bička býla jen sprostá žena, ale ona znhla z vět.
šího dílu českou kroniku a nejraději nám z ni
povídala ; za~asté dokládala: Vidíte, děti, jak
slavná byla Ceská země a jak byli Ceši všude
váženi, a nyní se jim smějou. Já se toho
nedočkám, ale vy se toho snad dočkáte, že to bude
jinak. Zpomeňte si, děti, často, když vám babička
povídala, co musela pro českou řeč vytrpět, a
nedejte se nikdy zavést. Já se neučila německé
řeči, pohrdla jsem dobrým živobytím a radši jsem
šla do chaloupky v Cechách, než bych zůstávala
v cizině. Svůj k svému, doma je nejlípl - Bůh
jí dej lehké odpočinutí I Upomínka na ty blažené
chvíle mého dětství, na všechny ty zlatoplodným
zrni'Im podobné slova, jsou drahé kameny v rámci

mého života. .

•

Vimf já ze zkušenosti, jaký dojem příběhy
z české hiitorie, jako jsou (j Břetislavu,
Soběslavu a j., na dětskou mysl činí; každé slovo
padne do srdečka jako jiskra a roznítí je tak, že
jim plamen z oček sálá. A takové jiskry boží,
vházené do mladých srdci, nedají se více ututlat,
ty nezalije ani celý Dunaj. Z dvaceti dětí jedno
aby se neptalo rodičů nikdy na nic jiného než:

"Mámo, kdy mi dáš krajíc chleba, a táto,kdy mi
koupíš na nový kabát?" Dítěti je všecko nové, a
každý brouček, každý kvítek, každá hvězda na
nebi je mu mystickou pohádkou, jejíž rozřešení
nejprvé od rodičů žádá: Ale jakž pak, nemi'Iže-li

43