knihy a časopisy, marně shromaždovala kolem sebe městské paní a dívky za účelem vzdělání, marně usilovala o českou výchovu školskou. Všecky ty ušlechtilé snahy budily v poněmčilém a zpátečnickém městě jen nedůvěru, a když B. Němcová dokonce psala do českých novin o městských poměrech domažlických. vzbouřili se Domaž1ičané proti mladé a dle jejich do mně ní podivinské "paní komisarce" . Redaktorem novin, do nichž posílala tyto pravdivé a zajimavé zprávy, nebyl níkdo jiný, než jeji věrný přítel, nejslavnější novínář český Karel Havlíček. Zcela v jeho duchu jednala B. Němcová, když budila národní i veřejné uvědoměni v Domažlicích, připravujíc občanstvo .osvětou k svobodě", která tehdy svítala i národům rakouským v nedaleké budoucnosti. Daleko lépe než u domažlického měšfanstva i úřednictva B. Němcová pochodila u venkovského lidu, s nimž se záhy· seznámila a jejž s opravdovou láskou vyhledávala po vesnicích, ve statcích a při práci, při muzikách i jiných slavnostech, zvlaště když se důvěrně zpřátelila s některými vynikajícími rodinami selskými, jmenovitě s rodem Jana Bora, rychtáře chrastavického. Lze říci, že Božena Němcová sama více od lidu přijala než mu dala. I na svých hojných pochůzkách po chodských vesnicích, které brzo úplně poznala, pracovala pro uvědomění národní a pro povznesení duševní: půjčovala české knihy, budila lásku pro českou řeč a minulost, upozorňovala na veřejné události. odvádéla od pověr, kladla rodičům nJ srdce pečlivou výchovu dítek - jak se z toho v Praze radoval Karel HavJíč •. k I Ale za to poznávala mezi lidem mnohé, co jí bylo ve!kým dúševnÍm ziskem: starobylý mrav a kroj. bohatství písni. pohádek, úsloví, správnou, jadrnou řeč i prostý. jiskrný vtip; okřívala při venkovském veseli. když uprostřed lidí upřímných a srdečných zanotovali své neodolatelné písně dudák a "houdek", a když se potom hned rozvířJ1 tanec a ples Chodů a Chodek v pestrých krojích. Ano, to byl ten svěží a bohatý lidový život, jehož bedlivé studium doporučovali jí pražští přátelé; dle jejich pokynu zapisovala si a sbí· rala ústní památky venkovského názoru a mravu. Jíž její pohádky obsahují velmi mnoho látky nahledané a zapsané v Domažlicích a již v nich pozorujeme, kterak básniřka opouští vzdušnou říši vzrušené obrazotvorno;>ti a uchyluje se k životné skutečnosti. Čím více však poznávala žívot, hlavně na venkově uprostřed přírody, citila, že romantika pohádek jí nestačí, a právě v Do- 10 mažJicich plse první povídky ze skutečnosti, jejichž velkou mistryní se později stala. K tomu všemu uvedl ji pobyt v Domažlicích, který v celku potrval dva roky; v prosinci 1847 byli Němcovi přeloženi do nedalekých Všerub, malého německého pohraničního městečka, čímž B. Nemcová byla vytržena z domažlického lidu. První ovoce období domažlického bylo sedmnáct dopisů, ktťré v letech 1845 -1847 B. I':!ěmcová posílala do pražských časopisů "Květů" a "Ceské Včely"; sebrány v ~e1ek jmenují se "Obrazy z okolí Domallického". Cteme-Ii pozorně tyto články, poznáváme ihned, že jsou to v:astně přátelské dopisy. Vlastní osoba pisatelčina vystupuje stále v popředí, a čtenář seznamuje se nejen s jejími dojmy, zkušenostmí a názory, ale i s její povahou, s její rodinou a s jejími životními osudy. Zvláště často zalétá B. Němcová myšlenkami do krásné doby svého dětství a případně srovnává zvyky na Ratíbořicku se způsoby lidu domažlického, takže nejednou se objeví česká d,uše lidová v celé úplnosti. Tím, že svou vlastní osobnost spisovatelka uvádí vždy znovu do vypravování, nabývají "Obrazy z okolí Domažlického" rázu velmi důvěrného a srdečného; zdá se nám skoro, že slyšíme lahodný hlas vypravovatelčin, a že na nás při živém líčení spo- čívá její láskyplný pohled. . Domažlický lid, jehož povaha a mravy jsou vlastním předmětem "Obrazů", zpodobťn jest podrobně, názorně, \ barvitě. Hned vybírá spisovatelka několik rp.zovitých postav z jeho středu, aby na nich ukázala význačné vlastnosti zachovalých Chodů. Hned předvádí nám celé pestré a hlučné zástupy domažlických Venkovanů na svatbě, při tanci, v masopustě, na pouti. 11 Neujde jí nic z lidového žiyota: bedlivě poslouch~ zvláštnosti "buláckého" nářečí; s porozuměním všíma si písní a říkadel; jako pravá znalkyně pozoruje malebný selský kroj, jejž si Chodové dlouho zachovali a k němuž se v posledním čase opět vrátili, vidouce, že se mu rozumní vzdělanci obdivují. Vedle přítomnosti lidové zajímala se B. Němcová i o chodskou minulost: dávala si od starců a stařen vyprávěti starodávné pověsti, které zvolna upadaly v zapomenuti. Tak zazna· menala poprve historícki-přfbih o Pl!9hlavcíc~ a jejich chrabrém vůdci Oj mučedniku Janu Kozinovi. Po stopách B. Němcové bral se pak proslulý spisovátel AloiS" Jirásek, který na základě důkladných studií napsal o selském povstání na Domažlicku velký román "Pso. hlavci", oslavující jmenovitě hrdinného Kozinu; ba i na "Národním divadle" často prováděna jest dojemná a lahodná zpěvohra "Psohlavci", v niž skladateLKarel 1(Qyařmdc doprovodil Kozinovy osudy hudbou. Do Domažlicka uchýlili se i četní malíři, na př. velmi nadaný Jaroslav Špillar, aby zpodobili chodský život ven· kovský; a nad vesnicí Oujezdem, kde Kozina-Sladký žil, zdvihá se dnes veliký a význ~ pomník Choda na stráži, jakoby chránil hranice naší vlasti. I dokázala Božena Němcová svými "Obrazy z"okolí Domažlického" toho, co jí leželo na srdci: upozor.níla své krajany na krásný kraj la zachovalý lid domažlický, i vzbudila "y_~hode.ch samýchJásb k vll:ll}tnímínulasti..! pýchu na půvooní mrav, kroj a řeč, tpkže i takto plnila to. k čemu vedl pravé vlastence Karfl Havlíček. Ale "Obrazy z okolí Domažlického" nejsou jediným darem, jejž básnířka věnovala Chodsku; také některé její povídky poutájí se k tomu pohraničnému koutu západních Čech. Jsou to jedna z prvních jejích' povídkových prací, "Oprázek vesnický", pak jímavá podobizna ušlechtilé duše ubohé zmrzačené žeoy' "Rozárka", zvláště pak rozkošný a napínavý příběh dívčího osudu "Karla" - vesnrěs to povídky z mladších let B. Němcové. napsané před "Babičkou". Když pak dokončila "Babičku", pracovala na novém velkém díle, promyšleném a zaokrouhleném románě ".P.ohor.skáve,s" nice". V něm takřka si podávají ruce dva nejzazší kraje naší vlasti, jež básnířka stejně milovala: část děje a osob náleží Slovensku, kdežto hlavní obsah knihy odehrává se na Domažlicku. Toto zvláštní sloučení krajinných a kmenových zvláštnosti v jednotný celek má svůj hlubší význam, jenž vysvítá i z "Obrazů z okolí Domažlického": líčíc zevrubně a s láskou jed. notlivé končiny naší vlasti a jednotlivé větve našeho národa, vzbuzovala B. Němcová porozumění a nadšení pro to, co nás všechny Čechy spojuje v nerozbornou jednotu národní. Arne Novák. Poznamenání pořadatelovo. Z řady "Obrazu z okolí Domažlického" vynechány v knížce této články 7. a 8 .