Oba hlavní předchůdci Dobrovského v
staroslovanském mluvnictví, Meletij Smotrickij a Jurij
Křižanič, jejichž průkopnická díla autor
Institucí prostudoval na Rusi a překonav je v základním
pojetí, přece jim neupřel vědeckého uznání, ukazuji
k cestě, po níž se slavistika ubírala ve svém raném
a průpravném období. Uniatský biskup vilenský i
katolický misionář charvatský v sedmnáctém věku
stavěli za svého působení na různých místech carské říše
vědomě a nadšeně do služeb církevní propagandy řím"
sko-katolické jednotící snahy slavistické, výjimečnou
učenost v oboru slovanských jazyků, rozsáhlou
západoevropskou průpravu humanistickou. Ad maiorem
Dei gloriam - jak znělo výbojné a vítězné heslo
jesuitské protireformace - toužili sjednotiti slovanské
kmeny a národy od Adrie po Urál a takto vtěliti celé
Slovanstvo do lůna církve Petrovy; samozřejmě
souvisel jejich panslavismus s promyšleným a soustavným
úsilím unitářským. Jak Malorus Smotrickij, tak Charvát
Křižanič znali slovanské jazyky lépe než jejich
vrstevníci, jasně pohlíželi do náboženské i kulturní minulosti
Slovanstva, západní Evropě tehdy neznámé, předběhli
svou dobu kriticky pronikavými soudy o povaze
slovanských národů. Ale nestáli přece osamoceni:
výmluvný Polák Piotr Skarga, vroucí Čech Bohuslav
Balbín, důmyslný Dalmatinec Bartul Kašič, vesměs
členové Tovaryšstva Ježíšova, zosobňují u různých
národů totéž slovanské uvědomění, řízené ideály
katolické renesance. Když pražský pavián Durych získal

59