SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNÍ.

POŘÁDÁ PROF. FERD- STREJČEK,

JAN NERUDA:

BAI~I~ADY A ROMANCE.

S ŮVODEM OD ARNE NOVÁKA.

SEDMÉ VYDÁNí.

ty PRAZE

NAKLADATEL F. TOPiČ KNIHKUPEC

VI!ŠKERÁ PRÁVA VyHRAZENA.

Tiskem knihtiskárny .VELESLAVtH" 'p. r. o. 1921,

ÚVOD.

Roku 1883 založil Jan Neruda, tehdy muž téměř padesátiletý, sbírku veršovaných prací •• Poetické besedy". Chtěl v ní shromážditi básnická díla všech tří literár. ních skupin, jež počátkem osmdesátých let dávaly české poesii ráz: vedle žijících ještě vrstevníků Ne· rudových, kteří zůstávali věrni uměleckým zásadám proslulých almanahů "Máj!"l", měli Iiýti v "Poetických besedách" zastoupeni j stoupenci směru národn~ slo· vanského, za jehož mistra byl pokládán Svatopluk Cech, i básničtí mluvčí školy kosmopolitické, která se ho· nosila jmény Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera; obecně uznaná auktorita Nerudova slibovala býti po· jítkem různých pokolení j literárních proudů. Hlavní důraz při programu nové sbírky dával Jan Neruda na epický obsah většiny svazků a skutečně jako red· aktor žádal od svých přispěvatelů velmi důtklivě práce výpravné, na př. veršované povídky, skladby idyllické, legendy, ballady, romance atd., takže často nedovedra mu ani stačiti moderní praxe basnická, která verš vy. hražuje vždy větší měrou lyrice, odkazujíc látky výpravné spíše do mezí prósy. Ale Neruda sám, jenž i v kritikách často dával přednost předmětnému, věc· nému, neosobnímu básnictví před náladovou, dojmovou, citovou neb přemítavou lyrikou, podal hned v prvDím svazku "Poetickýó besed" krásný příklad poesie vý· pravDé: zahájilf sbírku •• Balladami a romancemi".

Z Nerudových šesti veršových knih přimykaji se "Ballady aromance(' nejtěsněji k básnické tradici české a tím nejpřesněji naplňují kritický požadavek pozdějJích let Nerudových, aby národní básník byl pokračovatelem a dovršovateIem svých předchůdců, kteří z bohatství národního ducha tvořílí· slohem národním. I položil si Neruda v "Balladách a romancích" pod. statně jiný úkol než v předchozí básnické sbírce, v "Písních kosmických'( (1878). Závodě ve výmluvných hymnách, ódách a meditacích o vesmíru se světoobčanskou myšlenkou a s rhetorickým . slohem mladého tehdy Jaroslava VrchlickéPo, Neruda uchýlil eo nejdále od starší básnické tradice české; nyní však zcela určitě a vědomě řadí se k českým básníkům, kteří prosté a přece těžké umění balIadistické přivedli k dokonalosti a zároveň naplnili pravým duchem národním.

BaIIada i romance - ani u nás nečinili přední pě. stitelé epických těch druhů přísného rozdílu mezi obě. ma - těšily se v naší novočeské literatuře od samých prvopočátků nemenší oblibě než v sousedním písem. nictví německém, odkud voleny vzory, slohové pokyny, ba i předlohy a látky. Dokud sledo'lAli čeští spisova. telé činností svou jako hlavní účel získati literaturou lid pro jazyk a národnost, hodil se jim k tomu znamenitě prostonárodní ráz ballady: později, když v romantickém duchu toužilo se i naše písemnictví obro. diti lidovou písní, pověstí, naivni věrou, uvítalo v bal· ladě onen básnícký druh, který nejvydatněji· čerpá z těchto zdrojů, a naši vůdčí spisovatelé Jungmann, Ša/aHk, éelakovský,Erben zabývali se se zálibou i láskou balIa.dami i romancemi. V prvním předjungmannovském

období naší poesie, kdy za mistra balladického slohu byl považován Sebestián Hněvkovský, převládal pří tvoření ballad Gleimův, ze Španělska a Francie vypůjčeny názor a sloh: skladatel ballady v naivním, ano jarmarečním způsobě stůjž rozumem svým povznešeně. ano posměšně nade všemi ukrutnostmi. hrůzami a příšerami přeplněného děje baIlady a parodistickým svým podáním bav posluchače neb čtenáře vzdělané. ale vyváděj posluchače neb čtenáře prosté z pověry a ze strachu.

V Německu již Biirger, který z prvu pěstoval též parodistickou a komickou balladu, uveden byl jmenovitě poznáním lidové výpravné poesie skotské na novou dráhu: nalezl v baIladě vzácný útvar slučujíci těsně náladovou lyriku. stručnou epičnost i dramatický vzruch a zachycující v působivé přírodní malbě ta· jemné a podvědomé vztahy člověkovy k osudu a k ne· známým silám. Co mohutně. ale jednostranně nadaný Biirger spíše vytušil, to doložil velký znalec a milovník lidového básnictvi Herder studiem výpravné poesie u všech národů a ozřejmil hojnými příklady: od něho až po dobu romantickou stává se baIlada s rolllancí zhuštěným projevem duševniho a mravního života lidu, jenž těsně spiat s oživenou přírodou. v příbězích tragických bojuje s temnými daemony i se záhadnými mocnostmi o vnitřní, mravní svobodu. Herder byl kritik, sběratel, vykladatel; zásady jeho proměnili v básnický čin oba klassikové výmarští. Goethe a Schiller, kteří sesílili mravní a filosofické í symbolické jádro baIlady. a pak romantikové, jmenovitě UMand, jimž náleží zásluha o látkové rozšíření oblasti ballad i romancí, hlavně o středověk.

Překlady Jungmannovými a Markovými i theoretickými zásadami Jungmannovými zdomácnělo též u nás modernější, romantičtější a básničtěj~í pojetí ballady; ve veršovaných pokusech mladého Safařika, v několika skvělých číslech Čelakovského, hlavně v "Tomanu a lesní panně", v smělých n,ábězích Kali~ových, především však v Erbenově "Kytici" dochází romantický názor o balladě ztělesněni. Od těchto dob jsou české ballady prosy ceny duchem vážným, chmurným, až tragickým; předvádějí člověka v těsné souvislosti s přírodou; zpodobují osudné a významné vztahy jeho života; berou svoje náměty, obrazy i obraty z básnictví lidového. Mezi českými balladiky vyniká Čelakovský okouzlující silou v podáni ovzduší přírodního; temný a rozervaný Kalina, v lecčems Biirgerovi podobný, dramaticky vzrušeným vypravováním a silně procítěným názorem mravním; klassik pak české ballady Erben hlubokou ethíckou ušlechtilostí, která dovede velké konflikty vyrovnati smírně ve smyslu vyššího mravního řádu, dále pečlivou psychologii postav, uměním syté nálady, darem jadrné a plné stručností jazykové.