• méně zajímavé pro mladé čtenáře. Jinak ponecháno až na maličkosti původní znění i s poklésky mluvnickými: jsou to' zejména nesprávné tvary času minulého sloves při podstatných jménech rodu středníhov množném čísle. (Děvčata byly v šátkách, děvčata sejmuly věnečky atd.) OBRAZY Z OKolí DOMAŽLICKÉHO 1. ml ohla bych začit O těžkém srdci, když jsem M Prahu opouštěla, ale to je píseň se zná· mou notou, tu zná každý,. kdo se s tou drahou matkou. loučil. Mně se zdá, jako bych byla třemi kroky celou vlast přeměřila ze slezských hranic přes Prahu až k bavorskému pomezí, to jsou tři obrazy a také tři grammatiky; u severu chodi se "ulicej", v Praze se "unter· haltujou" a na západě řekne sedlák "já jsu bul" a dostal od toho jméno b u lák . .lak jsme přijížděli ku Plzni, byla již silnice plna sefského lidu v pře· krásném, bohatém kroji. Selky byly k líbání. V Plzni jich stálo jako makovic, ale mezi všemi ani jedna blondýnka. Za Plzni jsme se octli mezi Němci; ačkoliv jsme měli kočího z germánského pokolení, musil přece hospodu podle zeleného věniku hledat, poněvadž tamějším Teuton6m nerozuměl. Srdce mi okřálo, když " sem přijela na místo, kde mne, domácí paní oslovi a; "Až budou chtít maso, tak jim pro n ě pošlu." Tento čtvrtý pád středního pohlaví je jako svaté přikázání lásky k lidu našemu, který nám milý jazyk mateřský v celé neporušenosti zachoval. V celém okolí maji ti lidé řeč zlatý poklad, já poslouchám. jako u vi· dění. Kde se jich dotknete, jako by zlaté jiskry 16 pdely. Tu ly dny byla II mne stará žena a povídala, že zde často hoří. Já jsem se ptala na při. činu a ona pravila: "To je tím, zlatá paní, že se nedává božímu ohni pokrm." - "A jak to myslíte 1" - "Od každého jídla, co na stM přijde, má se dát něco ohni, a když něco vykypí, nemá se nikdy hubovat; to patří ohni. Když se pak plaménky sejdou, ptá se jeden druhého: Jak se ty máš, a jak ty; a tu říká ten chudý oheň, že se má zle a že se musí vystěhovat. A oheň se stěhuje a zapálí stavení.11 - Takových pověr je více, a lid to se vší upřímností vypravuje. Vy nevěříte, jak hluboce ten rozpor národního života uráží, jemuž se ani ve vlastní rodině vyhnout nem6žeme. V kuchyni stojí selka, povídá o své rodině, o domácnosti, mluví, jak by tiskl, že by učeného pána zahanbila, a slova její: "Mám holku, je jako větřice, musím ji dát do města, aspoň se naučí stud u - snad aby ho pozbyla,tt s tím klassickým dativem znějí mi ještě v uších; tu se strhne v pokoji křik a pláč, mlij .vlastní synáček hořekuje, že má jít do školy - sně m e ckým slabikářem. Já jsem si ale vzpomněla na dobJi01.! radu a citovala pana Laube: "Man muss sie . bilden III Hoch tomu· nerozuměl, ale mlčel, ja; ko 1ft měl uděláno.·l Každý zvyk obrátí si tu lid bud v legendu nebo v pohádku. Ve vsi Milovči práská pastýř bičem, kdežto jinde obyčejně troubí. To prý vzalo pů.,od, když sv. Vojtěch putuje do české zemi pfišel na • vrch ke vsi a tam umdlen usnul. Tu vyháněl pastýř stádo a troubením sv. Vojtěcha ze 17 sna ·pr::,ymaloval. A žádný lík nepomohl, musil umřít;,l.1 Tak pokračovala v samých obrazech, a na mně bylo učit se a poslouchat. A ti učení sousedé chtějí, abychom ten poklad mateřský pochovali a od lidu se odvrátili? J - Místo dlouhý říká se tu d 1 ú h ý, také k ú t, k lob ú k, pak: j á j s u b i a I . já j s u b u I, od toho povstalo jméno b u I á k, b u I k a, b u I s k Ý k roj. Zdá se, že od nich vzal původ kroj selský a že to byli ti nejstarší osadníci, pro. tože vůbec sedláci z jiných vesnic, kteří kroj svůj zm.ěnili, jmenují bývalý kroj bulský. "Květy" z 29/XI. 1845, Č. 143. 2. iFJ ení tomu dávno, vyšla jsem si s jednou . . ženou do n~jbližší vesnice, jménem . N Chrastavice.. Sly jsme nejdříve k rychtářce. Vejdeme do velkého dvora; všecko zotvíráno, nikde ani človíčka vidět. •• I jen pojáme do sednice, rychtářka je hodná, ce praví moje společnice. U dveří sedí asi devítileté děvče, domácí dcerka, a němá. Ukazuje, že je máma v stodole. Žena šla pro ni, já se zatim. ohlídla po sednici. 18 HnM u dveří byl krb, u něho vysokýže\ézl'lý svícen a pak lože nastlané jako strmý vrch, po· stel. s nebesy, u oken stůl s vysokými trnoži· a kolem lavice, v koutě nad stolem visutá almárka. Jin_e mají v koutě buď zrovna nad lavicí anebo Vf '~i zadělanou figurku svatého, obyčejně Pannu Mar, ; když si zasednou ke stolu, vypadá to, jako by s nimi jedla. Okna byla z plechových mřížek jako v kostele, strop sice dřevěný, ale tak pěkný, jako by byl z ořechového dřeva. Na znamení, že zde rychtář bydlí, visel od stropu u P!ostř~d sednice buben, jímž se tu lid svolává. V tom vejde ryehtá'ika, buclatá modrooká žena. "Vítám vás, posaďte sel" pravi ke mně a utírá zástěrou lavici; "my jsme ten týden poklízeli, a tak jsem ještě ani lože nepřevlík.la; nemyslete, že to vždy tak u nás vyhlíží. Škoda, že není sedlák doma." "I nedělejte si z toho nic, já vím, jak to chodí. Ale bolí vás zuby, jste opuchlá 7" - "Ba bolí, a přece držíme pro to hrdličky. Dlouho mě již nebolely, až dnes v noci, ale tak silně, že mi líčko opuchlo. Můj Bože I kdyby byl ten můj sedlák doma, on umí s pány mluvit; když člověk nepřijde ze vsi, neumí hubu otevřít." ......• "I jen se nestyďte, ta paní mluví radějí se sedláky než s pány," skočila jí žena do řeči, "má českou řeč ráda a mnoho českých knih." "Tak, tak, nu to je hezky; člověk někdy neví, jak přijde vhod. Německy nerozumím, ale můj sedlák rozum:, jemu je snáze. Tuhle jsem si vypůjčila z mi:.sta kroniku, byla hezk~; od té doby bylo ale polního dila, tu přestává všecko až do přástvy. "- "Povězte mi, 19 proč pak jste svůj kroj změnili 1" -"Byl tuže nepohodlný a studený; dříve byli lidé silní, ale ted jsou slabí. Někteří mají ještě bulky a pasy, ale je jich už málo." Dříve nosily červené punčochy (ty mají posavad), sHevíce s koženou mašlí; jako mají na Plzeňsku zelené mašle, tak měly tu převislo širokou kůži, potom černou širokou sukni, jen jednu sice, ale tak tuhou, že se ani ohnout nedala, ta se notně škrobila a sklem pak vyhladila. Zástěru měly černou neb tmavomodrou dole s prýmem, kolem těla černý pás, zlatými penízky vyšívaný, žádnou šněrovačku, jenom :zadu a napřed čtyřhranné, černým aksamitem potažené prkýnko, které přes kříž pod paží nahoru svazovaly. Košile byla se širokými rukávy, na hlavě měly ženy plenu, holky do zadu včesané vlasy, zapletené pletánky a přes čelo bílý pásek černě vyšívaný, zadu uvázaný jako mašle:' V zimě vzaly přes to dlouhý černý kožich, zadu i napřed rozstřižený. - U muŽských bylo vidět vysoké boty do půl lejtek, kožené nebo plátěné kalhoty, krátL. ..