nost, vládnoucí v jesuitském řádu, zaměnil za
mezinárodnost společnosti šlechtické a za kosmopolitismus
:tučenérepubliky«;vedleněmčinyačástečněfrančtiny,
užíval za mladosti latiny jako dorozumívacího
prostředku. Státoprávní družina šlechtická, shromaždující se
kolem hraběte Antonína Nostice, pěstovala ovšem
české vlastenectví a protivídeňské smýšlení a působila tím
namladéhoučence, paralysujíc tak vlivy vídeňské osví.
censké germanisace, ale tento zemský patriotismus byl
zcela rozdílný od národovství, které považuje za svou
prapodstatumateřskýjazyk a původní svébytnou
vzdělanost. Nevíme, zda kritický abbé soudil o vlastenecko
politických otázkách tak uvědoměle jako jeho urozený
službodárce; víme však, že ve vědeckých otázkách ná
•.rodní minulosti neprojevil tolik zanícení jako jeho dru
•.hové Durych neb V oigt.

Avšak český jazyk, který učinil předmětem svého
zvláštního a soustavného studia, miloval silnější láskou,
než zpravidla lne odborník ke svému pracovnímu
objektu, a nebylo věru náhodou, že tak často uváděl jako
své heslo statečný verš středověkého nacionalismu
českého »vřet každému srdce po jazyku svému.«
Studoval s pozorným porozuměním všecky fáze vývoje
své mateřštiny, který pokládal za uzavřený; veden zá
•.roveň zdravým tradicionalismem i ztrnulou
normativnestí adelungovskou prohlašoval mluvu Kralické bible
za stupeň dosažené dokonalosti, na němž dlužno bez..,
výhradně lpěti. Nepochopil zplna organicky tvořivou
schopnost řeči stále ještě živé a tvárlivé a se stejnou

71