Erbena vyvolil si za svého mistra již mladý Neruda; i kdybychom neznali XXI. čísla "Hřbitovniho kvítí", kde Neruda hlásí se k pěvci "Kytice" s vděčným ob· divem, nemohli bychom o tom pochybovati. Jako člověku líbila se Nerudovi u Erbena jeho hluboká lidumilnost, objímající láskou a soucitem všecky trpící a strádající; jako umělec, jenž se všemožně snažil zhostiti se upřílišněného subjektivismu svojí rozpoltěné osobnosti, obdivoval se Erbenově mocné a výrazné předmětnosti a věcnosti; jako básník toužil se naučiti

jeho .úsečnému, plnému plastickému výrazu,. který stup. ňoval ještě hutnou jadrnost mluvy lidové. Balladistou z Erbenovy školy prokázal se Neruda hned v •• Knize veršů výpravných" velké své třídílné sbírky z r. 1867. Není tu ovšem zcela ještě věren českému svému učiteli, nýbrž pokouši se také o epiku v slohu tehdejšího největšího básníka francouzského, Victora Huga, a podává ve volném výběru látek i myšlenek výpravné úryvky z cizich dějin i pověstí, aniž v nich dochází zvláštního svérázu. Naopak, nejlepši ballady z uKnih veršů", na př. "Mrtvá nevěsta", " Matka ", "O třech kolech", prozrazují každým veršem Erbenova následovnika. Neutají se však podstatný rozdíl: Erben byl bá. sníkem doby romantické, Neruda jest synem střízlivého, realistického věku. Látky souvisící s lidovým bájeslovim' jsou vzácností u Nerudy; tajemné, nadpřirozené vztahy nahraženy jsou většinou motivy čistě lidskými; příroda málokde zasahá do osudu lidského, a městský básník nevěnuje jí valné pozornosti; na venkov a jeho lid neline se záhadná záře báchorková, nýbrž jasné světlo denní. Tyto rysy, které ovšem v několika bal· ladách musily ustoupiti starši vžilé tradici, jsou ještě stupňovány ve zvláštní skupině výpravných skladeb, jimiž se dostal Neruda nad Erbena, v t. zv. balladách sociál nich, jako "Slaměný vínek", "Skočme, hochu" , " Před fortnou Milosrdných" a "Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik". V nich užívá Neruda úsečné a lidové rázovité formy erbenovské ballady s její výraznou psychologií, s jeji ostrou charakteristikou, s jejím až dramatickým dialogem k tomu, aby nakreslil prudce jímavý obraz ze společnosti bídy: sociální sku·

tečnost vyložená se silnou mravní -opravdovosti ·nastu· puje· místo bájeslovných a tajemných vztahů.

Nesporně byl mladý Neruda z Erbenových žáků nej. významnčjší: aby však byl opravdovým velkým balIadikem, k tomu scházelo mu po "Knihách veršů" mnoho. Byl příliš střízlivým, rozumovým a vypočítavým básníkem. který nedovedl svého čtenáře naplniti onou iIlusí, která jest nutna pro dokonalý umělecký požitek z každé ballady; žádáť pravá ballada jako legenda, aby ji čtenář četl s naívní mysli, - ale tehdy Neruda, kritik, satirik, ironik, úmyslně každou naivnost rušil a rozplašoval. V Nerudových 'balladáchz "Knih veršů" bylo příliš mnoho chtěného, zamýšleného a vykombinovaného žívlu, kdežto bezprostřední a prudce osobní zažitky scházely. K tomu všemu se musil Neruda protrpěti v mužných svých létech, v samotě opuštěného a mládeneckého žítí, v létech choroby a stesku: dlouhá ob. dobí, kdy jeho lyrika zcela umlkla, posvěcena jsou právě úsilím o takové prchloubení bytosti. Teprve když. zocelil a ucelil takto svou povahu, vrátil se k básnictví: v "Písních kosmických" jako hloubající lyrik. v "Balladách a romancích" spíše jako věcný, předmětný básník výpravný.

Na rozdíl od většiny epiků nevymýtil Neruda z věnce osmnácti Lásní, jež velmi libovolně nazývá balladami a romancemi, živlů osobně lyrických; naopak mohli bychom říci, že Neruda velmi uměle konstruuje pří. běhy bal'adického rázu proto, aby ukryl v nich svoje city, myšlenky, tužby, - čím známe Nerudovu vnitřni osobnost lépe, tím více ohlasů jeho duše nacházíme v "Balladách a romancích". Velkého básníka mateřské

lásky, jenž tkvěl celým srdcem na své chudlčlté matičce, poznáváme z "Ballady pašijové".; něžného přítele dětí, který často si pozasteskl nad tím, že osud mu nedal "dětské hladit hebké vlásky", prozrazuje stejně "Ballada ,horská" jako "Ballada dětská" nebo jako "Romance štědrovečerní"; nadšeného pěvce volnosti politické, který z mládí tak velebil Karla Havlíčka, slyšíme plesati z "Romance o jaře 1848" a horliti z "Romance italské"; zejména však obdivujeme se, jak v "R{)manci o KarlulV." se Nerudovi . zdařilo ztě~ lesniti živým a barvitým příběhem polohistorickým vlastní přechod od nedůvěry v národ k nadšené lásky. plné víře v jeho vnitřní cenu,neb jak v biblickém námětu "Ballady o svatbě v Kanaán" obráží se vy. rovnaný a mužný humor zralého Nerudy, jenž zapo:,. mínaje na sebe, dovede se vždy radovati s radujícími.

Mají-li •• Ballady a romance" tolik lyricky prožitého, není věru divu,. že se v nich i po stránce slohové obje. vuje mnoho prvků lyrických. Některá z čísel jsou ryzí lyrika, na př, těžce zádumčivá meditace, nadepsaná "Romance o Cerném jezeře", jež i složitou a vážně pádnou stavbou slok vymyká se všemu básnictví vý. pravnému. "Romance o jaře 1848" neb "Ballada a polce" jsou v podstatě zálibně a široce rozvedená čísla malebného popisu, v nichž básníkův zájem málo dbá o skrovničký děj a úplně o dekorační hru, o rozmar~ nou směs pohybů, barev, světel. Tu vidíte, jak Nerudův zvláštní smysl pro zeVní malebnost, který z něho učinil tak znamenitého cestopisce a tak svěžího oživovatele staré Prahy. nedal se ničím utlumiti a pronikal i tam, kde básník v podstatě sledoval zcela jiné zá.

mysly. Zvláštni touto směsi živlu lyrického a výpravného, částí dějově vzrušených a pohodlně popisných, stručně naznačujících nápovědí a arabeskových' vložek uvedena jest do •• Bal/ad a romancí" slohová rozma· nitost a živost, svědčící o ryze umělecké povaze Nerudově.