• u vestu, bílý šerkový kabát s černým vyšíváním na rameně až po kolena dlouhý;' na hlavě kulatou červenou čepičku s černou nebo hnědou kožešinou kolem. Jinde ale nosili také širo!9' klobouk s černými pentlemi, jako u Plzně. - Tak mi to selka všecko vypravovala a pak si stěžovala, že má němé děvče. "Jeden sedlák," pravila dále, "měl také němého chlapce; on ho dal do Prahy, aby se naučil mluvit. Lnaučil se opravdu, ale škoda jen. že německy. Ovšem bych byla radši, kdyby děvče mluvilo česky, ale nechf I jen když bude mluvit. Nejvíce se bojím, že dostane děvče do m á cín e moc (tak tu jmenuji Heimweh a řikají: Od domácí nemoci není pomoci), ona je na mne tuze navyklá. Pan justicial a správčí nutí sedláka, aby ji tam dal, a Bor to udělá." Po dvoře říkají sedláku. Bor; jinak ale Honza, selka se jmenuje po dvoře Konopková, jindy pak Kačenka. Tak tu má křticí jméno a příjměni své zvláštní užívání. Po vesnici je všude tak ticho, jako by tam živá duše nezůstávala. Okna jsou obyčejně do dvora, a lid je na zad. Rychtářčina máma, šedesátiletá ž~na, stála na mlatč a mlátila. Přiběhla hned k nám a slyšíc, že se divím, jak ještě v tom stářir mlátit může, pravila: "I co pak to, jen když mně Pánbůh zdraví dá. Já vstanu ráno o čtyř hodinách, nakrmím koně; ten můj hoch tuze rád spí a zaspal by krmení; potom jdu na pole vláčet, přijdu domů, uvařím pro chasu jídlo a po obědě s nimi mlátitI!. Když tady leželo vojsko, vařila jsem někdy pro 6::.mnáct mužů, oficírů i sprostých, a mohu říci, že byli spokojeni. Já měla radši knížete než sprostého, on si tak' nevybíral. Vždyf mne až z Prahy zkázali pozdravovat." Všude jsem pozorovala, že mají nad srubem holuby. Okolo Chrastavic je nejhezčí koutek těch hor, které jsem posud viděla, ale nikde není tak romantická krása, jako u nás doma. Což je ale do všech krajin, není-li v nich dobrý člověk. Nemohu vyslovit, jak mi bylo líto, když k nám selka přišla a nebohá ani nevěděla, jak má promluvit."Musejí_ mi odpustit," pravila, "já jsu . hloupá . bulka.", Mt'lj: muž, iTldyf hozl'láte, začal ji to vymíou\Tat, a tu jste měli vidět tu spokojenost, tu radost, že mohla mluvit, jak chtěla, a říkat nám vy. To ví Bůh, proč tím lidem tak opovrhují, že se ubohý sám za hloupého drží a svého krásného jazyka si neváží! "K. II z 2./X1I. 1845, ě. 144. 3. iE] národním veselostem zdejším náleží k oleda a voračky. Selská dívčí koleda K slavíse prostřední vánoční svátek. Tu dostane každá děvečka nebo dcera od hospodyně.h n-ě·t a.-n-k..y, t. j. veliký koláč, dobře máslem a smetanou zadělaný, v němž je skořice, hrozineka mandli hojnost. Těsto se jak náleží uhněte a- jak se tu říká - na křuplavo upeče. Hnětanku si ale holka nenechá, ta je pro chlapce. Svobodni chlapci a holky shluknou se pak vespolek a jdou do města na pálení. Děvka dá chlapci hnětanku k vodce a on jí koupí housku a jablka; to se potom tahá a strká, zpívá a hlučí, a z krčem to jde k musice. Při tom se musí každý opít, ženská tak dobře jako muž~ký. a proto se také nepije pivo, ale pá len í. - O masopustních dnech mají vor a č k ~ První den vezmou si čhlapci muzikanty - .totiž udy a housle - a jdou po děvkách. Každá musí dát peníze na voračky, jak jen může, někdy třeba pět zlatých. Která se z ní ch dá nejvíce vidět, ta potom celý rok také nejvíce tan· cúje. Chlapci plátí muzikanty, častuji 'rosolkóua tančí celé tři dni masopustní ve dne v noci bez přestání. - Důvěra v mocnou přímluvu svatých je zde v plné vládě. Tu ty dni byla u mne stará selka. Když viděla dítě nemocné, pravila: "Ale, zlatá matko, nebyla jste ještě s .tou holkou na Svaté hoře 1" - Já, že ne. - ,,0, to tam jděte; já pořád mé dceři Barce říkám, aby šla s tou němou holkou na Svatou horu; věřte, tam se už mnoho zázraků a divů stalo. Anebo dejte číst mši u sv. Rocha a obětujte na oltář tři vejce, on je patron proti tělesným neřádům a každého uslyší, kdo se k němu obrátí." Na doktory a líky se tu mnoho nedrží. Táž selka pozvala mě na svatbu. Když jsem se ptala, koho si bude syn její brát, pravila: "On ještě neví; má prý jich několik, ale pro mne, ať dělá, jak rozumí." - "Ale má-li být svatba O sv. Martinu, tedy je svrchovaný čas." - ,,1 to je pojednou," odpovídá stará. - Tak to máte tady jako v residenci, sňatky urovnává více rozum než srdce; kdo dá víc, ten bere. Ostatně jsou to dobří lidé, vejdete-Ii do vesnice, nepotkáte nikde hloupou ostýchavost, každý se vám směle do očí koukne, a ne aby troubil, nýbrž srdečně vás vítá. Bývá-Ii ve vsi jako po vyhoření, všude ticho, jen že někde z chalupy zpěv zaznívá anebo pasák si hvízdá, rozléhají se po městě zpěvy bez přestání. Ti kalounkáři při stavech celý boží den ani ústa nezavrou, a je tu písní, až není možná. Nevím, bylo-li by opatrovny kde tak potřebi 2! jako zde. Co se tu dětí potuluje, které na svého otce prstem ukázat nemohou I Ty rostou jako dřevo . v lese. Co jsou staří Iídé, ti jsou zdraví a za· chovalí, ale ten dorůstek je již dlouhým seděním u stavů mnohem zakrnělejší. Avšak na vzdor všemu tomu, že je zde mnoho chudoby, není přece nic o zlodějství slyšet ani o těch hanebných nadávkách. Ale v sobotu a v nedělí, když přijde vyplácení peněz, tu je v krčmách živo, a sklenář má výdělku dost. "V té a té krčmě byly zase caparty," říkají ráno. Krásná pleť dělí se tu na dvě třídy: jedna má čepec na drátkách, druhá klobouk. S čepcem zachovaly se staré zvyky, pod klobouk vloudila se němčina. "K." ze 4./XII. 1845, 1:. 145. 4. [fJ id zde místo Ceška říká Č ech y n ě. Češka . L prý se mluví jen u Prahy. Národních povídek je zde velíké množství. Nejoblí. benější jsou krátké, vtipné a směšné anekdoty, o nichž se myslí, že se vskutku přihodily; starší báchorky, třeba sebe básničtější, nejsou v takové vážnosti. V každé z oněch je vychytralý sedlák nebo selka, hloupý pán nebo vtipné dorážení na hloupé sousedy, Bavory a jiné Němce. Jak se časy mění I V povídkách považuje se! líd za nejchytřejší, a v skutečnosti drží se za hlou~ peho, ač by se to všem říci nesmělo. 24 Jeden sedlák měl býti rychtářem. I ptá se bo představený, má-li k tomu také dost rozumu. "Vždyf vy ho tady máte nazbrt, miižete mně ho trochu přenechat," odpovědě sedlák. - Když jsou ty pověsti napsané, nezdají se vám už tak směšné, jako když člověk poslouchá, jak je odzpěvu jí; to je něco zvláštního, a vše jinak vypadá, než když se to obyčejným hlasem povídá. Slovíčka n o a n u jsou silně v užívání. ,K nejoblíbenějším procházkám náleží cesta do Chrastavic. Tam jsme šli na posvícení. Přijali nás s pravou hostinností a s upřímnou tváří. Sotva jsme dosedli, otočila se hospodyně a přinesla koláč. Ale jaký koláči Takovým posvícenským koláčem podělí se celá rodina; máte na něm, kdo co rád; tvaroh, povidlí, mák, perník a sypání z hrozinek a mandlí Když se koláč snědl, prostřeli jak sníh bílý ubrousek, dali majolikové talíře a přinesli pečité. Mezi jídlem hovořili jsme s hospodářem. Je to muž chytrý a zdravého rozumu, ale že se často mezi německými pány potlouká, má jazyk trochu pokaženější než druzí domácí. Vida, že s námi upřímně mluvit může, začal jinou. My se ho ptali, zdali přece něco ví o svých předcích, ale o těch nevěděl ani co by za nehet vlezlo. Byl rád, když slyšel, že mu historii půjčíme. V hospodě bylo několik sedláků, protože pravé posvícení teprv v pondělí nastane. Můj hoch měl se hned k dudáku, začal mu zpívat, a dudák mu hrál. To ti sedláci koukali a divili se, až nebylo možná. " Ten mládeneček má notu, že by mohl na kruchtě zpívat," pravila jedna selka, jíž jsem za tu zdvořilost poděkovala .. v "pondělí byla podívaná 1 sn jsme"· rovnou cestou do hospody. Na jedné straně u okna seděli sedláci a několik měšfanů, u kamen seděly ženy a malé děti, v třetím koutě stály holky všechny na jedné hromadě, uprostřed chlapci. Na jednom okně seděl orchestr, dudák a huslař. Dudák byl samý věnec, a na klobouku měl plno fáborů a kvítí. Hned u dveří byl šenk, kde rychtář hospodskému pro samé švagrovství nalévati pomáhal. Děvčata byly v červených ~átkách a ženy 9uď v čepcích nebo v plenách. Cepce mají buď bílé jako Plzeňky, anebo poločerné, co starodávní památku a pozůstatek buláckého kroje, pěkně do faldů složené s ploským dnem. Chlapci