pravdymilovnost, kmenovou soudržnost a smysl pro rodovou čest, hledal nejprve mezi Slovany na Balkáně, kam jej vedlo studium jejich epiky i povolání válečného zpravodaje ve válce balkánské. Plody tohoto studia jsou překlady a ohlasy jihoslovanské epiky, kterou k nám přiváděl již S. Kapper: Junácké písně národa bulharského (ve 2 sv. 1874 a 1875), Hercegovské písně (1876), Srbská národní epika (1906-1926 ve 4 sv.), Národní epika bosenských mohamedánů (ve 2 sv. 1917 a 1920) a Kralevic Marko (1922). V samostatné dílo výpravné síly vyrostla v 1. 1917-1921 zkazka o proslulém hercegovském poturčenci XV. věku, Mehmetu pašovi Sokoloviči, Sokolovič (1922). Zde řeší 'básník s pečlivou psychologickou motivací problém, jak z ubohé láje stvořiti hrdinský národ, a otázku, kterak vnutiti Balkánu, třeba za cenu odrodilství, hrdinský obsah srbství. Jiným pozdním ohlasem prostonárodní poesie se šťastnými riázVl,lky na lidovou baladistiku českou jest válečná skladba Mráz čili rok 1916 (1929). Z vlastního pozorování a studia poměrů černohorských vznikl informační spis Černá Hora (1876) a celá řada feuilletonistických obrazů národopisných a mra voličných: Za svobodu (1878-1880 ve 3 sv.), Černá Hora v míru (1883 -1885 v 3 sv.), Bosna s Hercegovinou za okupace (1901), ~de postupně ukazuje spisovatel zánik staré národní povahy bohatýrské a její rozklad civilisací západní. Z novelistických prací černohorských, užívajících motivů i forem epiky prostonárodní, ulpěly Černohorské povídky (18801881 ve 2 sv.) na starší romanesknosti, kdežto Junácké kresby černohorské (1884-1889 ve 3 sv.) kombinují realistické pozorování s pojetím tendenčně idealisujícím. Svůj zájem o epickou poesii národní osvědčil Holeček i cenným překladem obrovského finského lidového eposu Kalevala) zbásněného E. LOnnrotem z finských národních písní epických v 1. 30. a 40. Od 70. let otiskoval z ní ukázky a v pěti dílech vydal až r. 1894-1896 s literárně dějepisnou rozpravou vstupní; báseň jest převedena v rozměru originálu. Později přebásnil finskou lyriku prostonárodní, Kanteletar (1904 a 1905 ve 2 sv.). Práce ty byly vlastně průpravou k velkému životnímu dílu Holečkovu, k němuž nemohl přistoupiti před prahem zralosti mužné; všecko zkoumání národního ducha slovanského vedlo ho domů, k vlastním krajanům a rodákům jihočeským. Dílo ho zaměstnávalo přes 40 let, z nichž první 407