vědeckého poměru k českému národu, jehož jazyk i
dějiny zůstávaly Dobrovskému i nadále pouhým
předmětem naukového badání.

Vedle tří monografií, které utvrdily proslulost
Dobrovského mezi odborníky, Bildsamkeít der slavischen
Sprache, Glagolitica, uber die glagolitische Literatur
a Entwurf zu einem Etymologicon der slavischen
Sprache, doložily především dva časopisecké
sborníky Slavin a Slovanka nové rozpětí slavistického
Jeho genia, ale i nové pojetí slavistického poslání.
Probíráme.,1i se pestrým, kritickým i antikvářským
obsahem obou časopisů, psaných vesměs redaktorem a
vydavatelem, jenž se jemu samému zdál tak přeházen jako
hrách a kroupy, postřehneme snadno, žeseosobně i
nadále zajímá nejvíce o rozdělení slovanských jazyků,
o glagolské Rísmo a literaturu, o vliv liturgie
staroslovanské na Cechy, o klasifikaci skloňování, o
kmenoslovné problémy - v nejimtimnějším koutku vědecké
své dílny zůstává skeptický kritik a důvtipně
klasifikující systematik soustředěně skloněn nad tím, kde může
osvědčiti nejvzácnější dary svého zkoumavého ducha.
Myslí však též na své čtenáře, které by nyní toužil
získati pro slovanskou vědu a pro slovanskou vzájemnost
a pro ně si všímá také přítomnosti, slovanského
národopisu i zvykosloví, lidových písní a kmenové
charakterologie, současných literárních publikací i mužů
zasloužilých o Slovanstvo, jako by se řídil zásadou
Goethovou, že ten, kdo mnohé přináší, přinese
každému něco, proto také nevylučoval žádného slovan-