byli všecko v bílých punčochách a střevících, měli čisté koženky, krátké vesty, rukávy jako sníh, na hlavě tchořovku buďto zelenou aksamitovou nebo červenou. Po přívítání dali nám zahrát národní tance. Přála bych těm baletním tanečníkům a tanečnicím, kteří si tak mnoho na tom zakládají, když se několikrát na patě otočí, aby se přišli na zdejší tance podívat. Af si dudy jak chtí skřípají, oni mají takt v nohou j tu není slyšet ani o krok více, ani o krok méně, iak jeden přestane, přestane i druhý. A což polku I Tu vám tak pěkně tančejí, že ~e radost se podívat na ty nohy v punčochách a střevících, jak opravdu elegantně vypadají. Nejdříve tančili polku, pak štajriš (naši sousedskou), na to zelenák, obkročák a třínožku, všecKY tři jako náš vrták j potom dupavou, houp1!vOU, hrozičku (strašáka), ševcovskou a kolečko. Sevcovská je nový tanec, vymyšlený od našeho stiltného rych- 26 táře; až posud velkého milovníka tance. Dělají se při tom všecky posunky jako by švec šil. Když se dratev vytahuje, musí se mít každý na pozoru, aby něco neulovil; nebof všickni stojí na jedné hromadě, a kdo se neuhne, dostane pohlavek. Viďte, to je ta venkovská gymnastika, ta učí obrat· nosti bel německých turnéřů od starého Jahna až po tu dobu. Naposled přišlo ko leč ko, ten nejstarší tanec, jak pravil rychtář, který za mladých let nic jiného netaričil. Dva chla pci se postavili se dž bánem před dudáka a začali dudáckou notu, dudák se šklebil, huslař dával nohou takt a šest chlapců si přitáhlo své tanečnice. Stojíce porůznu, chlapec vedle děvčete, s rukama nazad spletenýma, začali se podle taktu pořád na jednom místě tak hbitě a šikovně točit, že jeden o druhého ani nezavadil a. z taktu nepřišel, až se pustili a z předu cha pii. T o jde všecko tak čerstvě a pořádně, že se vám zdá, jako by šest vřetének jedním kolečkem se točilo. Zpomněla jsem si na pražské bály, co tu výborů, tanečníCh pořá'dků, prób a Bůh ví, co všecko; a zde v té nabouchané krčmě šlo to bez výborů tak porádně, jako sotva v kterém sále. A proč? Protože tu platí méně přikázání a více dobré vůle. Mezi děvčaty byly všeho všudy asi dvě pravidelné tváře. Všem ale lička zdravím jen jen kvetly. Oči měla každá jako jed, což tvářím neobyčejné krásy dodávalo. Mužští mají pravidelnější a výraznější rysy, postavy jejich jsou jako hory. Škoda, že si vlasy zkrátka přistřihují. Při rozchodu 27 svěřil· mi rychtář, že řekl některým sousedťlm, až bude po venkovské práci, aby k němu přišli na "h e j tu" (hejta je návštěva, také t á č k y nebo lt r á t k y, když hrají), že jim bude číst o starých Ceších, jak do země přišli; také mi slíbil, že dá jednou odpoledne přástvu, abych přišla poslechnout, jak umějí "děvky" zpívati. Mluvila jsem také s jednou selkou z Lužice; v řeči přišlo na ourodu. Když mi pravila, že mají už všecko zaseto a urovnáno na polích, řekla jsem hned, jak to zde způsob: "Obroď Pánbůhl" "Dejžto Pánbúh, vás taky I" odpověděla ona. "Ale letos bude asi zle, nastává nám drahý rok, to prorokujou myši; běhá jich na poli jako čečetek. Zlatá matko, už jsem si kolikráte zpomněla, co;Přemysl prorokoval. Když přišli pro něho čeští páni a on musel k Libuši jít, řekl: Kdyby.ste mě byli nechali dovorat brázdu, nebyla by v Cechách nikdy nouze, tak ale nebude se vám často ani chleba dostávat. A věru, již se kolikráte nedostávalo." - Ta .• děla přece něco z historie, což tu je pravouvzá·cností. "K." ze 6.jXlI. 1845, Č. 146. 5. rE]aždé město pamatuje několik ohňů, jimiž K popelem lehlo. Takovým neštěstím stane se přestávka v paměti lidské, minulost se oddělí od přítomnosti a pravda i báje splynou v jedno. U mne sedí stařičká žena a vy- pravuje o velkém ohni. "Před tim ohněm' byly v městě krásné a nádherné stavení, velké ,zámky a překrásný kostel, celý mědí krytý, domy ale všechny plechem pobity. Kolem stály čtyry před. městí, krásné brány, valy dvakrát vodou obehnané, zdvihací mosty, zkrátka, bylo to pevné město. Bezděkov jmenovalo se předměstí, v němž prý se katolíci zdržovali a tam svůj kostel měli, v městě byli Husité. Dávaly se bankety, hostiny, a všeho dost a dost. Potom prý přišli červení kněží, kteří lid učili a Husitům všecky knihy na náměstí spálili. Kdo se nechtěl poddat, museh~ ,;emě, Když se ti vyhnanci stěhovali, zakleli prý své nesnášelívé bratry, aby se jim nikdy více dobře nevedlo, svých statků aby neužili, a jejich dětem aby nikdy štěstí nezkvetlo. A ta kletba, věřte mi, lpí od té doby na městě, které se až dosud nezpravilo. Po velkém ohni vystavělo se město zcela jináče, do rynku nešlo ani jediné okno, každý zůstával uvnítř a měl do zadu okna. Lidí bylo málo, tak že mohl člověk o pravém poledni po rynku v košili běhat. Všecko chodilo po sprostu; bohaté měšfanky a paní radní (bylo dvanáct radních pánť'J) nosily na svátky zlaté čepce, krepitanové, pájové a groditurové šaty (látky Z vlny a hedvábí) a k tomu hedvábné zástěry. Sprosté ženské měly kanafasové šaty a cicové, na způsob zlatých ušité čepce. Oblékla-li některá panna do bálu kamrtuchové šaty, to byla už tuze velká paráda. Mužští nosili střevíce a punčochy, dlouhé fraky, jabot, vrkoč a klobouk na tři facky. f\fež peněz bylo hojno. Když se některá vdala, dostala kronu dva i tři hrnce sháněnou míru. Matematika nebyla skvělá: počítalo se všecko na kolečka, křížky, čáry a háčky. Vypiijčil.Jj si někdo peníze, přinesl dvou- neh třížejdlikový hrnek, dostal sháněnou míru a tolik zase odvedl. Všecko šlo na slovo. O němčině nehylo památky; ve školách učilo s~ česky a latinsky. Mnohý desítiletý chlapec uměl tolik, co sám pan professor. Na děvčata se arci tak nedbalo. O Vídni, kamž teď mnozí do služeb chodí, nevěděl tenkráte sprostý člověk ani dost málo; jestli co zaslechl, tuf myslel, že je' to v ji. ném dílu světa. Jenom do Prahy chodili někdy na poul. Když se odtamtud děvčata vrátily, stěžovaly si, že jim tam říkají hor a k y n ě a že si z nich smíchy tropí. Kalounky dělávaly na malých stávkách v ruce. Při každém nehezpečenství bylo první, že šli a peníze zakopali, nejvíce do lochů (sklepů), tak že až posud je v zemi veliké hohatství. Z toho pošlo, že viděli lidé každou chvíli hrns:e kronů hořet. Ti, co peníze zakopali, museli chodit strašit; takové rejdy děly se téměř v každém domě. Před časy chodili kněží po domech a dávali líbati Pánaboha; lidé ale spávali nazí, a tudy prý se často přihodilo, že nemohli vstát, a oni jim ho museli k samé posteli donést. Během padesáti let se vše .tak změnilo. Do škol zavedla se němčina, děti dostávaly odměny, jest-li dohře německy uměly, učitelové chodili po domích a učili ženské zadarmo. Domácí poúštěli se do světa, cizí se přistěhovalí, a tak to staré pomalu zahynulo. Zá.,ky, zdi a brány se zhouraly a jiné domy se stavěr" zvláště po vyhoření před třiadvaceti lety, kde také jedna část vysoké věže u hlavního kostela zhynula. Při ohni shořelo také mnoho důležitých spisů, které byly v zelezné truhle zavřeny. ff Hned jak se do města vjíždí, stojí po pravé straně památnÝ dům, jak se praví, ze všech nejstarší a z venku pěkně malovaný. Obrazy na něm představují muže na všech stupních lidského stáří od roku až do sta let. Je vidět, že to bylo dobře pozlaceno. Chraň Bůh I aby snad kritika myslila, že to mám z pergamenových listin, co tu povídám. Na to je času dost, až náš vysoce vážený pan měšfanosta historii města vydá. Jak jsem se podivila, když jsem slyšela, že muž ten a spisovatel český, jsa rodem ze Žatce, teprv z lásky k poddaným jazyku jejich laskavě se naklonil. Tomu by se měli všichni Nedočechové před soudní stolicí dostati, kteří myslí, že se jim tak povede, jako se tu o jednom svobodníkovi povídá. Měl prý zlaté tele, jemuž se klaněl. Když lidé ráno do kostela chodívali, nebylo na poli ani hnuto, a když šli Z kostela, bylo pole zoráno. Co se ve sklepě klaněl zlatému teleti, zorali mu šotkové pole. "K." z 9./XII. 1845. Č. 147. 