374

ARNE NOVÁK:

Hamsun skoro hymnicky slávu a krásu země,
koupající se v barevných mořích a vystupující z lázně do
duhového pláště prozářených mlh, vypráví slohem
pohádkovým o ztaj ených pokladech lidského srdce
a snu, v nichž každý zevní popud se přebrušuje ve
svítivou hlať, stává se zbožným epikem přírodních
božstev, vymýšlí nevýslovně opojné báchorky o lásce
ženině, která nese na nejměkčích perutích osud
ztraceného muže přes oceány a přes hroby.

Ale v autobiografickém "Panu", který nemá
nadarmo formu deníkovou, Hamsun dovedl obě
protikladné tendence svého vnitřního života spoutati v
jediný dramatický děj. Záhadný příběh jeho lesního
a přímořského samotáře, lovce a poustevníka Tomáše
Glahna, který v nočním mlčení pobřežního hvozdu
vidí vstávati pohanská přírodní božstva, a jenž své
germánsko-řecké bohy opouští pro marné milování
s bílými ženami - příběh ten určován jest prudkým
zápasem onoho vášnivého kladu a oné urputné
negace. Hamsun umí to promítnouti stejně tragicky,
kde staví v kontrast maloměstskou nicotu jizlivě
narýsované společnosti bezvýznamných Iidíček
síri1undských a vznešená kouzla pantheisticky
obdivované přírody severské, jako kde vypráví v
intensivním svém impressionismu o dvojí lásce poručíka
Glahna k přírodní samozřejmé ženě Evě a k Edvardě,
rozmarné a složité dívce, v níž ženství jest
přepodstatněno a otráveno kulturou. Pro tuto dvojí, velmi
citlivou polaritu jest "Pan" knihou
nejhamsunovštější. Není dojísta zbytečno, přichází-Ii k nám nyní
v druhém, básničtějším, odstíněnějším překladě, jehož
původce, Gustav Pallas, prokázal své právo tlumočiti
a vykládati Hamsuna dvěma studiemi o tomto velkém
severském problematiku a zároveň napial všecky
síly, aby byl práv Hamsunovu vzdutému a
zpěvnému Iyrism u.