praeformace u Máchy povzneslo se v pokolení Nerudově
a Hálkově k útvarům hotovějším a uvědomělejším. Stačí
vyslovítí jména Hálek, Mayer, P!leger, a vysvitne veškerá
souvíslost této školy s dílem Máchovým, jenž právem
zasluhuje epítheta magnus parens.

Mnohých podnětů Máchových neprovedli ani básníci této
školy: jeho požadavek hudby slov, oduševnělosti
básnických obrazů, krajinářského ímpressionismu přijali za své
až básnící doby dnešní, kterým dálka mezí nimi a Máchou
poskytla vyšší možnost zbožnění: jak Čech, tak Vrchlický,
tak Machar oddaně vzdali hold geníu Máchovu. Stav
se symbolem v dějínách poesíe svého národa, Mácha došel
nesmrtelnosti, než, bohudíky, nikoliv oné nesmrtelnosti,
která jest tupou a bezzájmovou lhostejností: dnes, zítra, po
desetiletich stačí přečísti několik stran jeho lyriky,
několik odstavců "Máje", několik úryvků jeho "Obrazů",
aby se pochopilo jasně a plně, že jest to básník živý,
odpovídající na otázky doby jazykem věčnosti.

POZNÁMKA BIBLIOGRAFICKÁ.

. První základ k poznání Máchy podal r. 1845 ve svém
Uvodu povahopisném, předeslaném soubornému, pohříchu
toliko začatému vydání Máchových spísů, jeho osobní
přítel Karel Sabina, jemuž se podařilo z blizka a cel~em
věrně zachytiti Máchovu povahu i jeho osud. Ukol
Sabinův pak v sedmdesátých letech převzal Jakub Arbes,
jehož zvláštní zájem o umělce výjimečné a duchy
zneuznané znovu a znovu byl váben zjevem Máchovým; při tom
Arbes ve svých bíografických pracích o Máchovi sledoval

XLV