Ale hlavní otázka, již si položil Neruda nad "Balladami a romancemi", zněla asi: Jaké stanovisko za· ujmu k životu, abych pro vnitřní své zkušenosti užívati mohl starých forem ballady a romance? A odpověd, kterou si mohl ovšem dáti jen sladký mudřec-humorista, byla: stanovisko prostého, naivního člověka z lidu. Jen takto získal Neruda pro svou knihu onu zmíněnou nutnou ilIusi, bez níž ballad a legend nelze chápati. Čím Neruda více uzrával, tím se u něho mocněji jevila touha vrátiti se k dětství, k jeho prosté víře, k jeho citové bezprostřednosti neporušené přílišnou rozumovou kulturou. Již v "Loretánsk!Jch zvon· cích" r. 1859 napsal významné verše- "a k prso um jsem si sáhnul - rád bych to velké srdce zas ve srdéčko stáhnul!" To se mu v "Balladách a romancích" namnoze podařilo. Našel tu prostičkou víru zbožného děcka vychovaného v legendách, obřadech, zkazkách katolické církve, onoho zvědavého a tklivého hošíka ze "Svatováclavské mše". Pro Nerudu vyrostlého v staré Praze neznačil návrat k dětství- vzkříšení bájeslovných a pohádkových bytostí, tajemných přírodních pověr, jako pro venkovana Erbena, i tvoří jádro "Ballad a romancí" nikoliv ballady ve vlastním smyslu. nýbrž spíše katolické legendy ze života Spasitelova a svatých (až na jedinou ryze dětsky podanou "Balladu dětskou").

J tam. kde příšerný živel dostupuje vrcholu. v •• Balladě zimní". podřízen. jest motivu katolicky legendárnímu, který proniká i v skladbě tak svobodomyslně pojaté. jako •• Romance italská", nebo v takové hře bujného rozmaru. jakou jest •• Ballada rajská". Většina těchto legend laděna jest radostně a jaře i při vážném podkladě myšlenkovém, "Ballada horská", "Ballada tříkrálová", Romance štědrovečerní", •• Ballada rajská", •• Ballada o duši Karla Borovského" a •• Ballada o svatbě v Kanaán"; pouze vstupni •• Ballada pašijová vyznívá chmurnými tóny jako později celý spřízněny cyklus "Zpěvů pátečních".

Neruda užil všech prostředků svého vyspělého umění básnického, aby docílil dojmu naivnosti. Zpracoval lidové náměty. přidržuje se někdy dosti přísně svých předloh jako v •• Balladě o duši Karla Borovského"; vybudoval jako Erben v •• Štědrém dni" některé kusy zcela na motivech· lidového zvykosloví, tak zvláště •• Balladu májovou", •• Balladu o polce" a •• Balladu o svatbě v Kanaán"; pojal biblické děje jako výjevy z českého venkova. Od starých primitivních malířů naučil se kouzlu naivnosti malebné, jíž jest v každé skladbičce plno; studie národopisné poučily ho důkladně o zvykových a krojových jednotlivostech. jichž použil plnými hrstmi, ale nade vše projevil se Erbenův žák mistrem lidovémluyy. Od málomluvného a přece tak obsažného dialogu, z něhož se skládá "Ballada stará-stará", až po kypící a šumící příval slov a obrazů v "Balladě tříkrálové" neb v "Balladě o svatbě v Kanaán" - jaká to stupnice výrazu 1 Všude formulovité obraty; všude lidová říkadla a úsloví, všude paralle.

lismy v~até z prostonárodní písně zpestřují řeč,· která by se cizinci jistě zdála přeplněnou a hesrozumite1nou, ale v níž Čech nalezne zvláštní kouzlo pľlVodnosti a zvláštní půvab neporušené kmenové ryzosti.

A právě v těchto dvou rysech skrývá se umělecké tajemstvÍ "Ballad a romancí", které je spojuje s Če. lakevského "Ohlasem písní českých" a 5 Erbenovou " Kyticí" .

JAN NERUDÁ:

BALLADY A ROMANCE.

Rallada pašijová.

Byla rada kol božího trůnil svolána, by Satan měl svou 'lidi. Slétli andělé se s nebes končin. vzlétl také Satan šumně 7dlili.

A Bůh kynul. Bylo ticho. ticho. "Satane, nuž prones slovo svoje t" Anděl děsu uklonil se pánu:

"Pozd'ravena koruna buď Tvoje!

Vznúším žalobu před tváří nebes, žalobu na Tebe, Hospodina,

že 's dal zrádně lidstvu na spasení královského Mariina syna.

Dal's mně lidstvo darem za hřích jeho, bych je spoutal žalem, věčnou nocí, zželelo se Ti zas lidstva toho,

a Ty saháš na kořen mé moci!" -

"Dávám syna svého jediného.

ieho život lidstva za spasení.

Není, Satane, to cena plná?"

Satan volá: "Není, Bože, není I"

"Nu že přidej ty, a přidej dále

každy anděl, co iich po mém nebi, muk mu velkych, nežli na kříž smrti přibijí ho studenými hřeby I"

Vystoup' Cherub: "Dej mu v kalich nevděk, onen nevděk, jenž až k nebi křičí,

že ti, pro něŽ mladý. život dává.

sa~i "Kamenuj I" a "Na kříž I" řičí!"

Vystoup' Seraf: "Dej mu bolest onu, která srdce bodá nemtěii:

ti, jež k sobě vinul neitoužněji,

že ho zalhou, zradí, opouštějí I"

Vystoup' Trůn: Nech pocítiti jeho, že ho opustilo celé nebe.

nech ho zoufat, že 's i Ty odvrácen, a že ztratil, Bože, také Tebe I"

A Bůh kynul: "Satane. ty slyšišl Jeto dosti lidstva za spasení?" Anděl děsu rozpřáh' kridla ohará, volá nebem: "Není, Bož<:, není 1

Jedna bolest nad bolesti všechny. jedna muka nade všecl~:1a muka pod křížem stůj matka, hy syn viděl, jak to její srdce hořem puká I"

Ballada horská.

"Rekllěte mi, babičko m;l, co že rány svírá, po č>em člověk, těžce raněn, přece neumírá?" ""J~ány hojí otevřené na tom lidském těle jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele." " ,.r~ekněte mi, babičko má, co se dobře dává, je~Ji ochořelá hlava bolestí až žhavá?" -

""Na tak těžký úpal hlavy pomoc jiná není nežli mladé jarní listí z lesní jahodeni." "

Dítě z chaty vyskočilo, do sousedních polí "Daruj šťávy, jitroceli, Il.a vše co kde bolí!"

S pole spěchá ku lesině, přes trní a hloží -

"Dej mi to své mladé listí, jahodino bOŽÍ!"

Co kde chtělo, rychle mělo. ke kostelu běží:

na kříži zde před oltářem Kristus rozpjat leží.

"Potírám Tvá svatá prsa, myju bok Tvůj svatý, tělíčko zas uzdraví se, Ježíšku můj zlatý -

kladu čerstvé Jistí lesní na hlavu a líce.

nebude Ti hlavičku Tvou bodat úpal více I"

Jan Neruda. Banady a romance.

Nad kostelem velké zvony do viIkolí zvoní, lid se sbíhá. v prsa bije. zázraku se kloní:

jak to dětská duše snila,

vlile boží vyplnila.

Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele, nemá rány ve svém boku. nemá trnu v čele, bílá Iilje v ranní záři po celičkém těle,

.. "

Ballada dětská.

Matka zdřímla na úsvitě. Dítko vyjeveně hledí -

v nožičkách mu Smrtka sedí.

Malá Smrtka. sama dítě. na hlavičce věnec bílý,

ve košilce drobné tílko,

v ručkách drží hravé sítě jako k honbě na motýly. A ty ruce jako hůlky. žluté jako z vosku Čílko. místo oček modré ditlky .

