význam Rakouska pro Slovany. Lze zde beze smělosti
shledávati první vlásnité kořínky Palackého Idejé státu
rakouského, učitel i žák promlouvají stejně důstojně,
sebevědomě, s důrazem.

Ale po návratu z Rus a hlavně v dobách, kdy se
ubohé Rakousko františkovské odráželo tak nepříznivě
od mocného Ruska Alexandrova, zamítal Dobrovský
s velkou rozhodností všecky koncepce austroslovan
•ské a často se ocital právě pro ně vostrých
rozporech se svým učedníkem-přítelem Kopitarem, jejich
horlívýmmluvčím. Jistě na důrazné proti vídeňské
oposici Dobrovského byly zúčastněny staré nosticovské
tradice státoprávně vlastenecké, ale vedle nich se stejně
silně hlásilo vědomí, že věc Slovanstva nezávisí jenom
na trůně Habsburském, a že má mimo Rakousko oporu
nad jiné významnou. Proto se nedovedl nadchnouti
ani pro Kopitarův plán společného pravopisu pro
všecky slovanské národy v Rakousku, ani pro snahy
slovinského přítele soustřediti slovanské studium pod
ochranou císařského domu ve Vídni a heslo loyálního
IHyrce »Rakousko nadevše« jenom ironisoval s trpkou
poznámkou o tom, jak habsburská říše odpírá
Slovanům vzdělání v jejich vlastním jazyce.

Dokud byl Dobrovský živ, sdíleli se s ním o tyto
slovanskopolitické názory právě mužové, kteří mu
jinak byli vzdáleni: slovanstvíJ ungmannovo, Markovo,
Hankovo má stejný přízvuk rusofilský, jako slovanství
patriarchovo. Ale po jeho smrti - a v podstatě poměry
se nezměnily v celém následujícím půlstoletí - octli