6. ITJ es. e1ý život panuje mezi děvčaty ... n. a p ř á s tV v ách, . kde se jim pohádky od huby jen odsejpají. Když některá z chudších děv. čat trochu peří nastřádá, sejde se jich Jl n~kolik u ni, aby ji pomohly peříčko sedrat. Při tom se peče puč á I k a. To je smočený a pak upražený, pepřem posypaný hrách, který se při draní rozdává. Chasníci přijdou k tomu, povidá se, zpívá se, a po draní někdy i tancuje aneb hraje na výplaty čili fanty, kterýchžto her zde množství mají. Před nedlouhým časem byla jsem v Koutě a v Kdyni, znamenité to fabrice na vlněné věci. Je to překrásný ústav, zaměstnává denně přes tisíc lidí a poskytuje okolním nenepatrných výdělkO. Z Koutského zámku, okolo něhož se pěkný park táhne, viděla jsem na vysokém vrchu zbořeniny hradu Riesenberku a zpomněla si při tom na pověstný román "Consuelo", jehož děj z větší části do těchto krajin položen. Vykopalo prý se tam několik kousků šperku, které majitel schoval. Přes Šumavské hory sešli jsme si až kousek cesty za hranice. Jaký to rozdíll Tu vás pozdravují české dítky: "Pochválen bud Ježíš Kristusl" a kus cesty dále troubí na vás německá tvář a nepozdraví, kdyby sám Bavorský král jel okolo. Tu jsou i pole jínak zorány, tu i jiné chalupy, jinak i všecko ostatní. Těm jejich střechám se naši hoši vysmívají, protože mají šindele na nich jen položené a na těch místo šindeláků velké, třeba pětiliberní kameny ležet, aby jim nespadly. Taková střecha podivně vypadá. Nyní vím teprv, odkud to pochází, když se říká: "To je knedlík jako bavorský šindelák." -- Když jsme jeli nazpátek po těch do oblak sahajících vrchách, bylo nebe plno. hvězd, a dole z oken roztroušených chalup kmitaly se rudé světýlka plápolajících loučí. Nedivim se, že si staří na těch' vrchách zámky stavěli, nedivím se, že tu lid na do m á cín e moC trpí. Horalovi je v dolině ouzko, jen na milých horách je mu volno. - Když jsme přijíždeli, šly selky do kostela; tu jsem viděla zas tu roztomilou mošinku z rákosi s nesčíslnými barevnými klůckami, jakou jsem sama do školy nosívala. V ruce držely modlicí knížky velké a skvcstně svázané, s lehkým žlutým plechem, na němž je kříž a jiné květy vytlačeny. Uprostřed a v každém rohu vězí sklenný barevný kámen, což pěkně, ba skvostně vypadá. Můj roztomilý venkovský lid, s nímž tak ráda zacházím, uvedl mne v podezření, že jsem také sprostá. Z toho si mnoho nedělám, ba jsem přesvědčena, že není nic lehkého získat si důvěru u selského lidu. Já to již umím. Když mne která potká, hned se ptá: "Jak se máte, pani? proč k nám neidete ?", Já jí podám ruku a upřímně zat'esu. Jednoho dne spala jsem u Bora, na krbu byl oheň rozdělán, já se zahrabala do toho nesmírného vrchu peřinového a dudy zvenčí se ozývající mne ukolíbaly. Ráno - právě jsem si něco zapisovala - přijde Dorla, mladá ženka, ještě s jednou, po prstech až k samému sto:ku; já zvednu hlavu, ona mi padne okolo krku a ptá se: "Jak jste spala u sedláka?" tak upřímně, jako by byla moje sestra. Druhou, která řekla:· Jak se vy,spali? zakřikla Darla: "Nesmíš jí řikat von i, ona to nechce, já ji také tak neřikám." Ted' už koluje mezi nimi "Malého historie" a "Lhotský sedlák". - Divno mi bylo, že zde jenom dudáckou notou nejraději zpívají, to je jejich zamilovaná. Přes dudy nic není, a kdyby přišel Strauss s celou bandou, nedostal by ani krejcaru. "D udá k a h o ude k, t o j s o uch I a pc j, t i hrajú, až srdce v těle skáče." Celý půst nosí zde selky bílé zástěry, jejich smutek je bílý kalounek, bílá zástěra; dále ve vesnicích je zase modrý. Jestě před několika lety panoval sem tam obyčej, že musel míti ženich v den svatební k odd a d b ě hřebíčkový kabát jen po kolena dlouhý bez límce, který začasté od praděda zdědil, a k tomu červenou čepičku s kunoul Právě tak jsou vymalováni sedláci na obraze v klášteře, jak cepy a kosami Němce tepou. Jsou to tak zvaní C hod o v é, o nichž jde pověst, až prý opět povstanou, že bude zle. Nevěsta zase musela mít bulku, vrkoče červenými kalouny proplítané a odívku. To prý byl pláštík na způsob burnusu, celý černý, u krku šňůrou sepiatý, uprostřed zad viselo prkénko s půl lokte šířky a délky, též černým suknem potažené a modrými puntiky vyšité. Až k tomu prkénku visely vrkoče. Takovou dívku není už teď ani vidět, ba celý obyčej vychází z pamětC Jen to se praví, že nosil družba před dudákem červený praporec, když šli do kostela. a písně zpívali. "K." ze 16/XII. 1845, Č. 150. 9. mestUjící popisují nám cizí krajiny jako za. C hrady, všude po polích zelenají se stromy a jsou k užitku i k utěšené ozdobě. Jenom u nás bývá někdy jednotvárnost až k umdlení, nic než planina a holé role, nikde stromku, nikde křoviny. Kdyf to na některých stranách za Prahou nic jinak nevypadá. Tím více mne tu překvapilo několik polí, kde jsem mnoho štěpných stromů po mezi nasázených spatřila. Divila jsem se, že přece jeden hospodář je milovník št~pařství, ale nebylo tomu tak. Stromy ty stá1r. tu Ještě po dědovi, který v tom zahbení nacháze, po jeho smrti přišel j;ný hospodář a ten strómy okolo pole a statku až na několik posekal a zahynouti nechal. Smutnější ovšem je jiná příčina, která se tu vůbec udává, proč tak málo ovocných stromů viděti, an tu místa dost ladem leží, jehož by se k štěpnici dobře použiti dalo. Praví se, že bývá každý strůmek od nezbedné luzy zkažen, a stoji-li v poli, že se často i velký kus pole sešlape. Jednomu rychtář,i podřezali přes pUl kopy stromků, které si byl nasázel. I řt:kla jsem, že by se to snad nestalo, kdyby v tom všickni najednou jednosvorně začali. To je opět ta bídná stránka našeho školního vychování. Tabulkami: "Š k o dat n a str o mech činěná, trestá se tak neb takl'" nepřivede se lid k ničemLl, ba jeho svévole setím jen podráždí. Kdyby ale byla za školou malá štěpnice, kde by se dítě učilo, jak proutek z jádra 3S puči, jak roste, až sez něho strOmek vyvede, kdyby viděl chlapec, jakého opatrováni a šetření tu potřebi, aby rostlina nezahynula a dobré ovoce vydávala, jsem jista, že by raději novou kudlu z Klatovského jarmarku do vody hodil, než aby mladý stri'lmek poranil. Ta rozpustilost neděje se jen od sprostého selského kluka, to se stává i v Praze na nábřeží, jak jsme nedávno četli. Naše vychováni je nepřirozené od jednoho konce až k druhému. Jak pěkné zahrady jsou v okolních vesnicích, a co v nich vidíte? Jilmu, jeřáb a střemchu, jenom někde také hrušku nebo jabloň. Sotva že se ze sta jeden vydaří, který by si tohoto odvětví hospodářského zaměstnání hleděl. Ale odkud by se chuti a schopnosti