•• Poiď děťátko. pojď hoJát'·;o. na chvilečku. jen na krátkú:

Zahraiem si na lféJice andělíčkův při muzice co dvě bílé holubice."

•••• Matička mně nedovoli. a mne t~líčko tak bolí I" "

"Pojď děťátko. IlOlouiJ,ítko!

Přišla jsem Ti ku pomoci, ncmoc nemá více moci, venku ve andílkův Iniru poletíš až k nebi vzhilrll."

""Matička mně jíti nedá myslím. že liŽ hlavu zvedá.""

"Pojď děfátko. pojď babátko!

Posílá mne Jezulátko. posílá královna nebe, abych přivedla jim Tebe, posílá mne ta Tvá svatá:

"Ať už jde má dcerka zlatá!"

" "Pojďme, pojďme - ale z ticha, af se matička nevzbudí!

Něco těžkého ji trudí,

i když dřímá. těžce vzdychá, řladro bolestně jí skáče,

a když vzhlédne. ihned pláče.""

Ballada česká,

ZiI jednou v Čechách smavý rek. Vám známý rytíř Paleček;

on samý šprým a nápad byl,

rád dobře jeď a dobře pil,

a lidem dobře či\lil.

RáJ jeď a pil, .jak povídám, však ještě něco dodat mám:

on též rád bloudil po Čechách a pak byl vždy jak v mátohách

a nevěděl, kde stojí.

"Nu, nu" - kdys zazněl náhle hlas "pan rytíř je už ve snách zas ?".

a Paleček jak přim ražen !

Aj před ním kolo bujných žen,

a v prostřed Vesna sama.

"Jen nebaj se, Ty's celý mnž. ty se mi ze všech líbíš - nuž

mé slovo k smělosti Tě zve. rci jakékoli přání své -

však vtipně jen a hbitě!"

Již rytíř bez všech rozpaku si hodil hlavou: •. Tedy řku

a prosím: až bych jednou zdech', mne výr0čně vždy ožít nech,

na osm dní - to s jara!

I(dyž svět zas jednou kirásnÝnJ je, když zem se celá. rozsměje,

pak, Vesno, milostiva buď,

na osm dní mne jenom vzbuď!"

A Vesna kývla: •. Staň se!"

Od časů těch. děj se co děj, fialek vimí budí jej,

slavíkův ven jej volá hlas, pan rytíř vstává bujný zas

a rozkročí se krajem.

K.raj český, jindy smuten, tich, je pojednou pak samý smích,

a celý ten náš český svět

je samý zpěv a samý květ -

však krátce jen, ach krátce!

Vždy! umluvil si l1ek náš s ní jen blažených vždy osm dní! Pak vrací se zas v dumnon říš, a Vesna dá mu medu číš -

on opiv se zas usne.

Romance o Cer", lezete..

Starý motiv,

Tak tichá voda. hluboká a k smrti smutná!

Les kolem Hchý, temný jako myrta !rnlUtná, břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý, a je-li v meichu květ, je jako z vosku bledý. Zde neznív,čelek šum. zde není zpěvný pták, jen šedý drave'c někdy v prázdné výši kráče, a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak.

jak y dáli mlhl}' škytot z dušeného pláče.

Můj zrak. sny opleten, se v černou vodu vrývá ~ ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá!

Snad česká pohádka tam, z krajů vyhostěná. Snad! dávnýoh bohů kruh ta kryje sJdenná stěna. Snad dli tam českých naškh hrdin slavný tem Vy bohorovní, úžasní Vy hrdinové,

již na Vás zapomněla sirá česká zem

a za,pomně1o všechno pokolení uovéJ

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,

to černé jezero by vzrostlo v 6erné moře,

ti kdyby z živý'ch prsou vzdechli, pozaštknuli. svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli! Ach nekliden je asi pod vodami sen

a po'rván vzdechy těch, již spolu dole ležÍ, však jsou to umrlců již tiché vzdedlY jen, a povrchem to jako lehký mrazík běží.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezeruÍlll šeru.

Já zíral k horám kdysi v letním pološeru

a zřel. že lesní strání. hlubnou v skalách slují kés divné postavy jak voje sestupují.

Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš

skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly, než oko dostřehlo, již byly blíž a níž,

až jako šedý oblak na hladinu sklesly,

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolu, že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,

a ranní hodiny když bílé světlo tkají,

ty zbyh~ stíny v lesy kol se utíkají.

Ba kdykoli jsem vstoup' v těch černý,ch lesů lem,

hned divné šepoty jsem slýchal v kirokův ruchu .

a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem.

že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě.

jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě tam musí ntCO být, v té vodě nezčeřené,

a musí se cos kr~·t v té tůni nczměřcné!

Jak lehký byl by skok. jak měkký dolů pád.

a člověk přístoqp' by ku čárúých bájů kolu já vím. já pevně dím: tam musí něco spát.

tam musí něco b}-t - a mne to táhne dolil.

Romance o Karlu IV.

Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu ti dva už piIi mnohou číši spolu

a zapěli si z plných plic .

.. Nuž dej sem zlaté číše, páže, a na1ej vína - dolcj výš .dnes, pane Bušku, čehos zvíš!"

král Karel vesel káže .

.. Zde po tom víně, Bušku, slyš. domácí slunce naše vloni hrálo -

tof p1rvní víno, které v Cechách zrálo aj tedY' vzhůru, pijme již!"

A pili - král však náhle prsknul "To že je víno? tenhle kvas?

vždYf křiví ústa. láme vaz!"

a zlostně rukou mrsknu!.

.. Eh - vezu révlIJ z Burgund sem," k rál dál a dál si v zlosti svoH vede. Ha takovouhle peluň mně z ní svede ta velebená česká zqu!

jsem přesvědčen, když broskve vsadím, že sčesám trpké trnky s nich.

a chceš-li klidit pustý smích,

zde růže sázet radím 1

Však jaká země - taký lid I

vás kdyby učit chtěli vškkni svatí, zda všimnou si jich Ceši paličatí buď svatý rád, když není biti

Jak bych zde mlátil otep slámy! Nechť chci co chci, za krátký čas se všechno jinak zVirtne zas -

mám iá to bídu s vámi I"

Přec zase číši k ústům zdvih', a napiv se své velké dobré oči

teď kradmo přes stůl po soudruhu točí, ten však je jalko pěna tich.

Jen - aby marně nezaMlel -

pan Bušek máčel zub a pysk

a víno ku půnebí tisk'

a po jazyku válel.

"Ba je to bída," děl zas králi

a rychle zavdal sobě vína znovu.

tak rychle. jak by bránil zlému slovu však kolem úst již úsměv hrál. "Mám žízní umřít? - na illOU víru, Ty's oslep', páž.e - nevidíš,

že přede mnou je prázdná číš? a dej mi dobrou míru!

PH, Bušku - již senezarmut -

a poslyš, c6 Ti král Tvůj moudrý pravi: můj jazyk je jak známo vybíravý ---

a našel již v tom víně chuť.

Víš - zkoumat třeba, Buškiu milý t to víno má svůj zvláštní rá~.

zprv trpké,. ale milé zas -

my, myslím. se už vpili 1"

•• "Nu vidíš, králi: tak náš lid!

