Řím' či titava? Ale život, nepřítel vš~ho radikálního
simplismu, neuznává tak krajních antithesí a v neko·
nečně plodné své vynalézavosti vytváří závratné si·
tuace, v nichž člověk, hnán pudem po štěstí neb
touhou plně a opravdově vyžíti svůj osud, musí se, stůj
co stůj, vzepříti přímočaré logice základních proti·
kladů kulturních, společenských a mravních a vynu·
titi si všemu na vzdory řešení vlastní. Toť konflikty
nejvlastněji tragické, a básník, jenž v životě i dějinách
cítí se neodolatelně přitahován takovými spory, jest
opravdovou povahou dramatickou, byť nikdy nesáhl
po útvaru scénickém. Alois Jirásek přes tolik náběhů
a úspěchů na jevišti, nebyl dramatikem nikdy; na tc
jest jeho intelekt založen příliš jednoznačně a jeho cit
laděn příliš kvietisticky. Ani Temno' není dílem
tragikovým. Z okruhu ideových srážek. daných historickou
látkou, vyloučilo právě ty, jež rytmoval živel
dramatický: napětí mezi cizím cítěním a vrozenou českostí
u katolíků, zápas lásky k domovu a důslednosti emi·
grační na straně protestantské, spor západoevropských
novot a mód se starodávnými mravy domácími ve
šlechtě i v měšťanstvu, skrytý boj světského ducho·
venstva a řádových kněží, útočnou nedůvěru usedlých
patriciů k mohutnící vrstvě byrokratické.

A přece: na konfliktu podobného rodu osnována
jest hlavní romaneskni zápletka Temna, na marném
milování dcerky českého kacíře a syna pří'Sně
katolické měšťanské rodiny pražské, jenž jest předurčen
ke kněžství a snad i ke vstupu do Tovaryšstva Ježí·
šova. Arciť, ideově historická váha ústředního tohoto
motivu jest značně oslabena tím, že spisovatel
připojil k němu co nejtěsněji motiv jiný, dosti konvenční
a pro dějinně ideové řešení neplodný: lásce Jiříkově