a kročeje chodců v stinných podloubích - to měšťanská duše
staré Litomyšle mlčením promluvila.

. Mimo obvod náměstí město ztratilo mnoho ze své
původnosti, jen v ulici Boženy Němcové pod tiskárnou, na náměstíčku
Braunerově, kde stávala druhdy horní t. zv. německá brána,
v blízkosti ulice Kakasovské zůstaly ojedinělé budovy a
půdorysné znaky litomyšlské starobylosti. Po jejích stopách lze
kráčeti též, vystoupíme-li ke hřbitovu, kupícímu se kolem
barokního kostelíka sv. Anny; ten onen náhrobek, to ono jméno
připomíná stavebně umělecký a kulturně národní vývoj města,
slavného historicky, památného architektonicky, populárního
literárně. Mnohem později než česká města, v nichž rozkvetla
gotika stará neb vladislavská, Litomyšl došla svého slovesného
zpodobení a své básnické oslavy: dvě osobnosti, těsně
související se staroslavným gymnasiem litomyšlským, Alois Jirásek
a Teréza I'1ováková, mají o to zásluhu přední. Jejich pozornosti
neupoutalo však jen město samo v různých fazÍch dějinného svého
rozvoje, nýbrž studovali a zobrazovali Litolnyšlsko celé v jeho
krajinné, národopisné a dějinné souvislosti. Nejbližším okolím
městským, které kaštanovými alejemi, rozlehlými panskými
dvory a pavilonky v hájích připomíná vladařenÍ hrabat
Trautmqnnsdorfů a Valdštejnů, došli do starodávných vesnic a samot,
na Růžo~Ý palouček, posvěcený českobratrskými exulanty, do
Dolního Ujezda, domova Lukáše Pakosty, do Lubné, rodiště
Jané\ Jílka ... tam ve stínu hlubokých a nepřístupných lesů
pohraničních· a mezi svéráznými stavbami dřevěnými odhalili to,
o čem Litomyšl nemá dokladů výtvarných, ale co krvavě
zapsáno jest v jejích letopisech, jakožto čestné tradice města
Kostků z Postupic: památky českého lidového hnutí
náboženského.

9lrne fNovák.

VI