Má duši zvláštní - trochu drsná zdá se .však květe po svém, v osobité kráSe -" .• teď přerušil svůj náhle klid

hned rozveselen Vílhartke -

•••• ach přibliž k tomu lidu hled

a přitiskneš svůj k němu' ret

a neodtrhneš více I" "

Romance o iaře 18.JS.

Cas oponou trhnul - a změněn svět! Kam. kam padlo lidstvo staré?

Ej kamkoli tázavý letěl liled.

vše nové, tak mladě jaré!

A ve vzduchu šuměla divná háj

a pěl nám ji sad. pěl ji haluzný háj, i pěl nám ji údol i horstva tem,

a pěla ji celá nám širá zem

a pěli jsme: "Volnost - volnost!"

Tak lesklá teď čela. tak kyprý ret a pohled tak vlhce řásný.

krev na rubín mladla. sval změnil se 'tl květ a každý byl člověk krásný!

Nám ve jedno splývala noc a den. den samá byl tužba, pln záře sen my chvěli se, nevěděli oč,

my smáli se, nevěděli proč a:~h příZl1!alky první lásky!

Jak ku svatbě hluknuľ se mužstva r6f, druh druhovu ruku třhnal,

a jásavě ku předu šel ten voj, bYf osud i v děla hřímal.

Kde klobouk tam péro, kde bok tam zbraň kdo tyranem, prchni, chraň se,chraň,

jet ztracen, kdo ve smkh by statnost bral, z těch každ}' by stokrát život dal

"Za národ i Iidstvo celé!"

I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejčkaný,

měl modroučkou na sobě kamizol a zlatem byl obetkaný.

Kraj celý jak bálová síň se skvěl,

kdes pod zemí hudba, vždyť tančil, kdo šel sám pánbůh nás pokynem k tanci zval

a blažen se nad námi usmíval: .

"Nužkonečn~ lidmi tedy!"

Romance italská.

Dg-o Bassi, mnich a republikán, chycen Rakušany. vydán 1~íl11U: odsouzen jest k ztrátě posvěcení

a pak k smrti v sedmi pušek dýmu~

Vyvedli ho. čtverhran rozstavili. Katan kněz naň vskočil jako saně. hrubou cihlou drhnul šíji jeho. drhnul do krve mu jeho dlaně .

•• A teď jdi - a klepej na nebesa,"

dí pak katan kněz ve pustém smíchu, •. nepozná víc K ristus sluhu v Tobě.

jak Ty jeho nepoznáš v svém hříchu!"

Pušky cvakly, Mnkh se náhle vzpřímil. hrdě na prsa své ruce loží

•• Myslíš. že se Tobě. bídný· cháme, zifvila kdys svatá vMe boží?

Však mile pozná Kristus. pozná mžikem. jak j{( mžikem jeho, mistra ctného: podlé lidstva rekil kolem něho.

praporu dle nad ním červeného!"

Romance helgolandská.

Bouř žene koráb u divokém běhu. John lampu klamnou k skále přivěsil a dí: •• Bůh žehnej břehu!"

A koráb k světlu žene se a v trysku se náhle přes úskalí překotil,

a stěžněm vězí v písku.

John zaveisknul sí ve syčící pěnu:

"Má dceruška sí chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu!"

A člunek jeho jako liška běží

po těžkýlCh vlnách tam, kde zvrhlá loď jak černá rakev leží.

John nenavykl marně tratit času, sv:ou sekyru hned v koráb zarazil, v tom z nitra doslech' hlasu.

" "J cn pospěš, pospěš j"" zní to dutě zdůli, " •• a všeho zboží půli dostaneš,

i všeho zlata půli." "

JaD Neruda, Ball.dr a romaDce.

John naslouchá a vytřešfuie zraky --"Aj pakli jedna pliJe bude má,

tof bude druhá taky!"

A rychle s člunkem ku břehu uhání. Po celou noc se k lodi nevrátil,

až teprv po svítání.

Až po svítání, v bílé ranní době zas sekyru svou v koráb zaráží. a uvnitř již jak v hrobě.

Již voda otvorem si cestu klestí, teď vyhoupla si první mrtvolu • .John rychle po ní pěstí.

Tvář mrtvou k sobě obrátil: .. Eh kletě! je po svatbě - já tady za vlasy mrtvého držím zetě!"

Ballada zimuJ.

Čaroděi šel po silnici

.v mrazné zimní chumelici, došel k šeré ·šibenici.

Šibenke troiram lysý.

na ní tři zloději visí.

Usednu!. "Zde dobré bydlo. Máte. hoši, pěkné sídlo! ale teď už honem dolů, ponoclehuiem tu spolu!" Zaklel, máchnul mkou v kole hup! a itž jsou všichni dole.

Zasedli kruh ve příšerný. lIIavy sobě napravuií. mistra chvalně pozc1lravlljí. První jako pes je č6rnÝ, kde ramena tu kolena. brada věky neholena;

druhý s hlavou rozsochatou. s nohou dřevem podepjatou:

třetí - pánMh budiž s námi I celý nahý - v očích ledy.

po tváří je iíním š'edý

a po těle střechýl samÝ.

"Vzkřísil jsem Vás, dále žijte, tropte dál svou lotrovinu,

za to mně dnes posloužíte.

V šibenice nočním stínu pospolu se pobavíme,

vínem spiiem, povyspÍme. Vzhůru, sneste, čeho třeba, jeden peřin, druhý chleba.

třetí vína - kapka stačí! vzhů'ru, leťte, plémě strači IlO

Vzlétli jako hejno ptačí.

Vzduch jen hvizdnul divým letem a již první snes' se zpátky.

" "Nesu polštáříček malý,

uzmul jsem jej vdově chudé churavícím pod dítětem;

trochu na nás bude krátký _u u "Však ho na nás dosti bude!U m1str tovaryše chválí:

říká slova, statek množe:

už tu čtvero měkké lože.

Nad hlavami teskné vání, jako dálné žalování.

A již je tu nazpět druM.

tl "Nesu víno, šel jsem zchytra na skříň kostelního sluhy,

mělo ku mši sloužit zítra;

jen že je ho málo trochu _" " "Stačí nám, můj dobrý hochu 1" Mistr říká svoje bludy,

a již vína kplem sudy.

Ve vzduchu to lačně hučí, fak když šedí vlci skučí.

Třeti tu a volá v plesu: ""Svěoenou Ti hostyj nesu 1 Vyrval jsem ji knězi ctnému, nes' ji k smrti nemocnému na poslední posilnění 1" "

"Dobrý chléb, když jiný není _" lirom v tom bonch"nul. - Co se děje? zem se pod nohama chvěje,

vzduch jak hlína, plný chmý'f'U,

vše se točí v náhlém víru,

co kde leží,co kde s:oH,

vzhůru dolů lítá v roH,

a ti čtyři v divém kůru

letí jako pkvy vzhůru.

Ještězavzdechnuti táhlé, a zas ticho. ticho náhlé.

Zimní Ucho. Přišlo ráno, s nocí den se plavě mísí, nad silnicí trojram lys~'. na něm čtyři chlapi visí.