nabralo, když se na to z mládi nehledí? Nebohý štěpař z vlastního nadání zůstane o samotě, a závist, ta pekelná příšera, přejde hory doly a vtiskne své jedovaté šlépěje po vesnici jako po městě. Když myslí, nebohý, že mu jeho lopota ponese užitek, 'zničí zrádná, hanebná ruka, která by zaslou žila, aby ji !' samého ramena ufal, tolik životů a tolik práce. Casto se dívám na ty holé vrchy a myslim si: "Hle, jak krásné sady by tu mohly být jak k vyražení, tak k pohovení lidu a k okrase celé krajiny I" Ty sady a štěpnice dodávají Koutskému panství velké krás)". . Polnosti si tu ale sedlák hledi dosti bedlivě, ač prý zi'lstává při starých zvykách a žádných novot nezačíná. Koni je tu málo, ale za to je radost se podívat na skot. Skoro kaž~ý sedlák chová 36 bké dvacet až třicet ovcí podle velkosti statku, což prý dobře vynáší, zvláště když vlna plati. Musí to být od dávných časO a snad také k vOli oděvu, nebol potřebuji do roka kolik liber vlny na své šatstvo a pro čeládku. Pacholek dostane 5 zl. na penězích a dvojí oblek, děvka 2 zl. a také dvojí oblek. Ty šarkové sukně a kabá!y jsou z polovic vlny, a tudy jí mnoho vyjde. 'Celadka se nemá zle, když je sedlák zámožný. Když jdou ze služby, dostane každý roháč, čtverhranný to koláč, vší omastkou pomazaný. Odtud snad mají píseň: "Dejte mi peníze, dejte mi roháč, Mně se tu nelíbí, já půjdu od vás. tl I co se stravy týče, jsou tu jednodušeji živi nežli v kraji, a také zde umí málo která tolik vařit jako tam, a při žádné příležitosti, jak jste při svatbě viděli, nemají tolikerých krmí jako jinde. Na tom však pranic nezáleží, ba lépe jest, když se s jednoduchou stravou spokojí. - Ale duševní stránka venkovského lidu je velmi zanedbána. A jak by mohlo jinak být? Vesničané, kteří jsou blíže města a do školy sem chodí, ti přece o něčem slyší, ale vzdálenější jsou věru nebozí. Mají školy i učitele, mOže-li se to tak nazvat, ale těžko učit, když řečený učitel sám nic neumí, kromě trochu asi a do sta počítat. Který pořádný člověk by se však také za 50 zl. v peprný stav učitelský uvázal? I A ty musi ještě dost bídně vytlouct. Přes zimu chodí děti db školy. ale jak první husí kvítko vyleze, nastane jiná práce . a škola se zavře; pan učitel má bez toho také svou práci, buďte polní anebo řemeslnickou, a učení se tedy musí odložit. Ovšem že tam duchovní otec pilně dohlíží, ale za hodinu nemůže se všecko do těch tvrdých mozků vlit, a byť by jim samé potěšitelné pravdy a užitečné vědomosti vecpával, když učitel v tom nepokračuje a věci ty častým opakováním v paměti jejich neokopává, musí se to do druhého dne vykouřit a vytratit. Takový ubohý sedlák neví ani, že by se mimo čtení ještě něčemu jinému měl naučit. O psaní nebývá ani zmínky. Ptejte se ho, co vám odpoví: "Vidíte, zlatá paní, ten náš kantor je hodný, můj chlapec umí dobře číst a leta svá spočítá na minutu, to je dost na selského chlapce, vete?" Vy mu ovšem za pravdu nedáte a řeknete, že je potřebí, aby rolník, který je na své mozoly živ a z jehož rolí vyrůstá koření proti strašlivému hladu, také jiné věci uměl, nežli cedulku z kanceláře bídně dost přečísti, ale on zůstane při svém: "Milá paní, to je pro učené lidi; a kdo by nás tomu naučil, náš pan kantor neumí sám tolik, a pro nás sprosté lidi ta učenost není/" Přece však nám zkušenost dokazuje, že by je to těšilo, kdyby se jich někdo ujal. "Bože I" říkají, "kdyby nám v těch dlouhých zimních večerech někdo tak něco ~ovídal nebo čtal, jak bychmerádi poslouchali I" Tu však buď není, kdo by četl, anebo se knih nedostává, anebo je ti páni nechají v schránce zavřené. Tu tý dny zaklepe někdo na dvéře, já zavolám "dále". Vejde sedlák, přeje "Dobrého zdra- vf", a udělá hlubokou poklonu. Ptám se ho, co žádá. "Jdu s prosbou k vám. Byl jsem uM ••• t)'chtáře, a ten mi povídal, že jste mu zapůjčili knížky k čtení. Já jsem taky milovník písma, prosil bych vás tedy, kdybyste pro mne něco měli k čtení, já bych vám od toho zaplatil, co byste éhtěli." "My nepůjčujem knihy za peníze, ale když rád čtete, půjčím vám kníhu z dobré vůle." Jdu tedy a hledám něco příhodného, on se zatím ohlížel po pokoji. "Prosím vás, paní," ptá se a ukazuje na obrazy pověšené kolem po zdi, "kdo jsou ti pánové?" "To je Karel Čtvrtý, otec vlasti," povídám, ~očnouc od prvního. " To je sv. Prokop, opat Sázavský I" . "Počkejte, paní, já se na něj podívám, hm, hm, tak to je Veleslavín? I" při tom kroutil hlavou a bystřey se na obraz díval. " To je Zižka," vykládám dále. " To ten Kubík, co popral u Kouta ty Němce, podívejme se." I ptám se ho, ví-li co z české historie? Ale on mi tolik povidal, ba i léta udával, že jsem se až podivila. Cetl prý jednou ,celou zimu českou kroniku. Měl radost, když seznal í některé z ostatních králů, o kterých z historie věděl. "A tito pánové skládají knížky?" opakoval po mně a ostře přehlížel řadu českých spiso\'atelů. " Tu ten je švihák," řekl, ukázav na Tyla. "Ten 39 je asi dobrý čtveračiJta. Co pak skládá?" ptal se a ukázal na našeho Celakovského. . I jdu, vezrJtu ,,0 h I a spí sní čes k Ý ch" a přečtu mu "Ceského sedláka". . . "Vždyf jsem si to myslil, že to bude něco takového, to mu z očí kouká," tak řekl a pustil se do srdečného smíchu. A tak na každém něco posoudil, ale nejvíc se mu líbilo, že má také jeden z těch pánu rozdělené vlasy jako sedlák. Dlouho jsem se s ním ještě bavila a pořád jsem měla co odpovídat. Když odcházel, nařizovala jsem mu, aby nečetl knihu jen sám pro sebe. . "To není starost I Nač bych to pro sebe čtal? Kdybych neměl také jiným povědět, co je hezké, ani by mě to netěšilo." .• Podala jsem s úctou sedláku, jejž hloupým nazývají ruku, a přikázala mu, aby přišel brzy zase. "Česká Včela" z 31./IIl. 1846, č. 26. 10. DJ·ž dříve jednou 'stala se zmínka, že jsem chtěla, aby se u mne každr.lu neděli odJ poledne několik městských dívek scházelo, že bych jim jednu neb dvě hodiny čítala. Slíbily, že jedna druhé řekne a že přijdou; první neděli jich přišlo tedy pět - a to byl za·· čátek i konec - více nepřišly. Dále jsem pona· vrhla několika dívkám, kdyby se chtěly ůčit psát'. 40 aby chodily v neděli a ve čtvrtek ke mně, že je budu učit. Ta se ozvala: "Kdyby to bylo německy, to by mě ,Voter' necha!." Tu zase: "Kdyby to bylo francouzsky; česky již umírni" - Není divu. - Přihlásilo se jich osm, ale když mělo přijít k čemu, zůstala jen potovička. Proč i ta druhá polovička nepřišla? - "Ze prý to není potřebí ženské, aby uměla psát jako kancelářský." - Bylo' by si přáti, aby uměl každý kancelářský pravopisně česky psát, uspořil by nebohým sedlákům mnohé mrzutosti. Tolikráte jsem to již slyšela, že není ženské potřebí, aby uměla psát; jen když umí trochu číst, že toho je dost I Musím při té příležitosti své soukromné mínění povědit. Když se vezme kolem, jest ovšem mnohem větší počet žen, které nepotřebují celý rok péro vzít do ruky, ale velký počet jich je zase, které bud celý obchod vedou, aneb mužovi po ruce být musí. Těm toho je potřebí, aby uměly jak se patří psát. Vím, že to je posud požadování nemožné, ahy umělo a odřikávala. Je-Ji dítě vtipné, tak se přece n,~kdy' stane, že se mu ve dvanáctém roce v mozk~ rozsvítí a ono některou věc pochopovati za ř í I a běželi vně. Ale jaktěživa jsem neviděla člověka tak dovádět, jako ten dělal; zrovna jako pominulý. Zimnice je ale ta tam, a chlapík může zase skály lámat." Taková rozprávka trvala ještě chvíli. konečně ~e jí ptám: "Jste zkoušená babička?" "Zkušená jsem, ale zkoušena nejsem. Má zlatá paní, naše obec je chudá, aby dala babičku na své útraty do Prahy učit a některá městská ta by se u nás neuživila. Moje nebožka matka byla také babičkou a od té jsem se naučila, co umím. Pánbůh mi dává štěstí; po všecky ty léta se mi ještě nic nestalo. Z herbáře naučila jsem se znát !