Ale i tak pronikl daleko, a po třikráte vidíme ho v prů.
vodu urozených přátel na velkých vědeckých výpra.
vách: r. 1792 ar. 1793 s Jáchymem ze Sternberka ve
Svédsku a Rusku, r. 1794 s Bedřichem Nostkem na
Rýně a přes Bavory a Tyrolyv Benátsku,r.1815 ~
Františkem ze Sternberka= Manderscheidu v jižním Němec=,
ku, zvláštěF rankfurtěa Mnichově. Knihovny, archivy,
musea, kde chovali nějaké slovanské rukopisy, byly
cílem, ale k zpytavému jeho zraku a rozumu nemlu.
vil za hranicemi jenom papír, nýbrž každý projev sloM
van9kého života v přítomnosti i každý doklad
slovanské dávnověkosti, takže mosaikové kamínky, které
s námahou i obezřetností shledával nejen rozptýleny,
ale i odučeny a smazány, se mu zvolna pojily v celek,
v jednotu, v soustavu. Právě proto se mu tak upřímně
podivoval Goethe, cítě v nem patrně příbuznou
povahu vědeckou, vždyt také jeho názorová empirie, ne
•soucí se především k předmětnému myšlení, snažila se
pozorovati, pochopiti, popsati a určiti Jednotliviny, ale
pak od nich dospěti k celistvosti spojité a soustavné.

)0