Ballada stará -- shní!

l~ukal1la lomila, po břehu chodila, Ila kúmen poklekla, dceru porodila.

"Chceš Ty, matičko má bll:l~:í, by..:h Ti rybel< nalovila?"

- Jak bys sítě rozhodila, vždyf se's sotva nairodila! --

"Chceš Ty, matičko má blcd:l, bych si pIinky vybílila 7"

- Zanech pIinek, dlouhá cesta, čas, bys sobě popílila! -

"Vlna s vlnou v rozhovoru, mám se po vodě dát dolú?" - Po vodě se dáme spolu, zastavíme mlýnská kola. aby mladý mlynář věděl,

kdo ho před soud hoži VOI:1! -

Ballada tříkrálová.

Při sterých dětí vřískotu a Hdský,ch houfů hluku. pří mocném kotlů víření a táhlý'ch trubic zvuku tři králi vjeli v město Betlehem.

A řekli lidem: "My jsme příšli sem.

by hlavy naše pánův před pánem se uklonHy, a bychom slzu radosfti zde spolu uronili."

Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáji, tam s velbloudů svý,ch slézají a řadou poklekají

a mezi tím, co služebníci v chvat

po zemi rozstírají s dary šat.

král řečník zvolený - ten, jenž hned první s k1raje kleči svou úctu pronáší, to tuze pěknou řečí.

Pak druhý lichotivě dí: ,,0 matičko Ty jasná, jakž je to dítko půvabné - jíž očička ta krásnátot věru celý panímám in zrak I"

A třetí k Josefu dí právě tak:

"No je to radost nad radost - jakž, ctěný pane mistře!" Však J ežgek kýv' z jeslí prstem svým a pravi! bystře:

"Vy králové jste přišli ,sem, že já jsem ještě dítě, Vyf apoštolům svobody se kdys i ukláníte:

Vš[lk až já ponarostu v celý muž, a žáků půjde za mnou houfně' už.

hned sestrčíte hlavy své pak v strachu cJ.ohromady a budete i tupých od biřiců bráti rady.

Teď přišli jste sem s poklonou z té světa někde dáli, a sypete mi zlata lesk a 'kadidlo i chvály.

pak - byste zachovali zlatou svou -

mně korunu necháte trnovou,

a k poslední mé cestě skalní ku Golgatě

z Vás tří se nedostaví žádný - dím to svatosvatě!"

Král řečník s čela korunu si honem k uchu šoupnu!, rád řek' by něco. neví co. a zdá se mu, že zhloupnul.

A na to v tajený se dali šept,

druh druhu ve královské ucho repť:

"Ze. z tesařky je pře<;c jen, on každým slovem jevil" To vi s..:: nřišJi se slávou _ bl. (\I1"čl; ''O> .,M':

Romance štědrovečernf.

Petr usne, sotva lehne: sotva usne, sen se zvedne: n'áhk světlo po krajině

a tak jasno jako ve dne.

Petr celý vyjt;wený, rodinu zří v prostém stáii. dítě zrovna sluncem září v Petrovi. až dech se tají.

Vzduch je plný andělíčkú, třpytí se a k řidly šumí. každý zpívá haleluja. krásně. jak jen anděl umí.

A hle, od vesnice spěcha všechen lid s radostnou tváří. napřed muži, staří, mladí.

v čele naši rnuLikáři.

Vašek velký buben tluče, M~těj troubí, Martin hude, VoJ\'a na klarynet píská. Kuba !l1ěchem bas jnu dude.

Aj ti hrajou - jako nikdy I. tváře dmou se, lítá ruka písnička tak mlaskně skočná, že až Petru nohou cuká.

Zmlkli. Z řady vystoup' Brichta. vyšňořený. oholený.

býval kaprál u hulánů,

dnes je řečník VyVolený.

Postavili se, salutuje,

hrubě spusW: "Kriste pane, my nevíme, co je psáno,

ale víme, co se stane.

Ty jsi - já jsem - ba jsme všidJllÍ povídáme - k baž> chvále -"

v tom se zajik' - jazyk ztmul

a nemi'Iže o hles dále.

Ruka v úzkostech se svírá,

ret se jako lupen chvěje ""Ty's to vyveď!"" Petr nahlas ze sna hulánu se směje.

JežÍŠek však milostivě:

"Vškhni jste mé hodné děti. vaše duše po skonání hupky na nebe si vletí."

A teď houfně zpívajíce předstupují hospodyně. podávají v pytlích, koších. dobrého co po dědině.

Máslo. iabka. marcípál1:,'. plátno, šátky. věci steré. Maria jim přikyvuje,

Josef od nich dary bel1e.

""Co je tohle?"" Petr náhle poulí svoje oči šedé.

Dvanáct panen třináctou si

ua růžové pentli vede.

Dvanáct panen, dval'láct rúží.

"Děťátko Ty nejjasnějši, přivádíme AndUličku.

re je z nás vše,ch nejk,rámější."

""To si myslím 1"" Petr mručí.

"AnduHčku k Tobě vedem, aby za nás všecky dala hubičku Ti jako s medem."

Andulička přistupuje. sotva ale hlavu níží, Ježíšek už ručky svoje kolem jeH šíje kříží.

Jak se směje. jak ji hb.lí, jak se k Andulince tulí ~ sotva dostal políbení.

už zas znovu rtíky špulí.

Petr sebou hází, bručí. jako medvěd když se bráni:

" "Matl<a na to mlčky hledí? je to pěkné vychování I" •.

Ballada májová.

V bílé míse vodu vaří

s úzkostlivě bdělou tváří pěkná holka, lepých tvarů. Voda v míse v plném varu. bubliny jak v dešti chrlí.

a jak holka varu slouchá, voda kloktá, syŠí. hrčí.

jak když cvr'ček v hroudá;::h cvrlí. jak když oknem bzučí moucha. jak když v dálcé povoz hrčí.

Houkla půlnoc. Holka klekla. prsten rychle s ruky·svlékla. hodila jej varné v lůže.

"Svatá panno Petronillo! Dnešní májové své noci

máš náš osud ve své moci. číníš cokoli Tí milo -

prosím. prosím. dej mí muže! Zajisté že muže svého

každého z Tvé ruky beru.

nCllředpisuju Ti věru,

svatá panno, nevybírám, nemysli si, že se vzpírám jen ne, problih. zrzavého!"

Z mísy vrch se páry valí, a jak holka blíž se kloní,

z páry líbezně to zvoní jako stříbrem z dálné dáli:

.. "Vidíš, holka, mám Tě rádat Ve kostele ráda býváš,

tenkým hlasem •• A ve" zpíváš. dala bych Ti kamaráda -

ale koho dát Ti, koho?

Je vás ve vsi trochu mnoho zbyl jen hajný'~h synek chud~', a ten je jak liška rudý;

sivé oči jako liška.

tělo vychrtlé jak tříštka. a íe _ •.•.

..Dei mi tedy toho I"

Dallada rajská.

~Ia Maria, šla do ráje,

kdo ji potkal, pěkně klekl, uklonil se, "Zdťáva's 1" řekl. :J enom svatá Eližběta nepoklekla, nezdravila; Maria se zastavila.