>yliny, z nichž potom mastě a léky připra. vuji. Věřte, že jsem mnoha lidem pomohla." "Já vám zkušenosti neupírám, avšak byste se neměla přece vždy na ni . spolehnout a vždy při patrnější nemoci s rozumným lékařem se poradit." "To já beztoho, když vidím, že moje síla s to není, sama nutím, aby pro doktora poslali, ale lidé nemají velkou důvěru k doktorům a bojí se útrat. " "A což vám za léčení nic neplatí?" "Bába od žádného ničeho nežádá," ozvala se na to druhá žena. 6 81 "A jakž bych měla žádat, když sami mnoho nemají, a já přece své živobytí mám. Pánbůh mi dal vtip, že mohu být lidem platnou, a musel by mne trestat, kdybych jeho milost jen k svému prospechu a k zisku užívala. A což to není nic, když mne mají všickni rádi, jako bych patřila k vlastní rodině? Jdu-Ii po vsi, chytají mne děti za šarku a táhnou do stavení, přijdu-Ii do hospody, volá mne každý na poctu, a je-Ii muzika, přestane chasa tančit a bába musí do kola. Přinese-li který sedlák co dobrého z města, dostanu já první okusit, a peče-li selka co lepšího, přinese bábě kousek. Já musím být při svatbě, při křtinách a pohřbu, ke mně přijdou s radostí i žalostí.Nu, vidíte, nestojí to za mnoho?" "Ba věru za mnoho, a blaze, kdo si svým dobročinným jednáním lásku svých spoluobčanů získá." "Ale já se s vámi zapomněla a chvátám domů. Ještě musím však vnučce kytici udělat, ona má květinky ráda. Několik Kukalek, Pampalíšky, Holubinky - tuhle jsou Ptáčky - trochu Pábídvě Peří - Babky ty nezvadnou - Rásu, a kytka je hotova, jako z panské zahrady. Máte-Ii, paní, málo vlasů, uvařte si Rásu a myjte si ní hlavu, za krátký čas, budete mít vlasy jako Maří Majdalena. Nu, teď vás Bůh sp~ovoď, až půjdete naší vsí, zastavte se hejtú." Mluvná babička odešla a my se braly dále; na cestě mi žena o ní mnoho chvalitebného povídala. Jak jsem se přesvědčila, nebyly některé rady té babičky špatné, a co při tom nejmou- 82 dřejšího, nebyly s tolika pověrami smíšené, jakých obyčejně takoví doktoři užívají. Na cestě našla jsem slzičku, kvítko mi zvláště milé, an mi vždy blažené chvíle na mysl uvádí. Jako dítě, když jsem s mojí babičkou na procházku chq,lívala, kdykoliv jsem slzičku našla, tázávala se mne: "Nezapomněla jsi ještě, co jsem ti o tom kvítku povídala ?" ,,0 nezapomněla, já to umím dobře povídat," a na babiččino pobídnutí začala jsem vždy: "Když židé Pána Krista na kříž přibili, stála jeho matička pod křížem a hořce plakala, takže jí potůčkem slze na zem padaly a tam se s krví smíchaly, která tekla z ran jejího miláčka. Pán Ježíš umřel, a po celém světě stala se veliká tma. Země se otvírala, skály se bořily, ptáčkové v povětří umí· rali, a na lidi přišel velký strach. Když ale zase sluníčko vysvítilo, stál pod křížem chumáč takových kvítků, vyrostlých z krve a slzí. -Ty červené lupínky jsou krev Pána Ježíše, a ty bilé perličky jsou slze Panny Marie." "Proto ji mus:š vždy políbit," dokládala babička a já s uctivostí poručení její vykonala. A proč ne? - vždyť líbáme obrazy ze dřeva a kamene, práci to rukou lidských, proč bychom neměli s nábožností kvítko políbit, jenž uděláno rukou Páně-? Skoro mlčky došly jsme k sadům na cestě ležící vesnice, u nichž skoro u každého záhon konopě naset byl, aby nemuseli sedIác:i provazy kupovat, jak mi žena povídala. "Jak Pánbůh ten svět krásně zřídil," začala 83 po malé přestávce. "Jak podivno, že maji květiny takový život jako my lidé. Na př. konopě, kdož by si pomyslil, že se musí poskoné i hlavatice dohromady sít, aby oboje rostlo a užitek přinášelo, a že se poskoné po vyprášení, aneb jak obyčejně říkáme po pojímáni již trhat může, kde hlavatice teprv o Jiljí :..; trhá. Můj milý Bože 1 všecko chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne. Můj otec, dej mu Pánbůh věčnou slávu, říkával nám, že je to u všech květin jako u konopí, že musí být mužská a ženská, by rostla ,a nezašla. Jak krásné to je, když si pomyslím, že se to kvítí miluje, jako lidé, a že si rozumí j věru, jak na to zpomenu, bojím se které utrhnout. abych mu tu krátkou radost nezkazila. Na jaře, když stromy kvetly, vichr se strhl a větve k sobě skláněl, říkával nebožtík otec: "Děti, bude hodně ,ovoce, stromy se líbají." Tou řečí došli jsme k fabrice u města, a žena rozloučÍvši se ode mne, vešla tam. A ten lid musí ve tmě zajít, pro ten nemáš světla, duše svatý I? pomyslila jsem sobě. "č. V.," z S./III. 1847, Č. 19. 20. 84 SLQVNÍČEK anekdota, stručné, vtipné vypravováni. Aufgabe a Sprachlehre, slóva německá, znači úlohu a mluvnici. bálové dni, všední dny v masopustě, kdy pořádají se bály či plesy. banket, hody, hostina. bloI.idýrika, děvče nebo žena světlých vlasů, plavovláska, rusovláska. burnus, druh svrchního šatu, těžší kabát, také plášf s kápí. "Cesta do Arabie", plným názvem .Cesta do Arabie a do země Svaté" vyšla r. 1804 péčí Václava Matěje Krameria, zasloužilého buditele českého (1753-1808), (viz o něm "Oseni" sv. lO). cicové šaty; cic = tenký kartoun, látka bavlněná . • Consuelo" (c = k), rJ>mán francouzské spisovatelky, zvané George Sand (čti Zorž Sand [íUi nosově]). ěeěetk'a, pták z čeledi pěnkav. Čelakovský František Ladislav'" 7. března 1799 ve Strakonicích, t 5. srpna 1852 v Praze, vynikající český básník a učenec. Čerchov, hora v Českém Lese, 1037 m. "das bohmsche VOlkla" (čti das bémše feik/a) v nářečí Němců v Pošumaví = český nárůdek. dativ (ti = ty) = 3. pád pří skloňování jmen; výraz klassický dativ značí tu správný, ryzi mluvnický tvar. Douška = mateří douška, známá vonná rostlina, které přípisují léčivou moc ;u nás roste několik druhů doušky. dynovačky, pletence z vrbového proutí, kterými o velikonoční pondělí dle starého zvyku švíhají hoši děvčata, aby dostali pomlásku.' 85 elegantně = uhlazeně, s vytříbeným vkusem. filosofické přednášky, o vědách, ve kterých vzdělávají se studující na univer~itě (ní = ny) V oddělení či fakultě filosofické, přípravujíce se k úřadu professorskému a p. finančni úředník, při rozličných úřadech finančních, kteréž zřízeny jsou k opatřování a správě státních příjmů. Manžel B. Němcové byl komisař finanční stráže. flegmatický (ti = ty) = povahy lhostejné, chladnokrevné. fortel, obratnost, obratný způsob. germánský, náležející k národním kmen1'Jm, k nimž patří též Němci; slova germánský užívá se často místo slova německý. grammatika (i = y) = mluvnice. groš, stará mince. Za dob, kdy psány tyto "Obrazy", byly g-roše dvojí: stříbrné (asi 10 h) a měděné či "šajnové" (asi 4 h). gymnastika (ti = ty) = tělocvik. "Halleluja" (z hebrejského) = "Chvalte Boha", slova zpívaná pří církevnich obřadech o Bílé sobotě a dalších dnech velkonočních. handrkovati = smlouvati se. Havlíček Karel (Borovský), český spisovatel a novmar (* 31. října 1821 v Borové u Něm. Brodu, t 29. července 1856 v Praze), neohrožený obhájce svobody a práv národa. Heimweh (čti hajmvé) německy, značí doslova stesk po domově .