Uprostřed prací důvěřivě rozdělaných a vy=
žadujících namnoze dlouhé řady let stihla
pětasedmdesátiletého JosefaDobrovskéhone:
nadálá smrt. Zabral se znovu do svého oblíbeného
zkoumání, do studia slovanských překladů biblických,
sbíral horlivě látku pro slovanské onomastikon, přispí=
val pilně nejenom do kritických revuí vídeňských, ale
i do obou pražských časopisů musejních a to zvláště
statmi dějezpytnými a etymologickými, chystal na=
máhavé vydání letopisů Jordanisových, stejně důleži=
tých pro slavistiku jako germanistiku.

Poslední pout, která jej, hosta u Černínů, na podzim

r. 1828 na vždy odvedla z milovaného Klatovska, po=
važoval sám za cestu studijní: v Praze jednalo svém
velkém podniku edičním, ve Vídni pracoval v dvorské
knihovně s rukopisy a starými texty, z Brna si zajel do
Rajhradu za starými letopisy českými, v konventě
starobrněnském studoval kodex Pulkavův, pro Kopi=
tara opisoval staroslovanské formule zpovědní, proti
novému romantickémudějezpytnému spisu Safaříkovu
chystal si obranný materiál. Ale jeho pobytu v
konventě Milosrdných bratří na Starém Brně, kde se v po=
lovici prosince ubytoval, bylo na krátce: dne 6. ledna
tS29zemřelvzemi,kdepředpůlstoletímzahájilsvoudu=
chovní dráhu a kde později vykonával jediný svůj veřej =
ný úřad. Tam byly uloženy jeho kosti kodpočinku něko
•likráte porušenému, a tam konávají slavisté pouti k jeho
náhrobku, na jehož pozadí čtou právem také slova:

Slavica qua patet terra non ignorat.

80