"Poslouchej Ty. copak je to? vypadáš jak ne duživá -

i Tvá záře celá křivá oko mdlé a chi/ze líná Vlždyf jsi jako umučení,

což ti v nebi zdrávo není?"

Svartá s výčitkou se staví, kyseLe dí; ""Bože milý.

1á mám strašně dlouhou chvíli! _" II "Dlouhou chvíli, dlouhou chvíli!

. každá patronka své lidi

opatruje, v lásce řídí -

koho pak jsem tobě daFa?"

Svatá vzdvihla oči černé

a dí smutně: "Ženy věrné!

Pět set let jsem zde už svatou, hledím, pátrám, jak se SlllŠí, nemám ještě jednu duši.

Jenom jednou přišla zpráva,

že kdes v Cechá;:h žena Jistá je jak anděl věrná. čistá: než však zrak můj sletěl dolů na ochranu její ctnosti bylo už zas po věrnosti!""

Dallada o duši Karla Borovslíého.

(Z pola, ano, I zcela ~árodnl.)

Po lučině sliz a vzdechů

~Iy dvě duše v pilném spěchu.

Za nima pak třetí duše, hříšná duše těžce kluše.

Když až k ráji dostupaly,

na dveře tam zaklepaly.

"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte, kdo to tluče, pohledněte.-"

•. Pane. jdou dvě dobré duše,

za nima však hříšná kluše. _"

"Dvěma- dobrým přístup dejte, však té, hříšné nic nedbejte.

Ukažte jí širou cestu,

kudy k pekelnému městu."

Sotva všichni svatí spolu k zlatému zas sedli stolu.

už zas znějí pádné rány

buch, buch! od nebeské brány.

"Vstaňte, Petře, s klíčem jděte. kdo to tlulče.· pohledněte.:"-" .

"Je tu zas ta duše hříšná, zarputilá, tuze pyšná.,

opírá se '~elým těLem.

do vrat našich buší čelem. -.:"

"linedii odtud Vyprovoďte. do propasti mně ji shoďte.

Hoďte ji tam vtastní rukou.

ať se setká -S pekel mukou." -

"Ne tak. ne tak. milý synu, odpusť hříšné duši vinu!" -

"Zeptej se jí. matko milá, dobrého ·co učinila!

I(olik svátků posvětila, kolik pátků postem ctila.

zda-li také modlitbičku posílala ku nebíčku?" -

"Já jsem svátků nesvětila. ani pátků nepoctila,

Jan Neruda, Ballady a romance.

jenom jednu modlitbičku

poslala jsem ku nebíčku. -"

.,Tedy, duše, pěkně klekni, modlitbičku svou nám řekni! -"

"Svatý Jene z Nepomuku, drž mld námi Cechy ruku,

by nám Bůh dal, co dal Tobě, náš by jazyk neshnil v hrobě !".

U smál se pán Ježíš trochll: ,,lnu - je to divné, hochu!

Ale předc ta modlitbička pomáhá ti do nebíčka.

Sedni vedle tam té vdovy,

ať Ti, zač sem přišla, poví. -"

"Almužny jsem grešlL dala, nebešťankou jsem se stala.

Grešlička, almu~na malá.

do ráje mně pomáhala."

Ballada o polce.

Dle vzdáleného ~otlvu.

Na návsi je převeselo! Polka sedí v zlatých saních. před nimi dva vraní koně. plno pestrých pentlí na nich. nad nimi jak v mladém jaře tisíc písní vzduchem jásá. kolem nich se tísní, víří. skáče, plesá veská chasa.

Polka sedí v zlatých saních. chce až k vzdálenému

městu -

•. Nu že, l~ď už, milá polko. šťastnou cestu. šťastnou cestu! Ti se bUCloU v pyšném městě. co to přišlo ze vsi, dívat. budou nožičkami šoupat, boky vzpírat, bujně zpívat I"

Polka jede - polka jede.

tHasně bičem svoiím práskla - je to cesta. je to jízda! Pod saněmi sníh si zpívá, po stromích kdos písně hvízdá. kámen radostí se válí, ba i tam ta hora šedá

bok si skalnou pěstí vzpírá. podle taktu hlavu zvedá. A ta polka - je to holka! je-li pak kde druhá v světě. v očích hvězdičky jí hoří, po tvářích jí růže květe. veselostí v mladém těle každá žilka jinou hraje,

věčně je jí do zpívání. do skoku a do mumraje.

Polka jede - polka jede.

Dofičeli pozdě k městu, koníci už samá pěna -

ej jakž večer město smutno! vrata zimně pozamčena, náměstí jak vymeteno, ulice tak hluše pusty.

pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhyhusty, Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stírá "Což tu není nikdo kolem, kdo že hostem odevírá?" rozhlidla se po staveních, přistoupila ku okénku, uvnitř hlas se ozval hrubý: "Kdo to na nás klepá

venku?"

"Polka jede - polka jede. --"

"Slyšíš, ženo, polka jedet Vejdi dál, můj milý hosti, doufám, že Ti dům náš celý bude ihned po libosti! Hned tu budeš jako doma: mladý muž a žena mladá, pod krovem nám dudy visí, strop se z samých houslí

skládá; stěny plny klarinetů, v každém koutě basa brúčí,

dvéře do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hučí. Honem, ženo, pospěš městem, sezvi bohaté i chudé, sezvi nám sem staré mladé, ohlašuj a zvěstuj všude:

polka jede - polka jede!"

Přišlo k polce město celé! "Pěkně vítám," chudý řekl, bohatý vzal klobouk s hlavy, král i korunu svou smekl. Jak se polka roztočila, král chyť králku, kníže kněžku, jozífek vzal Kačku za pas, Toník kýv' si na Anežku. Hej ten výskot, hej ta vřava! tisícům se svítí oči -

je to přelud nebo pravda - vždyť i světnice se točí stěna sem tam otáčí se, kamna sem tam potácejí, lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obracejí -

polka jede - polka jede!

Bal1ada o svatbě v Kanaán.

Po celém Kanaánu víří svatby ruch !

Sest dní tu byli s rozmarinou vycházeli zváči a poslíčkové až se prohýbali pod koláči,

však 2rcl to sešel se též slavný hostí kruh!

vždy! dostavil se, slyšte, s Matkou svou sám Pán, te~ slavný kazatel, jenž vyšel z Nazaretu

a lidé kývali a šlo to od rtu k retu,

te nebylo tu ještě také svatby, co je Kanaán.

1(01 domu žen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každá ráda sloueM,

co na vozy se naloží pak nevěstina roucha,

a při tom nechat miJže každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hastinn dán,

pec ehkhovou že po mě sk již topí denně,

- ba pětkrát že ji topili jen na pečeně,

a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán.

Pak zvědavy zas k oknu obraceií tvář:

jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradb1 svou na nevěstu, jež tu trůní vedlé starosvatbí; jak nevěsta je krásna, samá zlatá zář,

a v štěstí němá, jak by ret byl ukován;

jak družbovi, když družičce své mlsku nese, se černé oči svítí, ruka jak se třese -

snad brzy zase uzří nov.ou svatbu rodný Kanaán!

V tom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrst!

