KAREL JAROMíR ERBEN A JEHO »KYTICE«

RÁ VĚ před rokem, také v listopadu, oslavili jsme sté výročí
zrozen in Karla Hynka Máchy, a tehdy přes celé století, vbodl se
nám hluboko do myslí pátravý a tajemný pohled Jana Křtitele
moderního českého básnictví: odvážný zahajovatel a tragický
průkopník stál zachmuřeně před námi. Karel Jaromír Erben,
poslední velký básník naší lidové romantiky, jehož jubileum
připadá dnes, jest o rok mladší než Mácha, leč znamená v mnohé
příčině pravý opak pěvce Májového: z klidných a laskavých jeho
zraků, v nichž není ani otázek, ani předpovědí, pohlíží na nás
vyrovnaný dovršitel a zpečeťující klasik Hlavní dHa obou
protichůdců, krvavě osobní »Máj« vášnivého umělce a souladně
objektivní »Kytice« mírumilovného učence, stojí na křižovatkách
naší poesie, kde rozbíhají se její cesty diametrálně; třebaže
zvláštní zvůlí náhody vyšel předčasný »Máj« několik luster před
zpožděnou »Kyticí«, přece od »Máje« dostaneme se do samého
životního varu moderního našeho básnictví, kdežto po cestě od
»Kytice« vedoucí nazpět až ke zdrojům národní romantiky
vlastenecké.

Karel Jaromír Erben náleží do řady básnických našich zjevů,
značené jmény Čelakovského a jeho nerozlučného druha
Kamarýta, dále pak dvou zlomkovitých talentů J. J. Langra a 287