dakce. Zde vytvořil Herrmann jmenovitě drastickou figuru
groteskního divadelního referenta Vavřince Lebedy. Od
r. 1895 se přidružila k »Švandovi dudákovi« knihovna
humoristické literatury Čítárna Švandy dudáka. Z autorů,
kteří se seskupili kolem těchto Herrmannových podniků,
zasluhl!.Íe zmínky pět pseudonymů, Fa Presto (K. Mašek),
Karel Sípek, Václav Stika (K. Červinka), Franta .zupan
a Alois Zábranský. Karel Šípek (vl. Josef Peška,
18571923), rodák bohdanečský, blíží se svými náměty,
vybíranými z lidového života pražského i ze vzpomínek na svůj
milý »Kocourkov«, proslavený již J. J. Langrem, J.
Herrmannovi, převyšuje jej však šťastným jasem v humoru a
harmonickou láskou k všemu nepatrnému; o tom svědčí
jeho povídky a črty, na př.: Zertem i do pravdy (1888),
Rub a líc (1892), Mumraj a popelec (1917), Sladké
nesmysly (1920) a j. Franta Zupan (vl. František Procházka,
1858-1929) nalezl svůj humoristický svéráz v Pepánku
nezdarovi (1907-1921 ve 4 sv.). V tomto vtipném
nezbedovi, který se podobá rozpustilcům amerického
písemnictví, je kus české duše selské z téhož Podbrdí, jež vyvolalo
lidový humor Sládkův, ba dříme v něm i satirická obdoba
Holečkovy lidové filosofie s líbeznou naivností pravé
poesie. Také Alois Zábranský (vl. Frant. Červínek, 1858-1921),
typický soudce hanácký od Litovle, tkví kořeny svého
humoru v duši svého kmene, jako F. S. Procházka, O.
Bystřina a O. Přikryl. Odtud vyvážil svou rázovitou skladbu
prvků burleskních a živlů bájeslovných Břehule čili
poslední hastrman na Hané (1919).

Zábavná literatura a ťeullletonistika.

Vedle spisovatelů, kteří svému tvoření vytkli cíle
umělecké, jsou v číselné převaze autoři, kteří chtějí jen baviti
nebo tendenčně vychovávati své čtenáře bez uvědomělých
zřetelů estetických; jejich vůdčím ukazovatelem jest vkus
průměrného čtenářstva. V době, kdy slovesní umělci
usilovali již jednak o dušezpytné prohloubení, jednak o
soustavný a prohloubený realismus, libují si tito spisovatelé
v zevnější, dějově přeplněné romantice, v dobrodružných
příbězích, libovolně fantastických zápletkách nebo v
naivním okreslování povrchní skutečnosti života. Utápějí se
v pohodlné sentimentalitě, kreslí v neurčitých tazích světy
a vrstvy vzdělané, které sice dráždí zvědavost povrchního

420