Bylf šíbal starosvat všem zevlujícím ženám venku zpotajmo ostrou jehlou přišil sukni na sukénku,

pak hrnek s vodou vzal a jak by na ně chrsť 1 Ty chtěly uskočit, kde bezpečnější stan,

však v klubko sešity jak zběsily teď skáčou,

a tančí, hulaií, až všecky smíchy pláčou,

a bujný vřískot jeiich přes celičký letí Kanaán.

Však také hosté vnitř pojednou mění vzhled vždy{ po stolech se šeptem nese nevítaná zpráva, že mimo nadání se v džbánech vína nedostává,

a každý, náhle žízniv, mrzut věsí ret.

Též panně Marji apoštol to sdělil Jan.

Ta dí však: "Ticho - ticho 1 Povím já to synu a co Vám poručÍ, Vy rychle dbejte činu,

a starý rozveselí se nám znovu zase Kanaán."

I ptal se Ježíš: "Zdali prázdné štoudve mám?-" "Sest prázdných zde 1" - "Nuž ze studnice vody do nich vleite, af každá k přetékání plna, při tom dobře dbeite,

a přineste je sem, nechf já jim požehnám. Teď panu starosvatu první dejte džbán 1 -"

A starosvat již rychle po plném si sáhnul,

a napil se a v udiv~ní ruku vzpřáhnul:

.. Ai. takového nikdy vína ne·urodil Kanaán 1"

A již zas ozdobných měl řečí dost a dost: •. Nuž. páni muzikanti, nástroje své sesbírejte

a vemte dobrou notu sia pěkně vivat! hrejte af žij~ s matičkou svou převzácný náš host! Nechť brzy má svůj dům a při něm pole lán, a v domě hospodyňku, krásnou jaK to kvítí,

jež ve. dne myrhou dýše, v' noci hvězdou svítí a my pak všíchni vzpomeňme si dnešní' svatby

v I(anaán!

Je ticho kolem. Matka smutně hledí v klín, jef Vidět. zláze tucha dobrou duši její Usní,

a proto každý na starosvata se tuze přísní

a zvědav čeká, co as prosloví teď Syn.

Však úsměvně svůj okřín s vínem pozdvih' Pán: •• Tuš! páni' muzibnti. Račtež všichni píti -

kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti -

Já dím, ie věčně vzpomínáno bude svatby v I(anaán!"

OBSAH.

Úvod. • • • •• ••• • •• o •• 5

BaUada pašijová. ••• • •• •• 17

BaUada horská. • •••• • • • • • 19

Ballada dětská. • •• 21

Ballada česká • • • . . • • ., 23

Romance o Černém jezeře. • • • • 25

Romance o Karlu IV. 28

Romance o jaře 1848. . 31

Romance italská . . . 33

Romance helgolands~':l 35

Ballada zimní . . . • . • 37

Ballada stará-stará. . .·40

Ba!13da tříkrálová . • .• 41

Romance štědrovečerní • . • • • 43

Ballada májová ... '" ••• 46

Ballada rajská. . . . 48

Ballada o duši Kada Borovského 50

Ballada o polce .... • •. 53

Ballada o svatbě v Kanaán . . . •• 55

SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNí.

pOŘÁDÁ PROF. FERD. STREJČEK.

1. Jan Neruda: Zpěvy páteční.

2. Jan Neruda: Písně kosmické.

3. Jan Neruda: BallMy a Romance.

4. Jan Neruda: Tři povídky malostranské.

5. Svatopluk Čech: Ve stínu lípy.

6. Svatopluk Čech: Petrklíče. 1. Svatopluk Če.ch: Dagmar.

8. Svatopluk Čech: Václav Zivsa.

9 Svatopluk Čech: Výbor z prósy.

10. V. Benei-Třebfzský: LeÍJohraáecká povidka.

11. V. Beneš- J'řebízský: Výbor z povídek.

12. Dr. Otakar Hostinský. Epos a drama.

13. Julius Zeyer: IOlgerd Gejštor.

14. Karolina Světlá: Tři povídky.

15. Alois Mrštík: Povídky a obrázky.

16. Vilém Mrštík: Výbor z belletrie.

17. Viktor Dyk: Vybraná lyrika.

18. Ferd. Strejček: Výbor z českoslovanské epiky lidové.

19. Ferd. Strejček: Výbor z' českoslovanské lyriky lidové.

20. Turgeněv-Folprecht: Lovcovy zápisky (Výbor).

21. Dr. Otakar Hostinský: Co jest malebné 7 - Výlllt do

říše romantiky.

22. Svatopluk Čech: Hanuman.

23. Bohumil Adámek: Salomena.

24. Jaroslav l6Iček: Nové kapitoly z, dějin lítllratury české.

25. M. A. Šimáček: Livanečky slečny Rózi.

26. Jlltos1av Vlček: Poznámky k Cechově •• Dagmaře".

27. F rant. Bllý: Příspěvky k praktické poetice.

28. Jan Neruda I Prosté motivy.

29! Svatopluk Čech: Václav z Michalovic.

30. Svatopluk Cech: Slavie.

31. Svatopluk Čech: Jitřni pisně.

32. Nebeský-Voborník: Protichridci.

33. Jan Menšík: Výbor z povidek Martina Kukučina.

34. Jan Neruda: Hřbitovni kviti.

35. Svatopluk Čech: Cerkes.

36. Dr. Jindřich Veselý: Doktor Faust.

37. Dr. J. Máchal: Dějiny českého dramata.

38. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy 1.

39. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy ll.

40. Jan Neruda: Hradčanské pověsti.

41. Jindřich Š. Baarl Pro kravičku.

42. Svatopluk Čech: Lešetinský kovář.

43. P. V. Maro: Zpěvy pastýfské.

44. Svatopluk Čech: Písně otroka.

45. Emil Tréval: Pomsta svatých.

46. Timrava. Dedinské povesti. (V tisku).

Ve vydávání se pokračuje.

U všech knihkupců.

NAKLADATEL F. TOPIČ, KNIHKUPEC V PRAZE, Národní tř. 11.

Ž I V O T O PI ~·~~'f1fl g NO G R Á)'I t

"'.

C~~9jl'k~VY

1)0SUI)"VYSLO:

J-,1;l7Herben:

1. T. G~ MASAR YK.

Karel Domorázek:

2. MIROSL,AV TYRŠ.

Dr. J. V. Novák:

3. JAN AMOS KOMENSKÝ.

Fr. Táborský:

4. H V I E Z D O S LA V.

Dr. H. Traub:

5. KAREL HAVLíČEK BOROVSKÝ.

Dr .• T. Reichmann:

6. EDU A ROB E N E Š.

Dr. R Procházka:

7. KAREL KRAMÁŘ.

Dr. K. Herain:

8. JOSEF MÁNES.

Dr. J. Sv. Procházka:,

9. JAN SVATOPLUK PRESL.

Ferdinand Strejček:

10. ADOLF HEYDUK.

Jar. B. Zyka:

11. JINDŘICH FĎGNER.

Ant. Rambousek:

12. MISTR JAN HUS.

Dr. V. Martínek

13. J. S. MA CHAR.

Každý svazek Kč l'- Koupiti lze v každém knihkupectví,

NAKLADA TEL F. TOPIČ KNIHKUPEC V 'PRAZE I .• NÁRODNí TŘíDA 11.