Propast téměř nepřeklenutelná zeje mezi těmito
chiliastickými výlevy ducha náhle odpoutaného
od skutečnosti a mezi střízlivými úsudky Josefa
Dobrovskéhoo národních otázkách avyhlídkách.
Mnozí Jeho současníci, zvláště z mladšího pokolení, byli
citově pobouřeni rozumovým chladem, s nímž se vy·
slovovalo věcech, jichž sami nedovedli řešiti bez vzru·
šeného entusiasmu, a podezřívali Dobrovského, že
vůbec nemá osobního vztahu k předmětu svého studia.

Jiní šli ještě dále a obviňovali ho ve svém romanticky
překypujícím nacionalismu, že jsou mu národnost a
zvláště pocit češství zcela lhostejny. Povrchním odpů~
cům stačilo k odsudku, že Dobrovský psal svá díla i své
listy buď latinsky neb německy a že ke své mateřštině
sahal pouzevýjimečněa toaž na samém sklonku života.
Skoro všichni nechávali však bez povšimnutí skrytou
bolest doprovázející beznadějnost jeho některých vý.,
roků, vyplynuvších ze žalostných národně politických
poměrů za postupující germanisace ve františkovském
Rakousku. O těchto sporných a nedůtklivých problé •.
mech mluvíval Dobrovský zřídka a to jenom v dopiso=,
vých narážkách a příležitostně, takže jest nesnadno
sestaviti jeho kusé zmínky v soustavný výklad, kjaké'mu
přímo svádějí programní stati a projevy české
vlastenecké romantiky z doby jungmannovské a kollárovské.

Probudivse dosti pozdě k českému národnímu
uvědomění, jehož nikdy později nezapíral, procházel mladistvý
Dobrovský po dlouhá léta společenským prostředím,
které valně nepřálo národnosti. Církevní mezinárod.

70