• herbář, sbfi:kil sušených rostlin. historie = dějiny, dějepis, také dějepisná kniha; někdy i pr1'Jběh nějaké události. houdek, hudebník, hrající na housle. jabot (z franc., vyslov žabó), ozdoba z řasovaných krajek při náprsence mužské košile; nosila se též ve stol. 18, a na začátku století 19. pří kroji, k němuž náležela i paruka s copem (vrkočem) a klobouk třírohý, jak říkali na tři facky, frak, t. j. kabát s dlouhými šosy a krátké kalhoty. jarmark, z německého Jahrmarkt (ah =: á) výroční trh. 86 "Jarohněv z Hrádku", název dějepisné povídky, již napsal Jan Jindřich Marek (básnickým jménem Jan z Hvězdy) kněz a spisovatel český (* 4. listopadu 18U1 v Liblině, t 3. listopadu 1853 v Kralovicích). justiciál (ti = ty), správně ;usticiar; v dobách poddanství soudce ustanovený vrchností na panství. kalounkáři, výrobci tkalounů, tkanic; průmysl tento byl v Domažlicích velmi rozšířen. kamrtuch, druh silnější látky bavlněné. kancelářský, úředník pří správě panstvi, zaměstnaný v kanceláří, t. j. úřadovně. kantor, dřívější název pro učitele. karneval benátský; karneval značí masopust; v posledních dnech masopustních bývalo zvykem, že chodily maškary í po ulících; zvyk ten dodnes udržel se k. př. v Italií. Slavný karneval býval zvláště v Benátkách, městě italském. klassický, viz dativ. konopě neb konopí, rostlina kopřivovitá, dvojdomá; jsou totiž rostliny pestíkové (konopí poskonné Č. letní) a prášníkové (konopí hlavaté č. zimní). Z vlákna konopného dělají se provazy. Kosina nebo Kozina, vlastním jménem Jan Sladký, chodský hrdina, jehož příběh vypisuje Němcová ve svých "Obrazech"; nebyl však, jak píše Němcová, popraven v Klatovech, nýbrž v Plzni. kosmopolitismus (ti = ty) 2. pád kosmopolitismu (z latin.) = světoobčanství; rozumíme pří tom obyčejně podceňování významu vlasti a národa. Kovařovic Karel, český skladatel hudební (* 9. prosince 1862 v Praze). "- kritika (ti = ty), posuzování nějakého díla nebo výkonů. Na př. kritika nějakého díla literárního, kritika díla hudebního a jeho provedení, kritika děl umění výtvarného. Takovou kritiku provádí (a uveřejňuje tiskem) kritik, jenž má býti odborně vzdělán. krony, lidový název pro korunní tolary. střibrné staré míriC@i v hodnotě asi 5 K. kruchta = kůr kostelní. kudla, levný nůž zavěrák, bez péra, obyčejně s dřevěnou střenkou. labyrint = bludiště. 87 latinka, písmo, kterým nyní česky píšeme a tiskneme. Dříve psávalo se česky i tiskly se české knihy písmem t. zv. švabachem, jehož dosud užívá se v němčině. Laube Jindřich (1806-188 i), proslulý německý spisovatel a řiditel dvorního divadla ve Vid ni. Spisy jeho i jeho přátel B. Němcová ráda čítala. Uvedená věta německá značí "Potřebí je vzdělávati". legenda, příběh ze života Kristova nebo svatých, pověst obsahu náboženského. "Lhotský sedlák" vl.lzidor, sedlák Lhotský, překlad německé knihy pro lid, pořízený Josefem Mejstříkem r. 1845. libra, stará váha; libra t. zv. "vídeňská", o níž tu řeč = 560g. litera = písmeno, také písmo. Lužice, správně Luženice, ves u Domažlic. majolíkové talíře, z majoliky, polévané bílé hlíny. Malého historie, t. j. "Prostonárodní dějepis české země", jejž r. 1844 vydal český spisovatel a novinář Jakub Malý (1811-1885). matematika (ti = ty) = počtářstvi. Mediolán nyní Milán, město v severní Italii. mystický (tí = ty), (z řec.) tajemný, záhadný. Nedoěech, přezdívka pro neuvědomělé Čechy. nobel (vyslovuje se nóbl) = vznešené. ofidr'" důstojník. orchestr, sbor hudebníků. ouhor, pole, které se na čas neosije. aby si půda odpočinula; dříve na takovém poli spalovali strniště (ohořelé, úhor), aby popelem se pohnojilo. pálení = kořalka. pergamen, zvláštním způsobem do běla upravená suchá kůže osli, telecí, jehněcí, již se ve starověku užívalo ku psaní lístin, knih. próba (z něm.) ••• zkouška. půltřetník, drobný peníz. redaktor, kdo řídí, pořádá časopis (nebo knižnici), připravuje rukopisy pro tisk i sám pro časopis piše. residence = sídelní město. Riesenberk čti Rýznberk. romantický, romantika (ti = ty) (yysvětlení podáno v úvodě.) 88 rynk = náměstí. řebiěkový kožich, barvy "řebičkově" hnědé. sháněná mira,}. j. při naměření se vršek doJů srazí. Spitzberg čti Spicberg, čili Hrádek nad vsí Ujezdem II Do- mažlic, na němž stojí nyní pomník Kozinův. svobodník, sedlák, jenž nebyl poddán vrchnosti, byl svoboden; statek jeho taktéž byl svobodný. Strauss (čti Štraus), proslavený skladatel tanečních kusů, a kapelník dvorní hudby ve Vídni. studium (di = dy) (množné číslo studie) badání a zkoumání jako příprava k nějakému dílu vědeckému nebo uměleckému. Spisovatel koná studia, aby dokonale poznal látku, jíž chce zpracovati. Studium, studie zove se také vůbec další vzdělávání se ve vědách a uměních. šarka, šerka, velmi husté a silné, hrubé sukno. Také kusům lidového kroje ze sukna takového zhotoveným (svrchniho kabátu, sukni) říká se šerka. šarkový viz šarka. šindelák = hřeb, jímž přitlouká se na střechu šindel, t. j. krytba z podélných prkének. šmele, drobounké korálky skleněné, obyčejně různě zbarvevn~, jimiž vyšívají se vzory k ozdobě ruzných předmetu. Spillar Jaroslav (* 1869 v Plzni), český malíř. švabach viz latinka. "Te deum" (latin.) tě, boha (doplň chválíme) začáteční slova církevního chvalozpěvu. Teutoni, bývalý kmen německý, usedlý při moři Baltickém; slova Teuton užívá se někdy k ozhačení Němce vůbec. turista, cestovatel ze zaliby. turnéři, příslušníci německých jednot tělocvičných, které založil J. F. L. Jahn, nazvaný "otec turnéřstva". (V době, kdy Němcová psala tyto "Obrazy", nebylo ještě "Sokola", jenž vznikl teprve r. 1862.) Tyl Josef Kajetán, * 4. listopadu 1808 v Kutné Hoře, tll července 1856 v Plzni, herec a říditel divadelní, český spisovatel. "unterhaltujou" se = baví se. Česká řeč lidu městského bývala znešvařena přemnohými slovy německými, z nichž některá bohužel dodne~ udržela se v obecné mluvě naši. 89 Veleslavín, to jest Daniel Adam z Veleslavína (* 14. července 1546 v Praze, t 18. října 1599 tamtéž) professor na vysokém učení pražském, později knihtiskař; získal si velikých zásluh o správnost a ryzost české řeči. věník, věnec, věchet. vrdlice nebo dojačka, nádoba, do níž se dojí mléko. vrkoč = cop. ypsilon = tvrdé, y. zlatý za tehdejší dvojí měny byl také dvojí: t. zv. zlatý "stHbra" platil nynější 2 K 10 h a = 21/2 zlatého "šajnů" (viz i groš). zpěvohra n. opera, dívadelní hra, při níž na místo slova mluveného nastupuje slovo zpívané, provázené hudbou. žejdlík, stará míra = 0'341. Žernoy, Zli~, jména vesnic blízko Ratibořic, domova Bož. Nemcove. "Život lana Augusty", bískupa Českých Bratří, jenž žil v 1500-1572, napsán byl jeho písařem Jakubem Bílkem (1516-1581) a vydán tiskem roku 1837 péčí pHtele B. Němcové, Josefa Franty Šumavského. 90 OBSAH. Str.na BOŽENA ~ĚMCqV Á A JEJÍ •• OBRAZY Z OKOLÍ DOMAZLlCKEHO' - - - - - - - - - - - - - - - - - 7 OBRAZY Z OKOLí DOMAŽLICKÉHO - - - - - - - - 15 SLOVNÍ ČEK - - - - - - - - - - - - - - - • • - - - - - - 85