všední schopnost pro vnitřní kritiku pramenů, ale tyto
dary uvázly v neforemném Dobnerově komentáři kle
•topisům, vystavovaným škodolibě posměchu aopovrže"
ní. Prameny a památky, které tak důmyslně vykládal a
srovnával, neuměl Dobner vydávati, jak dosvědčují
»Monumenta historica Bohemiae«, jejichž poslednísvaz,.
ky spadají dovědeckého mládíDobrovského. T use mla .•
dý žák ukázal hned na začátku dráhy nad mistra. Když
sespojils přítelem Pe/zlem, aby spolu vydali »Scriptores
rerum Bohemicarum«, bylo patrno, jak cenný jest jeho
přínos filologické metody textové, a jak se vyzná ve
vnější kritice pramenné; zanedlouho se osvědčil také
mistrem v diplomatice a paleografii, jíž v kmetných
létech učil s takovým úspěchem mladistvého Palackého.

Obtížná a nedůtklivá témata, která si hlavně
vosmdesátých létech pro své dějezpytně kritické studie
vybíral a jež řešil s ostrovtipem i v rozumovém století
jedinečným, čerpána byla skoro vesměs z českého
pravěku, tvořícího ještě součást dávnověkosti slovanské.
Doba tato, naplněná problémy a kontroversemi, byla
myšlenkovému jeho světu sice nadobro cizí, ba
nepochopitelná, ale za to ho vábila neodolatelně proto, že
její obraz byl namnoze vytvořen zbožným podáním,
které mohlo býti vyvráceno a demaskováno I naprosto
se nedal Dobrovský odstrašiti tím, že jeho kritika se
dotýkala dějů a osob posvátných vlastencům rázu
V oigtova a slavomilům způsobu Durychova.

Jeho nejrozsáhlejší podnik kriticky dějezťytný, na
nějž se soustředil po celá dvě desetiletí, vyše ze snahy